Článek
Není to tak dávno, kdy na světě existovaly pouze dva druhy jedinců, a to samci a samice. Bylo to tak odpradávna. Až v dnešní době je tomu jinak. „Muži“ se cítí být ženami, „ženy“ se cítí být muži. Ano, uvozovky jsou v tomto případě důležité. Ať totiž chceme nebo nechceme, žena je ženou a muž mužem. Alespoň ve světě, ve kterém sama žiju.
Už mne nebaví svět, ve kterém se věci nazývají vším možným, jenom ne pravými jmény. Cítí se muž jako žena? Fajn. Je to jeho volba, kterou akceptuji. Ale musí se ten „muž“ chovat tak, že zajistí, aby se ke mne ostatní nechovali jako k ženě, protože nemohou tušit, kým se cítím být já?
Stojím si za tím, že jsem žena. Nemohou za to pouze mé pohlavní orgány. Jsem žena se vším všudy. Číst v mapách mi občas dělá problém. Ráda se přichoulím ke statnému muži. Jsem náladová a nevyzpytatelná. Ale i přesto všechno jsem žena. Žena, která si zaslouží, aby jí muž otevřel dveře. Nebál se jí pozdravit. A když bude chtít, může jí pozvat na rande. Tak to totiž muži dělávají. A ženy si to užívají.
Vadí mi, když se několik jedinců snaží přesvědčit většinovou společnost, že nemá pravdu. Nevadí mi, že jsou tito lidé mezi námi. Ale upřímně, vadí mi, když ničí správný svět, který funguje. Jen těmto pár jedincům se nelíbí, tak ho popírají.
Nemám problém s tím, že se „muž“ nechá přeoperovat na „ženu“ a naopak. Ale mám problém s tím, že si „muž“ nechá do občanky napsat, že je „žena“. Čeho tím chce docílit? Co z toho má? Co bude chtít příště?
Bude tato „žena“ chodit do dámských šaten, kde se převlékají jiné ženy? Bude tato „žena“ chodit na dámské toalety? Bude chtít tato „žena“ reprezentovat ženy při sportovních kláních?
Nechybí mi odborné informace, co tento člověk cítí, byť do hloubky jsem tuto problematiku nestudovala. Každý máme spoustu pocitů. Ale proč se mám jako žena, jedinec většinové populace, bát jít na dámy? Nebo bude v tomto případě tato „žena“ chodit na toalety pánské? Sice pánské toalety nejsou tak komfortní jako toalety dámské, ale zato se na ně nečekají takové fronty. Nebude tedy nakonec tento jedinec pendlovat mezi pohlavími a vybírat si jen to, co se mu právě hodí?
Cituji „muže“, díky kterému tento článek vznikl:
„Nechci se do konce života obávat vytahovat doklady, jestli někdo nebude řešit, že údaje neodpovídají mé identitě a jak na to budou reagovat. Jít kvůli tomu na nevratnou operaci, kterou nechci, mi přijde nesmyslné,“ pokračoval.
„Může se to zdát jako drobnost, ale ony se snadno rychle nasčítají. Kdybych si mohl změnit doklady bez nevyžádaného zákroku do těla, nemusel bych se stresovat z každé situace vyžadující ukázání dokladů a měl větší pocit soukromí a volby, s kým budu takto osobní informaci sdílet,“ dodal.
Odkaz na článek: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-operace-nebude-podminkou-uredni-zmeny-pohlavi-40470686
Ve vší úctě k Vám, milý „pane“, nechci se do konce života obávat jít do dámských šaten, sprch, sauny a dalších podobných míst určených výhradně pro ženy. Přijde mi naprosto nemyslitelné na takových místech potkávat se s cizími „ženami“, které jsou ženy pouze v dokladech. Byť se to může zdát jako drobnost, ale pro mne pocit bezpečí důležitý. Jak se mohu cítit bezpečně vedle někoho, kdo už na první pohled není tím, za koho se vydává?
Podle slov ministra vnitra Víta Rakušana je rozhodnutí psát do oficiálních dokumentů pohlaví podle toho, jak se to jedinci hodí, akt ve prospěch lidské důstojnosti. Nevím v čí prospěch to je, ale lidskou důstojnost bych v tomto případě opravdu vynechala. Stát by neměl zasahovat lidem do života víc, než je nutné. A rozhodně by měl více vnímat většinovou populaci a ne dát na pocity jedince na úkor spořádané většinové společnosti.
