Článek
Když na konci července osmdesátého devátého roku slavnostně zahájilo JZD Slušovice v areálu v Tišnově výrobu Pepsi Coly a dalších podobných produktů stejné značky, jistě nikdo netušil, že sláva družstva je na úplném vrcholu a čeká ji rychlý pád. Nepomohla ani rozjednaná spolupráce s Donaldem Trumpem.
František Čuba ve vedení družstva
Po únorovém převratu a nástupu komunistů k moci vznikala po vzoru Sovětského svazu i v Československu v padesátých letech Jednotná zemědělská družstva (JZD). Rolníci museli (často pod nátlakem) vstoupit do společného kolektivního zemědělství, které se ne vždy setkalo s úspěchem. Ať už kvůli svému vedení, nebo různým formám sabotáží od původních zemědělců. Začátkem šedesátých let právě do čela jednoho takového družstva na Zlínsku nastoupil sedmadvacetiletý František Čuba. Nic nejprve nenasvědčovalo tomu, že se o něm bude za několik let hovořit jako o „novém Baťovi“.
Mladý Čuba zjistil, že jeho podřízeným chybí morálka a motivace k práci. Když strávil Vánoce sám obhospodařováním chovaných zvířat a další prací v družstvu, rozhodl se zavést manažerské metody jako motivační faktory a další novinky v rámci odměňování odvedené práce. Vyhlásil dokonce boj proti alkoholu na pracovišti, což se ukázalo jako velmi úspěšný krok. Dále zavedl pravidlo pro zaměstnance, kteří jednou z družstva odejdou, že nebudou přijati zpět. Nové možnosti dal spolehlivým pracovníkům, kteří se mohli dostat do vyšších funkcí. Pokud totiž některý z odpovědných vedoucích nesplnil svůj úkol, byl přesunut na jinou pozici a nahrazen.
Podobné metody jsou nyní využívány v mnoha firmách, tehdy se jednalo o raritu. Dlouhá léta na dotazy, zda nepoužívá kapitalistické metody, odpovídal: „Naopak. Musíme si uvědomit, že socialismus není žádná flákárna a nekvalitní práce. Pak nebude problém vyrovnat se Západu.“
Přidružená výroba skrývající podnikání
S neuvěřitelnou výdrží se Františku Čubovi podařilo přečkat i období po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a následné normalizace. Ačkoliv patřil k zastáncům pražského jara, nová vlna jej nesmetla díky dobrým vztahům s důležitými funkcionáři, a také díky prosperitě jeho družstva, které s sebou neslo i rozvoj celé obce Slušovice. Nejúspěšnější roky na JZD zatím stále čekaly.
Největším přínosem družstva ve Slušovicích byla přidružená výroba. Ta měla původně jednoduchý účel: zajištění práce pro pracovníky rostlinné výroby mimo sezónu. Jelikož nebyla přidružená výroba nijak omezena, využívala ji družstva v celém Československu pro různé účely a celoročně. Netýkala se jen výroby, ale řady služeb od autodopravy po stavebnictví. JZD ve Slušovicích vydělané peníze obratem investovalo a mnohokrát se zvětšilo připojením a sloučením s dalšími okolními družstvy. Vedení neustále hledalo „díry na trhu“, které se téměř pokaždé podařilo vyplnit. Vyráběla se pletiva, krmné směsi, nářadí, pneumatiky a mnohé další. Později družstvo dokonce vlastnilo leteckou společnost a testovací tratě pro západoněmeckou automobilku Audi.
Přidružená výroba mnohonásobně převýšila původní zemědělskou činnost, což opět nebylo nijak zákonem regulováno, ale státní instituce dohlížely na vyváženost výrobní činnosti. Kdo však měl kontakty na vlivné osoby, nedostal se do problémů. Svým způsobem se za přidruženou výrobu schovalo i podnikání, které bylo mnohým stranickým funkcionářům trnem v oku, ačkoliv se družstvo pohybovalo v mezích tehdejších zákonů. Někteří činitelé nevěřili předkládaným hospodářským výsledkům. Družstvo při nástupu Čuby do funkce předsedy mělo obrat kolem milionu korun, po dvaceti letech už přes jednu miliardu korun a za dalších šest let přes sedm miliard korun se ziskem kolem osmi set milionů korun.
Mezi nevěřící patřil i prezident Gustáv Husák. Neustále se dotazoval předsedy československé vlády Lubomíra Štrougala, kolik stát vkládá financí do slušovického JZD. Nevěřil, že by podnik mohl dosahovat takových úspěchů, a s negativním zájmem jej sledoval. JZD mělo ale i své zastánce, například zmíněného premiéra Štougala nebo generálního tajemníka Miloše Jakeše.
Vrchol experimentálního podniku
Největší rozkvět zažilo JZD Slušovice až v osmdesátých letech. Komunisté se nejprve snažili najít kompromitující materiály nejen na předsedu, ale i rozklíčovat způsob financování, který se jim nezdál. Státní bezpečnost začala podnik zkoumat zevnitř, měla však smůlu. František Čuba si dokázal získat lidi tak, že i jeho podřízení měli pocit, že jsou základním kamenem celého podniku. Pokud měli jakýkoliv problém, mohli se obrátit na své vedení, které jim pomohlo. Když StB někoho naverbovala ke spolupráci, často to na sebe dotyčný řekl.
