Článek
Podle Wikipedie má ministr Rakušan tři děti, dvě nejmladší jsou pětiletý a tříletý chlapec. To je doba, kdy si někteří z nás byli zvyklí hrát s kamením, větvemi či loužemi. Při kontaktu s telefonním aparátem, později s mobilním telefonem, nás rodiče hnali se slovy „nesahej na to“.
V každém hračkářství prodávají imitace telefonů. Od dřevěných, přes obyčejné plastové až po interaktivní. Případně reálné telefony, které mohou ministrovy děti bez obav používat. Pro inspiraci, z „normálních“ hraček pro kluky jmenujme různá autíčka, stavebnice, hudební nástroje, plyšáky, leporela, nebo zbraně. Možná nebudu tím nejlepším rádcem, protože jsem si právě uvědomil, čeho je Vít Rakušan ministr - vnitra. Aby se nakonec kluci neproháněli v neoznačených policejních vozech s pistolí v ruce z výzbrojního skladu Policie ČR.
Zkusíme vymyslet nějaké jiné hračky, například zmíněné leporelo povyšme na knihu. Starší syn ji brzy jistě ocení. Z dalších zmíním různé deskové a karetní hry. Pan ministr by mohl vzpomenout, s čím si hrál v dětství. Tuším, že to byla céčka a igráček. A pokud chce naučit děti telefonovat, stačí sehnat dvě retro zařízení s kulatým číselníkovým vytáčením a propojit mezi sebou, nebo do napojit do sítě. To bude u Rakušanů veselo.
Je však možné, že by mladí kluci při náhodném volání s babičkou a dědečkem mohli vyzradit nějaké státní a stranické tajemství, které slyšeli od tatínka? Pak rozumím, proč měli šifrovaný telefon mezi hračkami.
