Kim Ir-sen: založil KLDR i jedinou komunistickou dynastii na světě

Když byl stárnoucí severokorejský diktátor Kim Ir-sen již v důchodovém věku, zatoužil prý po receptu na dlouhověkost. Založil tedy speciální výzkumný tým, který měl objevit způsob, jak se dožít alespoň sto dvaceti let. Léčivé byliny, více smíchu, ale i transfuze krve od mladých Korejců. Ir-sen buď tušil, že se odborníkům nepodaří nalézt ten správný recept, nebo neplánoval v tak vysokém věku pracovat, proto již na začátku osmdesátých let předával stále více svých pravomocí svému synovi Kim Čong-ilu, kterého Korejská strana práce zvolila jako jeho nástupce. Tím se vlastně Kimové stali světovým unikátem - jedinou komunistickou dynastií.

Kim Ir-sen se narodil 15. dubna roku 1912. Ano, jedná se o stejný den, kdy se potopil Titanic, proto se později šířil vtip, že právě v tento den svět potkaly dvě pohromy. S Ir-senovým jménem je to ještě více problematické než kvůli propagandě upraveným původem. Příjmení Kim se objevuje všude, pak ovšem záleží na původní transkripci. U nás a v bývalých státech východního bloku se ujalo jméno Ir-sen, ve světě je však znám podle původního korejského přepisu Il-sung. U jeho syna a vnuka je to již naopak, jelikož se i u nás začal používat anglický přepis. Původním jménem však Kim Ir-sen byl Kim Song-džu.

Pocházel prý z vesnice nedaleko Pchjongjangu, která se později stala součástí hlavního města, ačkoliv ve svých pamětech uváděl jinou část tohoto města. O jeho dětství se příliš neví. Rodiče byli silní křesťané a vlastenci, kteří bojovali proti japonské nadvládě. Tehdy byl Kimův otec jako partyzán odsouzen na několik měsíců do vězení, kde jej pozdější diktátor navštívil. Viděl zbitého, vyčerpaného a nemocného člověka. Tento zážitek si prý po zbytek života neustále připomínal a těžce ho nesl.

Později Kimova rodina uprchla do Číny, kde se poprvé seznámil s komunistickou ideologií. V devatenácti letech tak vstoupil do Komunistické strany Číny a zároveň do armády, se kterou bojoval právě proti Japonsku a jeho nadvládě v Koreji. V rámci propagandy se později nadneseně tradovalo, že Kim Ir-sen osvobodil Koreu. Pravdou je, že již po čtyřech letech v armádě velel stovkám vojáků a stal se politrukem (politickým komisařem). Válka s Japonskem se brzy stane jen jedním z mnoha konfliktů, které v tu dobu zažívá celý svět, totiž druhou světovou válku. Korejští partyzáni po neúspěšných bojích musejí prchnout do Sovětského svazu, kde jsou dále cvičeni a proškolováni. Právě tady u se Ir-senovi v roce 1941 narodí první syn Čong-il. Pozdější propaganda však i tohoto využívá, když o rok posune oficiální datum narození a uvádí i jiné místo – úpatí posvátné hory Pektusan.

Japonsko je po boku Třetí říše a Itálie po druhé světové válce mezi poraženými. Boje trvaly o několik měsíců déle než v Evropě. Korea je Spojenci a Sovětským svazem rozdělena podle svých úmluv, které s Korejci nijak nekonzultovali. Sever ovládal Sovětský svaz, jih země Spojené státy. V Severní Koreji tak vznikla Strana práce a do jejího čela byl jako místopředseda zvolen Kim Ir-sen, který zároveň vedl i Prozatimní lidový výbor (de facto korejskou vládu - pozn. autora). Ani po několika letech nedošlo ke společné shodě nad správou země, a proto postupně vznikly dva ideologicky zcela odlišné státy.

Kim Ir-sen se stal předsedou vlády a generálním tajemníkem strany. Začal navazovat styky s tehdy jedinými komunistickými partnery - Sovětským svazem a Čínou. Tajně spřádal plány na válku s Jižní Koreou, jelikož KLDR měla vždy v plánu „osvobodit“ celý poloostrov. Ještě před válkou se však rozjely plošné represe vůči obyvatelstvu. Nejen proti těm, kteří nesouhlasili s komunistickou ideologií, ale i proti křesťanům a dalším. Když v roce 1950 vstoupila severokorejská armáda přes hranice na jih, ve stínu hrůzy zůstaly domácí popravy a politické procesy.

Ve válce mezi „severem a jihem“ byla z počátku na vítězné vlně právě KLDR. Jenže během několika měsíců se situace zcela otočila a Severokorejci se museli bránit na malém zbytku svého území. Po třech letech nakonec Korejská válka skončila příměřím, které vlastně trvá dodnes. Hranice obou států zůstala stejná jako před válkou. Nutno podotknout, že komunistické Koreji se dařilo ještě dlouhé roky mnohem lépe než jihu. Nebylo to ani tak úspěchy Kimovy vlády, ale naopak politickou nestabilitou v Jižní Koreji.

