The Beach Boys: rozhádaná rodinná kapela, kterou spojovali s vraždami

Tři dny před koncem roku 1983 popíjel téměř čtyřicetiletý mladík na své jachtě v přístavu v Santa Monice alkohol. Zřejmě se v myšlenkách vracel ke svým prožitkům z předchozích let. Jak jinak si vysvětlit, že se po několika hodinách rozhodl potopit do vody, ve které hledal věci své bývalé manželky. Věci, které tam o tři roky dříve sám ve vzteku vyházel. Chvíli se potápěl a hledal, ale bohužel se nevynořil. Utopil se. Podle pitevní zprávy měl „blackout v mělké vodě“, ztratil vědomí pro nedostatek kyslíku. Oním mladíkem byl Dennis Wilson, bubeník ze slavné skupiny The Beach Boys.

Příběh Dennise je pozoruhodný tím, že se mezi „plážové kluky“ dostal velkou náhodou. Jeho o dva roky starší bratr Brian a o dva roky mladší bratr Carl společně s bratrancem Mikem Lovem založili rodinnou – chlapeckou kapelu. Rodiče Wilsonovi přemlouvali své dva syny, aby do kapely přijali i Dennise. Učinili tak až po delším nátlaku. Dennis na rozdíl od svých sourozenců neuměl dobře hrát na žádný nástroj. Začal se tedy učit hru na bicí. Pátým členem skupiny se pak stal společný kamarád Al Jardine.

Brzy se všichni přesvědčili, že je dobré mít Dennise v kapele. V prvních písních Beach Boys zpívali o plážích, surfování a autech, což byl právě jeho nápad. Později se tomuto stylu začalo říkat „kalifornský zvuk“. Ačkoliv v té době představovali „surfující mládež“, surfování se věnoval pouze Dennis. Byl také považován za největšího „hezouna“ kapely. V tomto směru se pravděpodobně jednalo o jeden z úspěšných kroků otce Wilsonových sourozenců - Murryho, tehdy uznávaného producenta a občasného skladatele. Právě ten se ze začátku stal i neoficiálním manažerem skupiny. Zajistil The Beach Boys první placené koncerty a lobboval u nahrávacích společností.

První deska díky němu na sebe nenechala dlouho čekat. Jmenovala se Surfin' Safari a vyšla v říjnu roku 1962. Podobně jako Beatles se od ostatních muzikantů lišili tím, že byly autory většiny písní. Po dalších šesti měsících se stal z jejich písně Surfin' USA hit. Objevila se na předních příčkách hudebních žebříčků a odstartovala tak „BeachBoys-mánii“, pokud bychom zůstali u srovnání s liverpoolskými Brouky. Ti si ve stejné době podmanili Británii a přemýšleli o „dobytí“ Ameriky.

Surfařské hudební šílenství Beach Boys podpořili vydáváním dalších alb v podobném stylu, které se těšily velké oblibě a poslechovosti. Přestože se jejich skladby umisťovaly mezi nejlepšími, stále jim chyběl hit největší, který by obsadil první místo. Ve stejné době docházelo ke stále větším třenicím mezi kapelou a Murrym Wilsonem. Neustále jim radil, jak mají či nemají hrát. Každého to štvalo. Jednoho dne mu při podobném výstupu stroze oznámili, že už není jejich manažerem. Většinu jeho povinností přebral nejstarší z Wilsonů, Brian.

Skupina tehdy nahrávala novou píseň – I Get Around. Ta se dostala na první místo v USA i v Kanadě, větší úspěchy zaznamenala také ve Švédsku a Velké Británii. Stali se tak přímou konkurencí Beatles a dalších skupin, které se během „britské hudební invaze do Ameriky“ pokoušely podmanit posluchače za oceánem. Píseň I Get Around je dodnes pravděpodobně největším hitem skupiny i u nás.

