Článek
Myslet na blaho druhých je trendem dnešní doby. Svede se na něj kde co. Nyní už i zákaz některých supermarketů prodávat před Vánoci kapry z kádí na jejich parkovištích. Co na tom, že u prodávaných kaprů z kádí známe jejich původ a zákazník si může objednat jejich zpracování proškoleným personálem. V tomto případě je zákazník až na posledním místě a supermarkety snad i doufají, že si kapra pořídí zákazníci u nich.
Kapr na můj sváteční stůl patří a nedokážu si bez něj představit Vánoce. Ale zároveň je mou tradicí vědět, od koho kapra kupuji a zajistit kaprovi důstojnou smrt. Přesně proto jsem vždy kupovala kapra z kádí a nyní jej roky pořizuji na sádkách. Jednak vím, co jím, a také vím, jak bylo s kaprem zacházeno. Navíc mé chování potěší i mou peněženku. Kapr ze sádek nebo z kádě bývá mnohem levnější, než kapr ze supermarketu.
I díky vyšší prodejní ceně kapra v supermarketech soudím, že než o blaho ryb jde supermarketům jen o vyšší zisky. Chápu, že každý musí být z něčeho živ. Ale vždyť by stačilo málo. Zákazníkům sdělit Zakázali jsme prodej ryb z kádí a víc neuvádět. Lidé by se možná ptali, proč tomu tak je. A snad by se dozvěděli i pravdu. Nyní mi tento zákaz přijde jako alibismus a snaha o to světu sdělit, že prodej kaprů z kádí bude letos omezen, u čehož pevně věřím, že se nestane.
Fandím českým chovatelům ryb a pevně věřím, že i když jim prodej ryb na parkovištích některé supermarkety zakázaly, najdou se města a třeba i majitelé pozemků, kteří tento tradiční prodej kaprů podpoří. Věřím totiž, že prodejci ryb vědí, co dělají a zákazníkům kapra připraví tak, jak si zákazník přeje s co nejmenším stresem pro rybu samotnou.