Komunistickým funkcionářům po čase došlo, že se takového podniku nemohou bez negativních následků zbavit, a začali jej naopak podporovat. Sedm let před Sametovou revolucí bylo JZD Slušovice označeno za experimentální podnik, který tím získal další pravomoci a privilegia. František Čuba okamžitě navázal styky v zahraničí. Do Asie se vyvážely přípravky proti hmyzu, naopak do Československa přiváželi zahraniční výrobky tuzexového typu, které družstvo prodávalo ve svých prodejnách s názvem Kvatro. Z jižních zemí dováželi exotické ovoce, z Asie pak elektroniku. JZD také začalo s výrobou vlastních počítačů s názvem TNS (zkratka Ten náš systém), později dováželo celé sestavy.
Konec přestavby a „sametové“ nátlaky
Ačkoliv František Čuba tvrdil, že politika do hospodaření nepatří, těžko se jí mohl vyhnout. Sám byl členem KSČ, později se dostal i do vyšších stranických funkcí, nabídky na pozici ministra zemědělství však pokaždé odmítl. Když se do vedení Sovětského svazu dostal Michail Gorbačov a představil svoji vizi přestavby (perestrojky), právě Čuba byl zastáncem nových reforem, díky kterým jeho družstvo mohlo prohlubovat spolupráci se západními zeměmi.
V této době vznikla u Slušovic čtyřproudá silnice, které se dodnes říká „Slušovická dálnice“, nebo „Gorbačovka“. O dálnici zdaleka nešlo, kvůli Gorbačovovi ale vznikla. Slušovické družstvo začalo přibližně na deseti tisících hektarech půdy na Ukrajině pěstovat vlastní typ kukuřice s vysokým výnosem. Úspěch se donesl až k samotnému vedení SSSR v čele se zmíněným Gorbačovem, který si přál navštívit Slušovice během své cesty do Československa. Prezident Gustáv Husák ale rozhodl jinak – pro delegaci naplánoval v Česku zastávku ve výrobním podniku, zemědělské družstvo pak až na Slovensku.
Přesto se jedná o období, ve kterém byly Slušovice dávány za vzor zmíněné přestavby. Ačkoliv byl František Čuba nejdříve vyšetřován StB, později s nimi musel kvůli stykům s cizinou spolupracovat. Podobně dopadlo i nepřátelství ze strany zmíněného Gustáva Husáka, který v posledním roce ve funkci prezidenta Čubovi udělil titul Hrdina socialistické práce. Ve stejné době je zahájena výroba Pepsi Coly v závodě v Tišnově. Nejedná se o první továrnu na výrobu tohoto západního produktu v tzv. Východním bloku, přesto Slušovicím přísluší další prvenství – nápoje nestáčely do skla, ale nově do PET lahví.
Následující měsíce se vedení v čele s Františkem Čubou stále snažilo rozvíjet své aktivity a rozšiřovat vztahy do zahraničí, kde dokonce navázalo kontakt s podnikatelem a budoucím prezidentem Spojených států Donaldem Trumpem. Ten rok po Sametové revoluci přijal pozvání k návštěvě družstva. Ze spolupráce nakonec nic nebylo.
Za tím vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.
Když dříve komunisté podnik považovali za kapitalistický, pak nové zřízení za příliš socialistický a vedení označovali jako „normalizační mafii“. Co se nepovedlo prezidentu Husákovi, to se podařilo díky nátlakům nového prezidenta Václava Havla. Den po jeho „protislušovickém“ proslovu odstupuje František Čuba z funkce předsedy družstva. Ačkoliv je následně několikrát vyšetřován pro údajné tunelování podniku, a celé vedení obviňováno z trestné činnosti, nebylo nikomu nikdy nic prokázáno. Družstevní agrokombinát Slušovice, jak se nově družstvo jmenovalo, se později rozpadl na více než sto různých společností, vstoupil do likvidace a na jeho majetek byl vyhlášen konkurs. Společnost, která v dobách své největší slávy zaměstnávala téměř sedm tisíc lidí, zanikla oficiálně až před dvanácti lety.
Oslavovaný František Čuba
František Čuba je dodnes převážně na Zlínsku považován za člověka, který byl pokračovatelem podnikatele Tomáše Bati. Mezi lidmi si získal oblibu za rozvoj Slušovic, kde vzniklo mnoho pracovních míst, a které se z původní obce stalo obcí střediskovou, v devadesátých letech pak dokonce městem. Během čtvrt století dlouhého vedení zdejšího družstva Františkem Čubou se zvýšil počet obyvatel obce více než dvojnásobně. Kromě nových bytů byla postavena i škola nebo dostihové závodiště pro koně. Svůj rozkvět zažila kultura, jelikož místo navštěvovala řada umělců. Dokonce rok před Sametovou revolucí odtud Československá televize přenášela živě pořad Jedeme dál. Sportovní úspěch zaznamenali i místní fotbalisté, kteří se z okresního přeboru během několika let dostali do druhé fotbalové ligy.
V devadesátých letech sláva Slušovic upadala. Přes první porevoluční očekávání lepších zítřků a odsuzování Františka Čuby, coby komunistického funkcionáře, přišlo zklamání z rozpadu funkčního podniku a strach z nejistoty. Na Čubu se stále častěji obraceli politici a vedoucí různých podniků, aby jim radil ve věcech hospodářských. O jeho oblibě mezi zdejšími lidmi svědčí i krajské volby před dvanácti lety, kdy jej z posledního místa kandidátky voliči „vykroužkovali“ až na samý vrchol, a stal se zastupitelem, posléze i radním Zlínského kraje. Po zvolení Miloše Zemana prezidentem republiky byl jmenován jeho poradcem pro oblast zemědělství. Politická kariéra dosáhla vrcholu o rok později, když se stal i senátorem. Funkci nedokončil. V posledním roce ji kvůli svému špatnému zdraví nevykonával, proto se mandátu vzdal. O rok později zemřel.
