Článek
Byl to jeden z nejhorších zločinů dvacátého století - hladomor v bývalém SSSR v letech 1932-34. Jednalo se o cílené vyhlazení skupiny obyvatel a to převážně na Ukrajině. V roce 1931 měli ukrajinští rolníci dodat 7,1 milionů tun obilnin, což byl vzhledem k neúrodě minulého roku nesplnitelný úkol. Komunisté ve vedení tehdejšího Sovětského svazu proto sáhli k teroru a represím, sedlákům na Ukrajině byl zrekvírován dobytek a osení, nic jim nezůstalo pro vlastní potřebu, což pro ně a jejich rodiny znamenalo smrt hladem. Rudá trestná komanda přitom neváhala nebohé zemědělce a jejich rodiny krutě mučit při vymáhání dodávek. Kradla jim i osobní věci včetně oblečení a též malé děti vyháněla nahé ven do krutých mrazů. Zoufalí lidé si vařili kůru, jedli mech a trávu, časté byly i případy kanibalismu.
Bolševici cíleně likvidovali nepohodlné skupiny obyvatelstva, což dokazuje i fakt, že zabránili mezinárodním organizacím v pomoci hladovějícím, s tím, že žádný hladomor neexistuje. Vědomě lhali celému světu a bohužel i mnoho slušných lidí jejich báchorkám uvěřilo.
Rudí upalovali sirotky a stříleli do dětí
Na počátku června roku 1933 otiskly brněnské noviny Svoboda dopis ukrajinské ženy své matce, která žila na severní Moravě. V něm píše, že dětí-sirotků bylo tolik, že si s nimi komunisté nevěděli rady, a proto je sehnali do jedné stodoly a tam je upálili. Tato zvěrstva potvrzují též současní ukrajinští historici jako například profesor Serhyj Kulčyckij.
Pravdou je, že pole byla často obehnána ostnatými dráty a střežena příslušníky NKVD (sovětské komunistické gestapo) s puškami. Ti neváhali střílet i po dětech, které si z hladu chtěly utrhnout pár klásků. Kolektivně byly trestány i celé vesnice za nesplnění povinných dodávek. Ty byly odříznuty od svého okolí, milicionáři bránili jejich obyvatelům v odchodu, a tím pádem je včetně žen a malých dětí odsoudili k smrti hladem. To bylo vlastně obnovení nevolnictví, když zemědělci byli násilím připoutáni k půdě a nesměli ji opustit.
I přes tuto děsivou situaci tehdejší Sovětský svaz obilí i nadále vyvážel. V roce 1931 to bylo 5,1 milionů tun obilovin, a dokonce ještě v nejvíce hladovém roce 1933 1,8 milionů tun obilovin. Dalším důkazem, že komunisté tehdy vědomě vyvražďovali rolníky, byl fakt, že v jednom ukázkovém kolchoze, který dodával maso čekistům, krmili prasata čočkou. Vesničané z okolí chodili k vepřínu v době, když z něho vyváželi výkaly, vybírali si z nich zrnka čočky a jedli ji. Jakmile se to čekisté dozvěděli, nařídili, aby se čočka před podáním vepřům, rozemlela.
Podobnost s nacistickým vyvražďováním Židů není náhodná. Rudí jsou však podle mého názoru záludnější než černí. Nacisté se svými plány netajili a svoji protižidovskou nenávist dávali otevřeně najevo. Sovětští komunisté ale byli zákeřnější. Ti o sobě tvrdili, jací že to jsou humanisté a pro lidstvo chtějí jenom to nejlepší. Ve skutečnosti však z ideologických důvodů masakrovali celé skupiny lidí a ještě své zločiny sváděli na své oběti. Sám sovětský komunistický vůdce Stalin prohlásil, že ukrajinští zemědělci, nebo jak jim říkal kulaci, si za své problémy mohou sami, neboť prý sabotují dodávky. To samozřejmě nebyla pravda, do problémů dostala nejen Ukrajinu, ale i další části tehdejšího Sovětského svazu nerealistická vládní zemědělská politika. A hanlivé označení kulak bylo zneužíváno vůči každému, kdo se bránil násilné kolektivizaci a odmítal se nechat vyhladovět.
