Článek
Vinou učitelů se málem utopil Filip Němec z Cizkrajova na Jindřichohradecku. Jak uvedl web tn.nova.cz, v roce 2003 zůstal na školním výletě s třídou cizkrajovské základní školy v Jemnici na Třebíčsku tenkrát osmiletý chlapec na koupališti pod vodou deset minut a následkem toho měl nenávratně postižený mozek. Pedagogové si vůbec nevšimli, že jim jedno dítě chybí, později vyvázli u soudu s podmínkou. Rodině chlapce se údajně neomluvili a ještě se cítili ukřivděni. Soud přiřknul Filipově rodině náhradu 15 milionů korun, kterou nakonec uhradil z velké části Jihočeský kraj, hoch však měl nenávratně poškozený mozek a později předčasně zemřel.
Další dva příklady mizerné práce státních zaměstnanců jsou z jihočeské části dálnice D3. Kdysi na sklonku devadesátých let táborský stavební úřad povolil motocentrum jako trvalou stavbu místo dočasné a nastaly velké problémy. Ten největší byl, že motocentrum leží v trase dálnice D3 a kdo tudy jezdí, tak ví, že u Tábora je v úseku dlouhém asi 460 metrů ve směru na České Budějovice doprava svedena do dvou jízdních pruhů. Kvůli prokazatelné chybě státních byrokratů nastaly komplikace a soudní pře. Naštěstí, jak uvedl web zdopravy.cz, po nálezu Ústavního soudu se zdá, že už brzy bude tento nedokončený úsek dostavěn.
Nejnovější problém s dé trojkou se objevil před několika dny. Web ČTK ceskenoviny.cz zveřejnil zprávu, že z důvodu stavby železničního tunelu u Ševětína se bude bourat zdejší úsek dálnice dostavěný v roce 2019. Správa železnic začne už brzy modernizovat hlavní železniční trať České Budějovice – Praha v úseku Nemanice – Ševětín, kde mimo jiné vznikne i Chotýčanský tunel, který bude s necelými pěti kilometry nejdelší v České republice. Jenomže tento tunel povede pod dálnici D3 a na ní bude po dobu výstavby omezený provoz svedený do dvou pruhů. Je jasné, že vinu si budou na sebe přehazovat Ředitelství silnic a dálnic a Správa železnic, ale to je jedno. Nastal zbytečný zádrhel, který při lepší domluvě státních institucí být nemusel.
Takových kauz, jaké jsem uvedl, jsou stovky a možná i tisíce. Vznikají při nich miliardové škody, a někdy jsou dokonce ohroženy i lidské životy. Nemohu je všechny popsat, protože by se do tohoto článku nevešly, viníci však zůstávají nepotrestáni a v anonymitě. Jak táborský stavební úřad rozhodl? Pod špatným verdiktem o motocentru musel být podepsán konkrétní člověk, tak proč se o něm neví? Kdysi jsem zjišťoval, jestli lze na těch učitelích, kteří zavinili Filipovu smrt, vymáhat oněch 15 milionů korun odškodného. Tak prý ne, protože zaměstnanci ručí za škody jen v omezené míře. Dobrý, já jako OSVČ podnikající jako fyzická osoba ručím za škody v plné výši. Tedy, musel bych i případné miliony uhradit.
Samozřejmě existují i dobří zaměstnanci ve veřejném sektoru, učitelé, lékaři, zdravotníci, policisté, hasiči, úředníci, atd., z nichž některé znám osobně, a jejich práce si vážím.
Jenomže někteří jedinci si neuvědomují, že kromě práv jsou také povinnosti, a podle mých zkušeností většinou bývají tito přední bojovníci „za lepší život pracujících“ první na barikádách, první ve stávkách, poslední však v práci.
Pobavilo mne, jak Alexandr Mitrofanov na sociální síti zhodnotil transparent v pondělní stávce s nápisem: Dělník hubou v zemi ryje, Fiala si v žitě žije, že už jenom chyběly semknuté šiky Lidových milicí. Já dodávám, že ještě by se šiklo: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.
Zdroje:
