Článek
Každý rok můžeme v reprízách úspěšného pořadu Televarieté obdivovat humor dvojice Jiřina Bohdalová a Vladimír Dvořák. Je snad již veřejným tajemstvím, že bylo vše perfektně nazkoušeno podle scénáře, ačkoliv některé dialogy připomínají improvizaci. Autorem scénářů byl právě Dvořák, který měl od malička zálibu v tvorbě různých textů. Studoval dokonce žurnalistiku na vysoké škole, ale po dvou semestrech studií zanechal.
Přesto se uchytil. Nejprve jako redaktor Mladé fronty, později v Československém rozhlase, pro který začal psát úspěšné humorné kabarety, časem dokonce moderoval vlastní hudební pořady. Ve stejné době se prosadil jako textař. Během svého života jich napsal téměř dvě stovky, ať na známé zahraniční melodie, nebo případně také spolupracoval s tuzemskými skladateli. Mnoho populárních písní s jeho textem hrají rádia dodnes. Například O nás dvou (interpreti Yvetta Simonová a Milan Chladil), Je po dešti (Judita Čeřovská), Až na severní pól a Marina (obě Milan Chladil) nebo velice známé a mnoha zpěváky nazpívané Rolničky (originál Jingle Bells).
Po únorovém převratu byl přemluven ke vstupu do komunistické strany, aby mohl nadále vykonávat svoji práci v rozhlase. Kvůli různým stížnostem musel stejně po dvou letech odejít. Sám Dvořák vzpomínal, že se tak stalo po jedné estrádě, které se zúčastnil sám tehdejší ministr spravedlnosti Alexej Čepička a na které prý pronesl „nevhodné žerty“. Po vyhazovu z rozhlasu vystoupil i ze strany.
Československá televize
V polovině padesátých let získal angažmá v Divadle estrády a satiry, později začal spolupracovat i s tehdy začínající Československou televizí. Měl blízko jak k hudbě, tak i k humoru, zároveň se projevil jako schopný organizátor. Byl autorem a scenáristou mnoha zábavních pořadů. S koncem padesátých let se začal na televizních obrazovkách objevovat jako moderátor pořadu Hledáme písničku pro všední den a společně s Jiřinou Bohdalovou provázeli dvanáct let diváky posledním dnem v roce v zábavné silvestrovské revue.
V druhé polovině šedesátých let zaznamenal další úspěchy. Nejen, že se objevil i v dalších pořadech a zároveň moderoval první dva ročníky Bratislavské lyry. Pro svůj talent, nadání a pracovitost byl ústředním ředitelem televize požádán, aby se stal dramaturgem zábavních pořadů. Později byl dokonce vedoucím hlavní redakce. Během této doby je mu připisováno autorství mnoha pořadů a zároveň provázel zábavnou hudební soutěž Zpívá celá rodina. Ve svých funkcích zůstal i během turbulentních normalizačních let, dokud neodmítl další nabídku ke vstupu do KSČ. Kvůli svému postoji byl sice z funkce uvolněn, ale naštěstí mohl v televizi působit jako moderátor, scénárista a dramaturg.
Díky tomu jej diváci měli možnost pravidelně vídat od roku 1977 opět po boku Jiřiny Bohdalové, tentokrát ve velkém revuálním pořadu Televarieté, který se na obrazovkách objevoval přes dvacet následujících let. Posledním byl díl číslo sedmdesát čtyři. Pro následující sice existoval scénář a připravovalo se natáčení, bohužel vše přerušila nemoc Vladimíra Dvořáka. Ten o několik týdnů později tři dny před posledním Silvestrem minulého tisíciletí (1999) zemřel ve věku 74 let. V televizi působil úctyhodných 43 let.
Široká rodina
Zajímavé jsou i příbuzenské vztahy Vladimíra Dvořáka. Ten měl z prvního manželství dceru Hanu a syna Vladimíra. Ve druhém pak vyženil Janu Pehrovou, dceru českého herce a loutkaře Josefa Pehra, která se později vdala za Jana Krause, ještě později za Karla Rodena. Vladimír mladší se zas na začátku devadesátých let oženil s moderátorkou Michaelou Jílkovou.
Hit století
Za svoji vytrvalou práci v odvětví hudby i zábavy během svého života získal mnoho ocenění. Například Zlatou rolničku, Zlatý mikrofon a titul Zasloužilý umělec. Rok po Dvořákově smrti se umístila skladba Píseň pro Kristýnku s jeho textem a s hudbou Zdeňka Petra na sedmém místě v anketě Českého rozhlasu Hit století.
Zdroje: Český rozhlas, Česká televize a Wikipedia
