Raketou na Mars či Sandokan. Hudbu italských sourozenců zná téměř každý

Když se zmíní herci Bud Spencer a Terence Hill, každému se mezi prvními jistě vybaví film Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. V něm je scéna, ve které postavy ztvárněné zmíněnými herci pronásleduje nájemný vrah až do sboru, který zpívá „lalalala lala“ za klavírního doprovodu. Skladba se jmenuje Il coro dei pompieri a složili ji bratři Guido a Maurizio De Angelis, stejně jako ústřední píseň tohoto filmu a mnoho další filmové hudby u snímků, ve kterých excelovali Bud Spencer a Terence Hill.

Starší z bratrů Guido se narodil před Vánoci roku 1944 a mladší Maurizio o dva roky a dva měsíce později. Žili v městečku Rocca di Papa nedaleko Říma. Guido studoval hru na flétnu, částečně ale ovládal i jiné hudební nástroje, často je uváděn jako hráč na perkuse. Maurizio studoval kompozici a harmonii, naučil se hrát na kytaru i klavír. Již během studií byli velmi nadanými žáky. Svoji kariéru oficiálně zahájili v roce 1963, kdy jim nahrávací společnost CBS Italiana vydala písně Un vecchio macinino (Starý mlýnek) a La gocce d'acqua (Kapka vody). Tehdy vystupovali pod svými jmény, později ale měnili názvy svého dua, nebo nahrávali pod uměleckými jmény, protože se obávali přesycení italského hudebního trhu „dua De Angelis“. Do širokého evropského i světového povědomí vstoupili hlavně jako Oliver Onions.

Během šedesátých let se sice jejich kariéra teprve rozjížděla, přesto už skládali, aranžovali a nahrávali hudbu pro tehdejší přední italské umělce, jakými byli Gabriella Ferri, Sergio Endrigo či Lucio Dalla. Začátkem sedmdesátých let získávali bratři De Angelis nabídku za nabídkou na tvorbu hudby pro film. Jejich soundtracky se osvědčily a brzy se staly uznávanými tvůrci i v tomto odvětví. Od roku 1972 byli téměř výhradními tvůrci hudby filmů s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Ti za sebou měli již několik úspěšných filmů, ale další na sebe nenechali dlouho čekat. Právě v tomto roce spatřili světlo světa Malý unavený Joe a Dva machři mezi nebem a peklem. Ve druhém zmíněném zazněla skladba Flying Through The Air, kterou v české verzi s textem Františka Ringo Čecha pod názvem Raketou na Mars nazpívala Věra Špinarová. O dva roky později obsadila přední příčky převážně evropských hitparád píseň Dune Buggy z filmu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. Na popularitě postupně bratři De Angelisové získávali v Německu, Maďarsku, Španělsku či ve Francii.

Během sedmdesátých let se dostali do povědomí i v dalších zemích světa, když složili hudbu pro úspěšný italsko-francouzský film Zorro s Alanem Delonem v hlavní roli. Ve stejném roce vznikl film Šimon a Matouš (a také Šimon a Matouš jedou na riviéru), který parodoval tehdy velice populární dvojici Buda Spencera a Terence Hilla. Opět pod hlavičkou Oliver Onions pro film bratři De Angelis složili píseň On My Way. Následovala titulní píseň seriálu Sandokan a Sandokan se vrací. Seriál byl velmi populární v mnoha zemích, včetně Československa, kde českou verzi nazpívali Stanislav Hložek a Petr Kotvald.

V osmdesátých letech tvorba bratrů De Angelisů pokračovala. Pro českého diváka a posluchače stojí za zmínku jejich hudební tvorba pro španělsko-japonský animovaný seriál Willy Fog na cestě kolem světa. Tou dobou se také postupně rozdělily cesty populární skupiny ABBA, když se každý z členů začal věnovat svým sólovým projektům. Právě na prvním anglickém albu oblíbené blonďaté zpěvačky Agnethy Fältskog s názvem Wrap Your Arms Around Me se nachází skladba Stand By My Side, pod kterou jsou také podepsaní Guido a Maurizio De Angelis. Album však ve světovém měřítku zdaleka nedosáhlo takového úspěchu jako ta vydávaná pod značkou skupiny ABBA a zmíněná píseň víceméně zapadla.

Přelom osmdesátých a devadesátých let znamenal značný útlum v jejich sólové tvorbě a vystupování. Bratři měli fanoušky nejen v Itálii, ale i v Německu, Španělsku a dalších zemích celého světa. Přesto byli rozčarováni z nedostatku uznání jako profesionálních skladatelů na domácí scéně. V dalších letech se omezili jen na některé televizní a filmové projekty, přičemž Guido občas poskytl hlavní melodický nápěvek, ale o hudbu jako takovou se staral Maurizio. Některé projekty sami produkovali.

V roce 2007 po pětadvaceti letech vystoupili jednorázově Oliver Onions živě na Lucca Comics festivalu. Když pak v roce 2016 zemřel Bud Spencer, přemlouval bratry maďarský producent, aby přijeli do Budapešti vzdát poctu tomuto herci a vystoupili živě i s orchestrem. Oba bratři se zprvu zdráhali, jelikož dlouho živě nevystupovali a cítili se staří. Po zjištění, jak populární v Maďarsku stále jsou, nabídku přijali, a po několika týdnech intenzivních příprav skutečně v Budapešti vystoupili. Úspěšný koncert se později změnil v krátká turné po celé Evropě a bratři De Angelis začali živě vystupovat na různých místech. Před dvěma lety oslavili šedesáté výročí hudební kariéry. Aktivní zůstávají i nadále, ačkoliv jim je osmdesát let (respektive mladšímu Mauriziovi bude osmdesát v příštím roce).

Jako v mnoha jiných případech i melodie Oliver Onions najdeme v repertoáru několika českých zpěváků. Některé byly již zmíněny. Pravděpodobně jejich největší hit u nás byl Dune Buggy z filmu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. S textem Pavla Žáka jej pod názvem Jestli se rozzlobím, budu zlá nazpívala Hana Zagorová. Před několika lety vznikla také verze od skupiny Kašpárek v rohlíku s názvem Zamiloval jsem se do svý mámy. V televizním pořadu Jsou hvězdy, které nehasnou zpívali tuto píseň s jiným textem Vladimír Hron a Lešek Semelka. Stejní interpreti ve stejném pořadu zazpívali v češtině i část ústřední písně z filmu Šimon a Matouš. V úvodu zmíněný sborový popěvek pak nahrála skupina Maxim Turbulenc s názvem Jestli se nenajíme, budeme zlí.

Zdroje: oficiální stránky Oliver Onions, Josef Štěpánek, Wikipedia