Během padesátých let upevnil Kim svoji moc tím, že odmítl odsoudit Stalinův kult osobnosti a nechal odstranit všechny své odpůrce (umírněné soudruhy), kteří plánovali jeho svržení. Kromě komunismu a socialismu, silné propagandy a Kimova kultu osobnosti, se tehdy v Severní Koreji šířila ideologie a ekonomická doktrína zvaná ču-čche. Ve zkratce jde o soběstačnost, nezávislost a sebeobranu. Podle některých pozorovatelů nemá daleko od náboženství a zároveň není zcela zavedena v praxi, když obyčejní Severokorejci nemohou vyjádřit svůj vlastní samostatný názor. Za hlavního tvůrce ču-čche je považován právě Kim Ir-sen.

V Severní Koreji probíhalo znárodňování i kolektivizace podobně jako ve zbytku socialistického tábora ve světě. Národním hospodářským plánem nebyla jen pětiletka, ale i tříletka a později sedmiletky. Obyvatelé žili všudypřítomným strachem z tajné policie a udavačů, jelikož do problémů se mohl dostat každý velice snadno. Pokud byl někdo za něco potrestán a odsouzen, tak postih následoval i pro celou rodinu. Rozkvět zaznamenal černý trh a úplatky. Situace se ani po sedmdesáti letech v tomto směru příliš nezměnila.

Ačkoliv Severní Korea postupně upadala a zaostávala za světem, udržel si Kim Ir-sen svoji pozici. V sedmdesátých letech nechal změnit ústavu a byl zvolen do funkce prezidenta, ve které vlastně setrvává dodnes, protože po své smrti byl prohlášen za „věčného prezidenta“ a nikdo jiný být prezidentem již nemůže.

Hospodářsky navazoval spolupráci i s dalšími socialistickými státy, v roce 1984 dokonce navštívil Československo. O dva roky později naopak československá delegace v čele s Vasilem Bilakem vyrazila do Pchjongjangu. Rok před Sametovou revolucí pak Severní Koreu navštívila další naše delegace, tentokrát s generálním tajemníkem Milošem Jakešem, který měl tehdy slavnostně převzít „klíče od Pchjongjangu“. Cílem sbližování měla být vzájemná hlubší spolupráce. Ačkoliv je nám Severní Korea velmi uzavřena, dodnes udržuje s Českou republikou diplomatické styky a má v Praze své velvyslanectví. Naše velvyslanectví v Pchjongjangu před třemi lety z ekonomických důvodů přerušilo svoji činnost.

Ačkoliv se připomíná Kimova návštěva Československa v osmdesátých letech jako jediná, byl vedoucím severokorejské vládní delegace již téměř o třicet let dříve - v roce 1956.

Závěr života Kim Ir-sena byl ve znamení hledání léku na dlouhověkost, posilování postavení svého syna Čong-ila a strachu. Když se na konci osmdesátých let prohnala Evropou revoluce, která postupně odstranila komunistické představitele, trávil prý Ir-sen dlouhé měsíce v bunkru. Přežil všechny diktátory dvacátého století - od Hitlera, přes Stalina až po Mao Ce-tunga. Tušil, že by i on sám mohl dopadnout špatně. Přesto přečkal i tyto události bez větších problémů. Horší vývoj však zaznamenal těsně před svojí smrtí, když se rozpadl Sovětský svaz. Severní Korea tím přišla o svého nebližšího partnera, na kterém byla hospodářsky zcela závislá. Pro obyčejné občany vygradovala situace až v hladomor. Jedna ze zřejmě posledních Kimových snah byla přesvědčit Severokorejce o nezdravosti třetího jídla denně. Dvě prý postačí. Kim Ir-sen zemřel v osmdesáti dvou letech po těžkém infarktu v roce 1995.

Kult osobnosti v Severní Koreji žije dál, stejně tak jako komunistická dynastie Kimů. Vedení strany i státu se ujal nejstarší syn Čong-il a po jeho smrti o šestnáct let později zas jeho nejmladší syn Čong-un. Propaganda stále svého zakladatele připomíná. V den jeho narození se slaví Den slunce, všude jsou k vidění sochy a portréty jeho i Čong-ila, který byl po smrti prohlášen „věčným tajemníkem“. Těla obou Kimů jsou uložena v mauzoleu v Paláci slunce Kumsusan v Pchjongjangu. Podle různých zdrojů přišlo během vlády „Osvoboditele“ o život až několik milionů obyvatel. Nejen během války, ale i při popravách a v pracovních táborech.

Zdroj: Wikipedia (Kim Ir-sen, ču-čche, Kim Čong-il, Severní Korea, Korejská válka, Hladomor v Koreji, Pektusan), Životy slavných