Článek
Je třeba si připomenout i tuto méně známou část ukrajinské historie, která má rovněž podíl na nevraživosti Ukrajinců k Rusku. Pravdou je, že ve dvacátých letech minulého století se na Ukrajině za éry lidového komisaře pro školství a vzdělání bolševika staré školy Mykoly Skrypnyka rozvíjela politika ukrajinizace veřejného života a kultury. Nedají se mu upřít jisté úspěchy, byla výrazně snížena negramotnost a více než čtyři pětiny Ukrajinců uměly číst a psát. V 88 % všech ukrajinských škol se vyučovalo ukrajinsky a v roce 1932 92 % knih, novin, časopisů a dalších tiskovin vycházelo v ukrajinštině.
To však na počátku třicátých let minulého století skončilo. Hlavní podíl na tom měl Stalin, který měl strach z ukrajinského národního hnutí a proto byla řada ukrajinských intelektuálů obviněna z ukrajinského buržoazního nacionalismu a odsouzena do gulagů. Již v roce 1929 odhalila sovětská tajná policie OGPU (později NKVD a ještě později KGB) údajné spiknutí vedené tzv. Svazem pro osvobození Ukrajiny (Spilka vyzvoennja Ukrajiny - SVU) bojujícím za ukrajinskou nezávislost a za svržení komunistické moci. Ani nepřekvapuje, že mezi údajnými členy SVU byli i představitelé ukrajinské pravoslavné církve. Ve skutečnosti však žádný takový spolek neexistoval, jednalo se o výsledek provokace sovětské moci. Kvůli tomu bylo zatčeno na 30 000 lidí. V roce 1930 byl uspořádán veřejný proces s pětačtyřiceti údajnými představiteli SVU, z nichž polovina patřila k členům Ukrajinské akademie věd. Mezi obviněnými byli dále profesoři, právníci, lékaři, teologové, inženýři chemie a další. Byl to typický sovětský vykonstruovaný soud, kdy se obvinění přiznávali k těm nejhorším zločinům. OGPU pomocí krutých výslechovým metod dokázalo přimět obviněné k povolnosti. Ti však měli tenkrát štěstí, dostali většinou jen několik let vězení a popraveni byli až v době tzv. velkého teroru v letech 1937–1938. Připraveny byly i další podobné procesy. V letech 1932–1933 bylo za protisovětskou činnost zatčeno na Ukrajině 200 tisíc lidí.
Boj proti ukrajinizaci se na přímý pokyn z Kremlu rozhořel naplno. V lednu 1933 vyslal Stalin na Ukrajinu Rusa Pavla Postyševa, který ve funkci druhého tajemníka ukrajinské komunistické strany de facto ovládl Ukrajinu. Obětí stalinských represí se stal i Skrypnyk, který byl obviněn, že se snaží proti sobě poštvat ruský a ukrajinský národ, odmítl však sebekritiku a v červenci 1933 spáchal sebevraždu. Zatýkáni byli intelektuálové hlásící se k Ukrajině. Pronásledována byla i ukrajinská autokefální pravoslavná církev. Rudí likvidovali i kulturní památky a cenné stavby. Jen v roce 1935 komunističtí barbaři zničili v Kyjevě desítky starých budov. Z hlavního ukrajinského města zmizely i hroby a pomníky významných ukrajinských literárních a politických osobností 19. a 20. století. Na index se dostala také díla ukrajinských spisovatelů, básníků, historiků, sociologů a všech dalších, kteří byli zatčeni a odsouzeni.
Ukrajinizaci nahradilo tzv. sbližování ruského a ukrajinského národa a také sbližování obou jazyků. Ve skutečnosti to však byl krycí název pro brutální rusifikaci. Ještě v třiatřicátém roce byla zrušena pravopisná reforma ukrajinštiny a místo ukrajinského písma se zaváděla ruská azbuka. Ukrajinské školy byly nahrazovány ruskými, ukrajinské tiskoviny byly rovněž vytlačovány ruskými a razila se zásada, že každý Ukrajinec musí umět rusky. Ruština byla povinně zavedena jako státní a úřední jazyk v celém tehdejším SSSR. To samozřejmě zvýhodňovalo Rusy, kteří se nemuseli učit žádnému z jazyků ostatních národností.
V období velkého teroru v letech 1937–1938 bylo na Ukrajině uvězněno na 270 tisíc lidí, z nichž zhruba polovina byla popravena.
Ukrajinci byli vystaveni silné diskriminaci jen proto, že se hlásili ke svému národu a jazyku. Ukrajinština byla násilně nahrazována ruštinou. Pronásledování mělo původ v Moskvě a i proto lze chápat ukrajinskou averzi vůči Rusku. Také z toho důvodu, že i nynější ruský diktátor Putin neuznává Ukrajince jako samostatný národ a považuje je za Rusy.
Zdroje:
Dějiny Ukrajiny - Jan Rychlík, Bohdan Zilynskij, Paul Robert Magocsi, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2015
Brány Evropy (Dějiny Ukrajiny) - Serhij Plokhy, nakladatelství Jota, Brno 2023
Rudý hladomor - Anne Applebaumová, nakladatelství Pavel Dobrovský - Beta,s.r.o. a Jiří Ševčík, Praha – Plzeň 2018
Dějiny Ruska 20. století, díl I. - kolektiv autorů, nakladatelství Argo, Praha 2014
