Článek
Ano, na počátku slávy proslulých Mariánských Lázní byli katoličtí řeholníci řádu premonstrátů z kláštera v západočeské Teplé, založeném v roce 1193 blahoslaveným Hroznatou. Toto řeholní společenství se může pochlubit několika významnými osobnostmi, mezi něž patřil i profesor církevní historie a od roku 1801 opat tepelského kláštera Kryštof Pfrogner, který předtím stál v čele pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity jako její rektor. Za jeho působení na počátku 19. století se v klášteře úspěšně rozvíjely různé vědní obory a zásluhou zdejších kvalitních pedagogů klášter převzal v roce 1804 gymnázium v Plzni.
Kryštof Pfrogner také zřídil na klášterním panství první lázně u pramenů na území, kde se nyní nacházejí Mariánské Lázně a které po staletí patřilo tepelským premonstrátům. Nicméně za jejich zakladatele coby světového lázeňského centra je považován až jeho nástupce a další vynikající tepelská osobnost - opat Karel Kašpar Reitenberger. To on totiž dal za úkol klášternímu lékaři Janu Josefu Nehrovi prozkoumat tamní prameny a poté financoval výstavbu nového města. Pro něj také získal geniálního zahradního architekta Václava Skalníka. Ten nechal zasypat rokle, vysušit bažiny a založil nádherné parky, které mohou návštěvníci města obdivovat i v současné době. Statut lázeňského místa Mariánské Lázně získaly v roce 1818. Opata Reintebergera nezviklal ani počáteční odpor jeho spolubratří z řeholní komunity, kteří byli k tomuto kroku skeptičtí. Bohužel, v roce 1827 byl Karel Kašpar Reitenberger donucen z opatského postu abdikovat, údajně kvůli urážce čtvrté manželky rakouského císaře Františka I. Karolíny Augusty. Byl přeložen do premonstrátského opatství ve Wiltenu v Tyrolsku, kde v roce 1860 zemřel.
Mezi jejich slavné hosty patřili hudební skladatel Antonín Dvořák, německý básník a filozof Johann Wolfgang Goethe, polský hudební skladatel Fryderyk Chopin a mnozí další. S Goethem se opat Reitenberger pravidelně setkával při ranní pitné kúře u Křížového pramene. V srpnu 1821 slavný německý básník na jeho pozvání navštívil tepelský klášter a velmi jej chválil za skvělé kulturní prostředí. Dne 29.5. 1865 byly Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město. O tři dny později jim pak panovník císařským privilegiem udělil městský znak.
Roku 1879 Mariánské Lázně uznaly klíčovou zakladatelskou roli opata Reitenbergera a postavily mu u Křížového pramene památník od vídeňského sochaře Karla Kundmanna. Ten byl o čtyřicet let později slavnostně přemístěn do areálu opatství v Teplé.
Město opakovaně navštěvovali významní státníci. Své letní dovolené zde pravidelně trávil nejmocnější panovník tehdejšího světa - anglický král Edward VII. V roce 1904 za ním přijel na návštěvu sám vládce rakousko-uherské monarchie císař František Josef I. a byla z toho významná společenská událost mezinárodního věhlasu. Mariánské Lázně se staly politickým, společenským a kulturním centrem světového významu. Po roce 1938 a připojení Mariánských Lázní coby součásti Sudet k hitlerovskému Německu byla lázeňská zařízení v roce 1942 odebrána premonstrátům prostřednictvím tzv. nucené správy, kterou vykonávaly nacistické úřady.
O svém pěkném vztahu k tomu krásnému místu napsal Miroslav Horníček poutavou knihu Vyznání Mariánským lázním v červnu a červnu v Mariánským Lázním. A na počátku toho všeho stál opat premonstrátského kláštera v Teplé. Evangelík František Palacký kdysi prohlásil, že katolická církev toho ve své minulosti víc dobrého, než zlého udělala, a též působení opata Reitenbergera mu dává za pravdu.
Zdroje:
Vyznání Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních, Miroslav Horníček, nakladatelství Československý spisovatel, Praha 1975