Beach Boys následně nahráli speciální vánoční album. Brian Wilson, který napsal většinu skladeb, se nechal inspirovat albem producenta Phila Spectora s názvem Vánoční dárek pro vás. Tento způsob využíval Brian po zbytek kariéry: zaslechl v rádiu výjimečnou skladbu, která jej buď inspirovala, nebo vybudila k většímu výkonu, aby napsal lepší. Jak později přiznal John Lennon i Paul McCartney, fungovala tato řevnivost i u nich.

V první polovině šedesátých let psal Brian písně nejen pro svoji kapelu, ale i pro další zpěváky a muzikanty. Neustále toužil po úspěchu, vše několikrát předělával. Když pak píseň nebyla úspěšná tak, jak si představoval, propadal depresím. Stres ze psaní, koncertování, produkce, managmentu kapely a cestování se pro něho stal osudným: v letadle ho přepadl panický záchvat. Následně se rozhodl odstoupit z koncertování s prohlášením, že bude pouze psát, skládat a produkovat. Otěže ve vedení kapely převzal nejmladší bratr Carl a Brian se naplno vrhl do studiové tvorby.

Když Ameriku naplno zachvátila Beatlemánie, Beach Boys zůstávali v jejich stínu. Přesto nepřestávali koncertovat a vydávat nová alba. Jejich zvuk se posunul jiným směrem, což je dobře slyšet na albu Pet Sounds z roku 1966. Podle tvrzení Briana Wilsona se jednalo o reakci na album Rubber Soul od Beatles. Ti (respektive převážně Paul McCartney) se později nechali zase inspirovat právě zmíněným albem Pet Sound, když nahráli jedno z nejvíce populárních alb Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band.

Pet Sounds je dnes považováno za nejprogresivnější a nejvlivnější album všech dob. Svým způsobem jej lze považovat za sólový projekt Briana Wilsona. V té době totiž existovala „rozšířená verze“ Beach Boys. Ti skuteční vystupovali na koncertech a v televizi. Studioví muzikanti mezitím pod vedením Briana nahrávali nové skladby. Ostatní členové se dostavili až ve chvíli, kdy bylo téměř vše hotové, aby dodali své hlasy. Nadšení byli všichni. Zatímco jedni trávili čas vyděláváním peněz na koncertech, druzí mohli zdokonalovat chystané skladby.

Kapela ve druhé polovině šedesátých let měla opravdu napilno. Vystupovala i několikrát denně a v různých částech světa. Zajímavostí jistě je, že zavítali i do tehdejšího Československa. Ne však v období pražského jara, jak by se mohlo zdát, ale až téměř rok po invazi sovětských vojsk. Beach Boys tehdy zahráli v Praze, Brně a Bratislavě za astronomických sto třicet tisíc korun. Jako předskokany si vybrali například Blue Effect a Synkopy 61. Někteří pak vzpomínali, že pro americké hudebníky neměly naše peníze žádnou cenu, proto je technici rozdávali obyčejným lidem, aby za ně odnosili aparaturu, a členové kapely měli vykoupit na letišti celý bar. Do Prahy se Beach Boys vrátili až po dlouhých osmatřiceti letech.

Ve stejném době měli členové kapely svého duchovního vůdce. Východnímu náboženství pod vlivem guru Maharishim Maheshem Yogim se nejvíce věnoval Mike Love. Dokonce strávil společně s Beatles několik týdnů meditováním v indickém Rishikeshi. Některé jeho další písně byly ovlivněny prožitky z meditací.

Dennis Wilson se mezitím spřátelil se začínajícím muzikantem Charlesem Mansonem. Ten měl za sebou nemálo zážitků z pobytů za mřížemi za všelijaké krádeže. Krátký čas pobyl dokonce i na psychiatrii. Když se dostal z vězení naposledy, vyzkoušel LSD – drogu, která v té době byla hitem číslo jedna. Jejím pravidelným užíváním prošel Manson zcela změnou osobnosti. Zajímal se o umění, a dokonce začal kázat svoji vlastní filozofii. Brzy měl velký počet příznivců.

Ze začátku byl Mansonem fascinován i Dennis Wilson. Dokonce ho spolu s několika přáteli, kteří byli nazýváni „rodinou“, ubytoval ve své rezidenci. Dennis také Mansonovi zaplatil čas v nahrávacím studiu u svého bratra Briana. Vzniklo tak několik skladeb, jednu Beach Boys nahráli na své album. Dennis ale po čase vystřízlivěl. Nelíbilo se mu chování Mansonových příznivců, používání stále většího množství tvrdých drog a snad i tušil, že má Manson na svědomí smrt několika lidí. Stihl jej však seznámit s hudebním producentem Terry Melcherem, který ale Mansona odmítl. Ten se zřejmě chtěl mstít, když poslal své stoupence do Melcherova domu vraždit. Melcher se z domu ale před časem odstěhoval a pronajímal ho. „Rodina“ tak zavraždila těhotnou manželku světoznámého režiséra Romana Polanskiho herečku Sharon Tate a další čtyři lidi.

Později se ukázalo, že sekta měla na svědomí i další vraždy, ne všechny se jim podařilo prokázat. Vyšetřování bylo velmi medializováno, což veřejně poškodilo i samotné Beach Boys. Dennis Wilson si dlouhou dobu dával za vinu, že Mansona nejen podporoval, ale přivedl i mezi své kamarády, rodinu a seznámil ho právě s Melcherem.

Nelibost veřejnosti vůči Beach Boys se společně s drogami promítla na psychickém stavu Briana Wilsona. Ten propadal stále hlubším depresím, až se jednoho dne sám přihlásil do psychiatrické léčebny. Vrcholem bylo „nadšené oznámení“ jeho otce Murryho, který po událostech s Mansonem předpokládal, že o skupinu nebude již valný zájem, a prodal tak práva na všechny jejich písně. Brian Wilson i ostatní mu to nikdy nezapomněli.

Skupina tak přišla na nějaký čas o geniálního skladatele a producenta. Nehledali za něho náhradu. Každý z nich přišel se svým nápadem. Ačkoliv od doby, kdy ve studiu nahrávali písně jiní muzikanti, vznikla fáma, že za Dennise ve studiu zaskakoval jiný bubeník a skupina jej využívá jen jako tahák na koncertech, opak byl pravdou. Začátkem sedmdesátých let napsal několik písní, dokonce zdokonalil svou hru nejen na bicí, ale i na klávesy a další nástroje. Stejně tak Mike Love, Carl Wilson, Al Jardine i Bruce Johnston, který dlouhá léta nahrazoval při živých vystoupeních Briana.

Beach Boys začátkem sedmdesátých let nenahrávali tolik alb a jejich popularita neustále klesala. Společně s Brianem se pokusili dokončit kdysi rozpracované album s názvem Smile, bohužel k tomu nedošlo. V roce 1973 umírá Murry Wilson. Ačkoliv s ním měl Brian rozepře, jeho smrt ho ranila. Stáhl se do ústraní, přejídal se, bral drogy a téměř nevycházel. Jeho matce dlouho trvalo, než jej přemluvila, aby se odevzdal do péče psychologa.

Carl Wilson za svého nejstaršího bratra přebral některé producentské povinnosti. Roli manažera Beach Boys tak získal nový člen kapely Stephen Love, bratr Mikea. Jednotliví členové se však neshodovali v názoru na další směřování skupiny. Na jedné straně byli Carl a Dennis Wilson, na druhé Mike Love a Al Jardine. Jako blesk z čistého nebe vydala nahrávací společnost bez vědomí kapely kompilaci jejich největších hitů. Album dosáhlo nečekaného úspěchu, což zvedlo poptávku po starých hitech Beach Boys a zesílilo tlak na nahrání nových úspěšných skladeb.

Pokus s dalším albem postavený mediálně na návratu „uzdraveného“ Briana se příliš nevydařil. Do jeho práce totiž přímo zasahoval Eugen Landa, psycholog. Ten měl na geniálního producenta vliv dalších dvacet let. Ačkoliv se mu čas od času svěřenec vzpíral a utíkal, bylo to připisováno jeho duševnímu onemocnění. Tou byla bipolární porucha a schizofrenie, mnoho let podporována alkoholem a drogami. Někteří členové kapely nebyli Landovou prací spokojeni a nelíbilo se jim, že zasahuje i do jejich tvorby.

Neshody, neúspěchy v soukromí a finanční problémy přivedly k alkoholu a drogám i Dennise Wilsona. Užíval kokain i heroin. Několikrát se pokusil o odvykací léčbu, ale nevydržel. Styl života jej připravil i o skupinu. Několikrát zmeškal představení, postupně ztrácel schopnost hrát a zpívat, což jenom zhoršilo neshody mezi ním a ostatními, až dostal v listopadu roku 1983 ultimátum. Bohužel se mu zřejmě nadměrná konzumace návykových látek stala osudným, když se několik dní před Silvestrem téhož roku ve věku nedožitých čtyřiceti let utopil.

Další roky se nesly ve znamení sebeobjevování a změny „image“ z plážových chlapců na muže. Beach Boys v jednu chvíli nahráli svoji verzi balady California Dreamin, původně od Mamas and the Papas, jindy několik rock and rollových skladeb, aby pak spolupracovali s rapovou skupinou The Fat Boys. Přesto nečekaně po dlouhých dvaadvaceti letech dosáhli opět na první místo v žebříčku. Hitem se totiž stala skladba Kokomo, dodnes jedna z nejhranějších skladeb Beach Boys ve světě. Jednalo se však pravděpodobně o labutí píseň.

V devadesátých letech se skupina úplně odcizila. Vzájemně na sebe podávali žaloby, ať už kvůli pomluvám v knižních memoárech, nebo kvůli právům. Problémem byla i licence na název kapely. Přestože spolu občasně vystupovali, každý se věnoval i vlastním projektům a sólové kariéře. V roce 1997 byla Carlovi Wilsonovi diagnostikována rakovina plic a mozku. I přes veliké bolesti, s kyslíkovou maskou a sedící na stoličce neustále s kapelou vystupoval. Na podzim téhož roku nejprve zemřela matka Wilsonových bratrů Audree, dva měsíce po ní i Carl.

Zbytek skupiny se de facto rozpadl. V jednu dobu vystupoval Brian Wilson s Beach Boys, Mike Love s jinou verzí Beach Boys, aby se třetím uskupením koncertoval Al Jardine. Vzájemně se soudili dlouhá léta o to, kdo může původní název používat. Čas od času se potkali u příležitosti různých výročí. Přesto spolu dobře nevycházeli.

Velký zájem o Beach Boys se zvedl v předchozích dvou letech. V rámci ocenění Grammy pro ně byl připraven koncert, na kterém jim ostatní umělci vzdali poctu jejich vlastní hudbou. V letošním roce pak vznikl dokumentární film s aktuálními i staršími rozhovory jednotlivých členů kapely, pamětníků a rodinných příslušníků s prostým názvem The Beach Boys.

I přes problémy vystupuje kapela dodnes, ačkoliv zdaleka ne ve své původní sestavě kvůli úmrtím bratrů Wilsonových. Brian, legendární skladatel, poslední a nejstarší z bratrů, letos oslavil osmdesáté druhé narozeniny. Jeho rodina oznámila, že trpí demencí a nemůže již hrát ani zpívat. Z původních členů tak zůstává frontman Mike Love, který nejčastěji vystupuje s bývalými studiovými členy Beach Boys, kteří postupně vyměnili klid studia za živý adrenalin před diváky. Občasně s nimi hraje i Al Jardine. Také jim pomáhají noví mladší muzikanti, výjimkou není ani rodinná výpomoc potomků svým otcům. Mezi nejčastější patří Alův syn Matt.

Zdroj: Wikipedia (The Beach Boys, Brian Wilson, Dennis Wilson, Charles Manson), The Beach Boys