Komunisté „úžasní“ pouze navenek
Někdo může namítnout, že komunisté nejsou takoví zločinci jako nacisté, vždyť jejich nauka o sociálně spravedlivé společnosti je přece humánní, kdežto nacistické rasové teorie jsou zločinné ve své podstatě. Ano, to je pravda, ovšem právě proto jsou komunisté nebezpečnější. Oni totiž své zločinné úmysly halí do rádoby úžasného obalu. Ovšem „úžasný“ je pouze ten obal. Komunisty bych přirovnal k obíleným hrobům, jak to Ježíš v Matoušově evangeliu učinil s farizejci. “..zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty,“ řekl. Koneckonců oni komunisté jsou vlastně také takoví pokrytečtí farizejové.
Nepopírám, že k hladomorům docházelo i za carské éry. To je fakt. Při největším hladomoru v předbolševickém Rusku v letech 1891–92, zahynulo 375 000-500 000 obyvatel. To je samozřejmě také smutné, jenomže se nejednalo o účelovou likvidaci lidí, ale o důsledek neúrody a špatné struktury tehdejšího ruského zemědělství. Ta kromě velkostatků spočívala na tzv. občinovém systému, kdy půda nepatřila jednotlivým sedlákům, ale občině, která ji přidělovala hospodářům. Privátní farmy vznikaly v Rusku až po reformách premiéra Pjotra Stolypina na začátku 20. století, který zájemcům umožnil soukromé vlastnictví půdy. Tento způsob se pak ukázala jako daleko výkonnější než občinové hospodářství. Bohužel, komunisté jej na konci dvacátých let zrušili a rolníky nutili vstupovat do kolchozů.
Ještě jedna taková zajímavost, k velkostatkářům patřil na počátku devadesátých let 19. století i Vladimír Iljič Lenin a ten tenkrát na svém statku zakázal jakoukoliv pomoc hladovějícím s tím, že by je to odvádělo od třídního boje a svržení vlády. Komunisté zkrátka byli, jsou a budou cynickými gaunery.
Je potřeba dodat, že hladomor třicátých let minulého století se netýkal jenom Ukrajiny, která ovšem byla postižena nejvíc, ale i dalších oblastí SSSR. Také nezapomínejme na hlavního zločince, který má tuto hrůzu na svědomí. Je jím Josef Stalin, který vládl Sovětskému svazu jako diktátor, k vraždám lidí dával přímé příkazy a schvaloval ta nejhorší represivní opatření. Tento původem gruzínský netvor si žádné uznání nezaslouží.
Rusifikace na Ukrajině
Americká historička Anne Applebaumová ve své vynikající práci Rudý hladomor upozorňuje i na další důležitou skutečnost. Na Ukrajině byl hladomor provázen i násilnou rusifikací, kdy ve školách se místo ukrajinštiny začala vyučovat ruština, byly zavírány ukrajinská divadla, muzea atd. a ukrajinští kulturní pracovníci končili v gulazích. Do oblastí, kde bylo vyhlazeno původní ukrajinské obyvatelstvo, přicházeli Rusové.
Za zmínku stojí i fakt, že v jedné východoukrajinské obci, kterou nyní ovládají separatističtí teroristé, byl zničen památník obětem komunistického hladomoru. To mluví za vše, to je to samé, jako kdyby někdo zničil památník obětem nacistického holocaustu.
Prameny:
Dějiny Ruska 20 století, díl I., kolektiv autorů, nakladatelství Argo, Praha 2014
Dějiny Ukrajiny, Jan Rychlík, nakladatelství LN, Praha 2015
Rudý hladomor (Stalinova válka na Ukrajině). Anne Applebaumová,
nakladatelství Beta – Dobrovský & Ševčík, Praha – Plzeň 2018
Rusko plné křížů, Alexandr Jakovlev, nakladatelství Doplněk, Brno 2008
