Článek
Je potřeba se podívat na skutečného a nikoliv vybájeného respektive spíše vylhaného tvůrce komunismu Karla Marxe. On totiž měl i druhou méně známou a dost nepěknou stránku Zvláště jeho soukromý život nebyl v žádném případě hodný obdivu. Neuměl hospodařit s penězi, málokdy se myl, a jeho londýnský byt byl přehlídkou hnusu a špíny. Jeho filozofické působení bylo rovněž problematické, v důsledku jeho komunistického učení bylo zavražděno více než sto milionů lidí.
Symbol rudého teroru byl průměrným studentem filozofie na univerzitě v Jeně, kde získal doktorát, ale která rozhodně nepatřila v Německu k nejlepším. A jelikož mu nebyla nabídnuta akademická dráha, tak jako učenec zřejmě moc nevynikal.
Kapitál a další jeho díla jsou spíše snůškou Marxových představ, které mají k vědeckosti hodně daleko. Proč? Marx totiž vědomě a soustavně porušoval zásady vědecké práce, které spočívají v objektivní práci s prameny. On však fakta, která se mu nehodila, jednoduše ignoroval a zamlčoval. Psal o problémech dělnické třídy v Anglii, o kterých nic nevěděl. Jeho názory typu vykořisťovatelé budou vyvlastněni, proto mají blíže spíše k astrologickému věštění budoucnosti než k opravdové vědě. Dokonce se v životě ani jednou nebyl podívat v továrně, přestože mu to jeho druh a továrník Bedřich Engels nabízel.
Dělníky ve skutečnosti pohrdal a svědčí o tom jeho přezíravý vztah k členům Německého dělnického vzdělávacího spolku, jak o tom píše ve skvělé knize Intelektuálové Paul Johnson. Vadilo mu totiž, že tito normální rozumní dělníci chtěli měnit společnost k lepšímu postupnými reformami a nikoliv revolucí.
Marx se nikdy nenaučil hospodařit s penězi, když je měl, tak nesmyslně utrácel, když ne, tak jeho rodina třela bídu s nouzí. Většinu svého života neměl trvalé zaměstnání, žil z dědictví po otci, půjčoval si peníze od přátel, a nakonec se nechal vydržovat Bedřichem Engelsem.
Zakladatel komunismu byl rovněž antisemitou a kromě Židů nenáviděl též Slovany včetně Čechů. V roce 1848 napsal článek v novinách Neue Rheinische Zeitung, kde nešetřil silnými slovy. „Nesmiřitelný boj, válka až do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce, vyhlazení, terorismus! Ne v zájmu Německa, nýbrž v zájmu revoluce. Tak skončily v přítomnosti a snad navždy snahy Slovanů v Německu o znovunabytí nezávislé národní existence. Umírající český národ podnikl poslední pokus, aby získal svou někdejší životaschopnost, pokus, jehož marnost dokázala, že Čechy, i když někteří z jejich obyvatel budou nějaké to století mluvit neněmeckou řečí, nemohou od té doby existovat jinak než jako součást Německa.“
V Anglii Marxova rodina třela bídu s nouzí. „Proletářský vůdce“ musel prodat všechny manželčiny šperky, a po pěti měsících byli kvůli neplacení nájemného vystěhováni na ulici. Postele prodali, aby zaplatili, řezníkovi, pekařovi a mlékaři. Byly také doby, kdy měl Marx jen jedny kalhoty. Vydělat peníze prostě neuměl, a jelikož si zvykl žít jako parazit na úkor druhých, tak si jich ani nevážil. Přitom v bídě žít nemusel, stačilo jenom málo, rozumně hospodařit s penězi.
Marx byl velmi zlý, sobecký, necitelný člověk a často býval totálně opilý. Těsně před svou smrtí mu otec poslal v únoru 1838 dopis, ve kterém napsal. „Jsi už čtvrtý měsíc na právech a už jsi utratil 280 tolarů. Tolik nevydělám za celou zimu.“ Když pak otec o tři měsíce později umřel, Marx mu ani nepřijel na pohřeb. Po jeho smrti žebral Marx o peníze u své matky. Traduje se, že jednou mu odpověděla ve stylu, že místo psaní Kapitálu by raději měl nějaký vytvořit.
Na jeho egoismus málem doplatilo i přátelství s Engelsem, kterému v roce 1863 zemřela přítelkyně. Marx mu sice napsal pár zdvořilostních kondolenčních frází, avšak v tom samém dopise zase bezcitně žadonil o peníze. Tenkrát se Engels hodně na svého druha rozzlobil.
Po roce 1848 žil se svou rodinou v Londýně, v neustále špinavém malém bytě, a tak není divu, že v takových děsivých hygienických podmínkách se dospělého věku dožily pouze tři ze sedmi Marxových dětí.
Nyní popis jeho obydlí očima jednoho z návštěvníků, které shromážděním mnoha krámů na malém prostoru připomínalo spíše vetešnictví. „Návštěvníkovi Marxova pokoje začnou z kouře a pachu tabáku slzet oči. Všechno je tu špinavé a zaprášené, takže posadit se v té místnosti je dost hazardní počínání.“ Rizikem však byl i pobyt v blízkosti Marxe. Ten se totiž skoro vůbec nemyl a koupání u něj bylo opravdu velkým svátkem. Když k tomu připočítáme, že jeho oblečení si s praním také moc nerozumělo, je jasné, že slabší povahy měly co dělat, aby vedle něj neomdlely.
Rodina Marxova měla také k dispozici služebnou Helen Demuthovou, které jako správní vykořisťovatelé nedávali žádný plat. S tou pak měl také Karel Marx nemanželské dítě, které si vzal za své Bedřich Engels. To nepotřebuje dalšího komentáře.
Marx byl především pouhým teoretikem, který v praxi, ve skutečném životě, značně a trvale selhával.
Zdroje:
Dějiny 20. století, Paul Johnson, nakladatelství Rozmluvy, Praha 1991
Intelektuálové, Paul Johnson, nakladatelství Rozmluvy, Praha 2012
