Článek
Toto je velmi klíčové nedávné rozhodnutí Ústavního soudu. Ten jasně vzkázal soudům nižších instancí, že dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše nejsou žádnou modlou, na níž je možné se alibisticky a formálně odvolávat, ale je potřeba se zabývat jednotlivými případy a v kauzách, kde prokazatelné došlo k jejich zneužití, se musí křivda napravit.
To se týká i Cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě. Jednalo se o to, že sporné pozemky byly už dříve klášteru vydány v rámci církevních restitucí, nicméně Lesy České republiky toto rozhodnutí Státního pozemkového úřadu napadly s tím, že pozemky byly klášteru zabaveny na základě tzv. Benešových dekretů. Krajský soud v Českých Budějovicích tuto stížnost zamítl, nicméně odvolací Vrchní soud v Praze jí uznal, stejně tak potom v dovolání Nejvyšší soud v Brně. Naštěstí zakročil Ústavní soud na něhož se obrátili se stížností proti tomuto verdiktu vyšebrodští cisterciáci. Ti zdůraznili fakt, že dekrety byly proti nim podle zneužity komunisty.
V tomto případě šlo o Dekret prezidenta republiky 12/1945 sb. ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa.
Ten však obsahuje i tento druhý odstavec. Osobám německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, se zemědělský majetek podle odstavce 1 nekonfiskuje.
Sporná je skutečnost, že toto opatření se vztahovalo na fyzické osoby, kdežto cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě byl osobou právnickou sdružující Čechy i Němce. V každém případě vyšebrodská klášterní komunita vystupovala jasně antinacisticky. Ta byla v období konce první republiky loajální k československému státu a nesympatizovalas nacistickým Německem. O tom jsou přesvědčivé a nezpochybnitelné důkazy jako zatčení opata Tecelina Jaksche gestapem, věznění a jeho následná internace z důvodu udržování přátelských vztahů s prezidentem Edvardem Benešem, zorganizování včasného odvozu cenných uměleckých děl včetně proslulého Vyšebrodského cyklu z poloviny 14. století zobrazujícího život Ježíše Krista do Prahy před německým obsazením pohraničí, podezření z protiněmecké zpravodajské činnosti a odmítnutí vpustit Adolfa Hitlera do kláštera při jeho cestě po nově obsazených pohraničních územích. Vyšebrodští cisterciáci byli gestapem označeni za politicky nespolehlivé a protiněmecké, rozhodnutím ze dne 22. listopadu 1941 byl jejich majetek zkonfiskován ve prospěch Říšské župy Horní Podunají a členové kláštera byli zčásti žalářováni, zčásti vystěhováni a jeden řeholník zemřel v koncentračním táboře Dachau.
Opat Jaksch byl po propuštění z vězení internován v klášteře Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova na Moravě, kde navzdory dozoru gestapa podporoval protiněmecký odboj a zasloužil se o záchranu života alespoň čtyřiceti obyvatel obce Předklášteří, podle zprávy Ministerstva vnitra ze dne 8. května 1947 dokonce několika stovek.
Přes tyto jasné skutečnosti se ministerstvo zemědělství pokusilo dvakrát v letech 1945 – 48 o konfiskaci klášterního majetku podle Benešových dekretů. Tomu se nelze divit, když ministrem zemědělství by komunista Július Ďuriš. Tyto úmysly však nevyšly, poprvé je zarazilo samotné ministerstvo, podruhé pak Nejvyšší správní soud.
Tato zbraň tak byla proti klášteru úspěšně využita až po rozhodném datu obecně umožňujícím restituce, tedy až po rudém puči 25. února 1948. O zabavení klášterního majetku na základě tzv. Benešových dekretů rozhodl až v březnu osmačtyřicátého roku tehdejší Okresní národní výbor v Kaplici, čili už prokomunistická instituce v době nesvobody a neexistence právního státu zbavena prostřednictvím nezákonných tzv. akčních výborů nepohodlných lidí. Čili tento právní akt, kterým se vlastně potvrdila nacistická perzekuce řádu, byl už z toho titulu nelegitimní a účelový.
To ve svém nálezu konstatoval i Ústavní soud, když odvolání se na Benešovy dekrety označil za protiústavní. „Posuzovaný případ se týká poválečného období československých dějin, kdy byla základní lidská práva činností tehdejších státních orgánů často porušována bez reálné možnosti ochrany nezávislými soudy. Také z listin předložených k důkazu je patrné napětí, panující mezi exekutivními složkami státu, konkrétně při rozhodování o personálních i majetkových otázkách nastolených prezidentskými dekrety i řadou dalších právních předpisů. Únorový převrat v roce 1948 pak způsobil, že neuzavřené procedury řešení těchto otázek byly mnohdy deformovány či zneužity komunistickou mocí k perzekučním účelům s masivním porušováním lidských práv. Do obou těchto časovým úseků spadají právní události, jež se staly rozhodnými i v tomto případě,“ píše se ve zdůvodnění rozhodnutí.
Nyní už tedy neobstojí pouhé odvolání se na Benešovy dekrety, ale pokaždé je třeba zkoumat, zda nebyly zneužity proti nevinným subjektům. Ústavní soud dále konstatuje, že rozhodnutí ONV v Kaplici „…představují projevy náboženské perzekuce ze strany komunistického režimu, který neváhal zneužít dříve vydané předpisy za účelem dosažení vlastních ideologických cílů.“
Použití zmíněné právní normy tak bylo v tomto případě de facto potvrzením nacistického bezpráví. „Nejde ani tak o pozemky, což je hmotná věc. Spíš jde o potvrzení práva a potvrzení toho, že jsme právní stát. Znamená to, že pravda skutečně hraje roli a soud nám potvrdil, že jsme byli loajální státu,“ uvedl už dříve pro ČTK převor Cisterciáckého opatství Vyšší Brod Justin Jan Berka.
Zdroje:
