Článek
Producent Wayne Bickerton na konci šedesátých let složil pro členy skupiny později známé jako Showaddywaddy skladbu Sugar Baby Love, protože chtěli uspět v soutěži Eurovize. Hudebníci ji však odmítli, proto se v roce 1973 Bickerton odhodlal nahrát tuto píseň se studiovými muzikanty. Po světovém úspěchu se rozhodli založit skupinu The Rubettes, která byla charakterizována svými bílými obleky a barety. Právě ty nosili prý z jednoho prostého důvodu - všichni členové měli dlouhé vlasy, které se příliš nehodily k představám o obrazu kapely, ale zároveň se jich nechtěli vzdát. Následoval kompromis, že si nechávali vlasy přišpendlit zevnitř k čepici.
Zajímavostí jistě je, že ne všichni studioví muzikanti se stali členy nové kapely. Legendární falzetové vokály z písně Sugar Baby Love nazpíval Paul Da Vinci (vlastním jménem Paul Prewer), který se ke skupině v období její největší slávy nepřipojil a pokračoval v sólové dráze. Jeho úlohu převzal Alan Williams, který se jako jediný dokázal přiblížit Da Vinciho vokálu, a který vystupoval i v původním klipu k písni.
Během sedmdesátých let skupina nahrávala další písně, první úspěšný singl však nikdy nepřekonala. Mezi ty známější patří například Tonight a Juke Box Jive, ve kterých se často opakují podobné motivy jako v Sugar Baby Love. Jako v případě Elvise Presleyho, Beatles a dalších využili filmaři slávu skupiny a obsadili v roce 1976 některé členy do celkem úspěšné muzikální komedie Never Too Young to Rock po boku dalších známých zpěváků.
Bohužel se v této době začaly členové v kapele střídat. Každý měl své další projekty, například Bill Hurd se připojil ke skupině doprovázející Suzie Quatro, se kterou nejen nahrál několik písní, ale i koncertoval po celém světě. Vidět jste ho mohli i na koncertu Suzie Quatro v roce 1979 v Praze, kde hrál na klávesy a zpíval se zpěvačkou duet Stumblin'in. Další členové pak spolupracovali například se zpěvákem Rodem Stewartem, nebo s kapelou Monkees. Jelikož se lišily jednotlivé názory na další budoucnost kapely a její styl, skupina se v roce 1980 rozpadla.
Znovuzrození a soudní spory
V první polovině osmdesátých let se někteří členové sešli a znovuobnovili kapelu. Příležitostně vystupovali dalších sedmnáct let ve stejném složení s hlavními tvářemi Alanem Williamsem a Billem Hurdem. Nové písně nahrávali sporadicky, album vydali až začátkem devadesátých let.
V roce 2002 se dostali na hlavní stránky médií kvůli sporu o vlastnictví názvu The Rubettes. Následovali tak mnoho jiných skupin nejen v zahraničí (The Beach Boys), ale i v Tuzemsku (Rangers), které si prošly stejným osudem. Skupina Rubettes se rozpadla na dva zajímavé celky, které podle rozsudku mohly používat její původní název. Verze Billa Hurdeho obsadila původního zpěváka Paula Da Vinciho a další staronové členy. Přes pozdější turbulentní odchody, příchody a úmrtí některých muzikantů koncertují dodnes. Skupina Alana Williamse dlouhá léta vystupovala ve stejném obsazení, dokud se před pěti lety někteří členové nerozhodli, že budou vystupovat dál bez hlavní hvězdy a pod původním názvem, což samozřejmě vyvolalo další soudní spory. Williams obsadil jiné, mladší kolegy, a také vystupuje dodnes. Obě skupiny nespojují jen stejné písně, ale stále se oblékají do původních bílých obleků i baretů, pro skupinu tak typických.
Po celých padesáti letech historie kapely tak zůstává nejslavnější jejich první hit Sugar Baby Love. Ten byl velice oblíben nejen v západní Evropě, ale i za železnou oponou. V tehdejším Československu vzniklo několik verzí. S českým textem Zdeňka Borovce ji pod názvem Nic než láska tvá nazpíval Karel Gott. Další českou verzi má textem i zpěvem na svědomí Josef Laufer s názvem Šumař Pépi. Díky satirickému pořadu Česká soda v devadesátých letech stala nejslavnější slovenská verze s Bobinou Ulrichovou, skupinou Jezinky a dalšími zpěváky s názvem V srdci lásku mám. Podle tvůrců pořadu Bobina Ulrichová v písni ztvárnila veškeré utrpení kosovského lidu.
