Článek
První zmínky o Plzni pocházejí z roku 976, což je dnes město Starý Plzenec. V roce 1295 pak nedaleko odtud založil král Václav II. město s názvem Nová Plzeň jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Oblíbeným nápojem tehdejší doby bylo pivo, které samozřejmě nesmělo ve městě na obchodní stezce chybět. Díky tomu získalo od krále téměř tři sta různých plzeňských měšťanů právo várečné, bez ohledu na jejich původní povolání. Právo bylo dědičné.
Postupem času sami měšťané zjistili, že je výhodné stavět společné pivovary. Pivo se vařilo pro každého zvlášť, nápoj se stáčel do velkých sudů, pak byl převezen do měšťanských domů, kde jej vypustili do velké kvasné kádě, poté přečerpali do sudů, ve kterých dozrál. Stále oblíbenější nápoj se stal později i předmětem vědeckého zkoumání. Úpadek nastal v sedmnáctém století během třicetileté války. Sládci zanevřeli na tradiční postupy a vzdělání, várky upravovali pro zlepšení chutě různými přísadami, čímž různá piva, ale i várka od várky stejného výrobce chutnala jinak. S tím samozřejmě souvisela i pokaždé jiná kvalita.
Stále více nespokojení plzeňští představitelé dokonce v únoru roku 1838 nechali na náměstí před radnicí vylít třicet šest sudů piva, které nebylo uznáno k pití. Do popředí se stále více dostávala konkurence z německého Bavorska, kde vyráběli pivo metodou spodního kvašení (v Plzni se používalo rychlejší svrchní kvašení). O několik měsíců později byla zahájena stavba nového Měšťanského pivovaru, kde se vlastníci inspirovali právě bavorským způsobem výroby piva. I přes své vysoké finanční nároky byl prvním sládkem ustanoven Josef Groll, německý pivovarnický mistr. Prý snad záměrně udělal chybu v technologickém postupu, nebo jen vyrobil úplně jiné pivo, než jaké zamýšlel, a také vařil bavorský produkt z českých surovin – žatecký chmel, měkká plzeňská voda a světlejší slad připravený anglickou technologií. Přesto si ve zdejších hostincích premiérovou várku z nového pivovaru pochvalovali tak, že se jeho sláva rychle šířila.
Po pěti letech čepovali plzeňské pivo v pětatřiceti pražských hostincích, později dobylo Vídeň i Paříž. Dle dochovaných informací navštívil dvakrát Měšťanský pivovar i císař František Josef I. Úspěchu se snažilo využít i mnoho napodobitelů, proto si pivovar zaregistroval ochrannou známku Plzeňské pivo, později v roce 1898 pak známku Plzeňský Prazdroj – Pilsner Urquell. Přesto v Plzni vzniklo mnoho dalších pivovarů, které později podlehly své silné konkurenci, nebo staly jeho součástí.
Pivo se dodnes vaří podle tehdejších postupů, ačkoliv je původní detailní receptura tajná. Změnou prošla jen technika výroby a vlastníci pivovaru. Stále se vyváží do celého světa. Na českém trhu drží poloviční podíl, ve světě pak přibližně třetinový.
Zdroj: Wikipedia, Pivovary.info, České-Pivo.cz, Prazdroj.cz
