Článek
Jako holka z centra Prahy jsem vždy říkala, že Prahu neopustím, že nikdy z Prahy neodejdu. Vždyť jsem také vyrostla v jedné z nejlepších pražských čtvrtí. Prožila jsem svá nejkrásnější léta na Vinohradech, mezi nádhernými městskými domy, rozlehlými parky a s otevřenými možnostmi. Prožila jsem krásné roky mezi lidmi, kteří vědí, co chtějí. A každý den se mi naskytly nové možnosti a nové příležitosti.
Byla jsem ráda v centru dění. Milovala jsem procházky přes vinohradské parky na Václavské náměstí, kde jsem romantickými uličkami prošla na Staroměstské náměstí a přes starou židovskou čtvrť s Pařížskou ulicí jsem došla až do Letenských sadů, kde jsem měla svou oblíbenou část Prahy jako na dlani. Noční Praha nebyla pro mne neznámou. Užívala jsem si jí se vším, co nabízela. Samozřejmě bez drog a zakázaných i nezakázaných stimulantů. Život byl zábavou a já si ho užívala, jak jen to šlo.
Když jsem z Prahy poprvé odešla, hodně rychle jsem se do ní vrátila. Život na malém městě nebyl nic pro mne. Nic mi nenabízel a vůbec jsem ho nechápala. Praha mi chyběla a jak jen to šlo, s radostí jsem se vrátila. A s Prahou přišlo vše, na co jen jsem byla zvyklá. Po ruce jsem měla veškerý komfort, zábavu, nekonečné možnosti a lidi, se kterými jsem si rozuměla. Jen jedno se pro mne změnilo. Už jsem nebydlela na mých oblíbených Vinohradech, ale na druhé straně řeky, v bohémy oblíbené lokalitě u Letenských sadů.
Když se mi po letech naskytla možnost vyměnit menší byt na skvělé adrese za velký byt, kde budeme mít s mužem dostatek prostoru, chvilku jsme váhali, ale nakonec jsme se stěhovali. Kam jinam, než do luxusní novostavby v soukromém areálu oceněném prestižními cenami na kraji Prahy, odkud jsem měla být v centru Prahy podle realitní kanceláře za 20 minut a přírodu jsem měla mít za okny.
Chvilku jsme byli s mužem na okraji Prahy spokojení. Pořídili jsme si pejska a zjistili jsme, že nám Praha ani moc nechybí. Muž jezdil do práce, já chodila do přírody, a když jsme chtěli, vyrazili jsme do centra. Byli jsme spokojení do doby, než jsme zjistili, že Praha se mění rychlostí blesku. Než nám pes dospěl, vyrostly kolem nás další bytové domy. Praha se rozšířila, doprava zhoustla a život byl jakýkoli, jenom ne pražský. Měli jsme dvě možnosti. Vrátit se zpátky do centra, nebo jít o kus dál.
Dohodli jsme se, že hodinová dojezdová vzdálenost do Prahy je akceptovatelná (stejně tak dlouho totiž trvala jízda z domova do centra Prahy, kde jsem měla být podle realitní kanceláře za 20 minut) a začali jsme hledat nové bydlení.
Nebylo to snadné, ale zadařilo se. V nádherné přírodě, v obci o několika málo obyvatelích, ve které si můžeme nechat zdát o telefonním signálu a když prší, fouká nebo dlouho a hodně svítí sluníčko, nemáme ani elektrický proud, jsme objevili kamennou chaloupku z přelomu 19. a 20. století.
Dnes říkám, že bydlím v ráji. Od jara do podzimu piji ranní kávu na zahradě, poslouchám zpěv ptáčků a užívám si sluníčka. Po večerech koukám na hvězdy a užívám si života. Naučila jsem se něco málo vypěstovat a stále se něco nového učím. Můj život má úplně jiný směr a já jsem opět šťastná, jako jsem byla v centru Prahy.
Nic není tak idylické, jak se může zdát
Z Prahy jsem byla zvyklá na komfort, na stabilní přívod elektřiny, na platnost a dodržování zákonů a na telefonní a internetový signál. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla, že si nezavolám. Úplně jsem si nezvykla, že jsme pravidelně při větru, dešti a při dlouhém slunném počasí často bez proudu. Na to, že v kraji, ve kterém žiji, neplatí zákony a zákony, kterými se tu lidi ohání, neexistují a nikdy neexistovaly, si asi nezvyknu nikdy. Ale věřte tomu nebo ne, život je to krásný, veselý, úsměvný a poučný. Jen není pro slabší povahy.
Do novostavby už nikdy
Náš domeček si mne získal. Nemá vady, není chladný a neosobní. Má své kouzlo. A když mi někdo řekne, že musím mít vysoké náklady na topení a údržbu, jen se směji. Náklady na provoz domečku a na bydlení v novostavbě jsou opravdu enormně jiné. A věřte tomu, nebo ne, k dobru staré chaloupky.
I po přečtení těchto řádků stále přemýšlíte nad tím, že opustíte město a půjdete bydlet na vesnici? Dobře si to rozmyslete. Není to jednoduché, ale když si zvyknete, je to krásné.
