Článek
Na zmíněném místě je asi šest tisíc ostatků zavražděných v Katyňském masakru z let 1940 a 1941. O této události informoval web aktualne.cz. Polákům se tohle bezprecedentní vandalství nelíbí a také proti němu ostře protestují. Není to přitom poprvé, kdy Rusko odstraňuje zmínky o své vlastní historii, které je usvědčují z brutálních zločinů.
Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski ve středečním rozhovoru s novináři uvedl, že incident nebyl náhodným aktem vandalismu. „Toto neudělali vandalové. Udělala to správa hřbitova na příkaz místního prokurátora, tedy na příkaz ruského státu. V Polsku přitom tolerujeme rudé hvězdy na sovětských hrobech. V Rusku jsou polské symboly z polských hrobů odstraňovány. To je nepřijatelné,“ vymezil se proti pošlapávání polské památky. Nutno zdůraznit, že v tomto případě má podporu i hlavní opoziční strany Právo a Spravedlnost, která rovněž důrazně odsuzuje tuto ruskou svévoli.
Anketa
Pro Poláky je katyňský masakr citlivou událostí, jedna z nejhorších tragédií v jejich dějinách. Od Rusů je to vandalismus a ničení válečných hrobů ve státní režii. Kdo zná dobře ruské poměry, tak ví, že nic takového by neprošlo bez posvěcení z Kremlu. Argument, že polská vojenská vyznamenání patří k nezákonně instalovaný protiruským symbolům narušujícím památku Velké vlastenecké války, je směšný a strašný zároveň. Poláci statečně bojovali proti nacistickému Německu už v době, kdy předchůdce Ruska komunistický SSSR byl jeho spojencem a spolu obě země přepadly Polsko. Ze strany současného putinovského režimu nejde o nic jiného než o přepisování historie a zakrývání vlastních zločinů.
Válečné hroby jsou rovněž chráněné mezinárodními Ženevskými úmluvami ze srpna 1949, k jehož signatářům patří i Ruská federace, jako nástupce Sovětského svazu, a Polská republika. V Polsku jsou na ruských válečných hrobech tolerovány rudé hvězdy, které jsou symbolem zločineckého komunistického režimu a Polákům jako takové vadí. Polsko však dodržuje mezistátní dohody.
Pojmenování Katyňský masakr nebo též Katyňský zločin se používá pro masovou vraždu polských válečných a civilních zajatců uvězněných po sovětské agresi v Polsku v září 1939 v sovětských koncentračních a zajateckých táborech. V roce 1940 pak sovětská tajná policie NKVD zavraždila na 22 000 lidí, převážně důstojníků a příslušníků inteligence, lékařů, učitelů, právníků atd. Stalo se tak se souhlasem Stalina na návrh šéfa lidového komisariátu (ministerstva) vnitra a NKVD Lavrentije Beriji. Ten prohlásil, že není žádoucí, aby se prominentní váleční zajatci obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vrátili domů, SSSR popíral vinu na tomto ohavném válečném zločinu až do roku 1990.
Zdroje:
