Článek
„Můžu ti říct něco trochu trapnýho?“
Seděli jsme na pohovce, mezi námi miska s posledními dvěma sušenkami. Ještě před chvílí jsem byla docela vtipná. Teď jsem prstem sledovala šev na rukávu a čekala, až se zeptá.
„Můžeš.“
„Já někdy působím, že mám ve všem jasno. Ale nemám.“
Podíval se na mě a chvíli mlčel.
„To já taky ne.“
Nebyla to odpověď, kterou jsem si připravila ve své hlavě. Tam následovala nějaká dokonale uklidňující věta, po které bych okamžitě přestala být nervózní.
Ve skutečnosti jsem jen dostala prostor pokračovat.
Bylo mi dvacet a měla jsem dost odvahy na odvážné zprávy. Říct dospělému muži, který mě přitahoval, že si nejsem jistá, pro mě bylo podstatně těžší.
Zvlášť když šlo o orální sex.
Dokázala jsem to slovo napsat kamarádce. Dokázala jsem se zasmát narážce. Ale vyslovit vlastní otázku před člověkem, kterého se týkala, mi připadalo jako úplně jiná disciplína.
Tehdy mě napadlo, že bych potřebovala manuál.
Jenže když jsem si začala v hlavě skládat, co v něm vlastně hledám, nebyl to seznam triků. Chtěla jsem vědět, jak se v té situaci neztratit sama sobě.
…
První otázka mého manuálu zní jednoduše: Chci to vůbec já?
Dlouho jsem si myslela, že na takovou otázku musí existovat rychlá odpověď. Buď ano, nebo ne. Jenže já v sobě někdy poznám několik odpovědí najednou.
Jsem zvědavá. Zároveň se stydím. Líbí se mi představa blízkosti, ale nejsem si jistá skutečnou situací. Chci něco vyzkoušet, jen nechci působit, že o tom potřebuju dlouho přemýšlet.
Právě poslední část mi dělá největší nepořádek.
Když si představím, že partner bude zklamaný, umím jeho očekávání během vteřiny povýšit nad vlastní nejistotu. Pak už nepřemýšlím, na co mám chuť. Přemýšlím, jak nezkomplikovat večer.
Proto si chci položit ještě jednu otázku: Kdybych věděla, že moje odmítnutí přijme úplně klidně, rozhodla bych se stejně?
Odpověď za mě nic nevyřeší. Aspoň ale poznám, jestli se rozhoduju ze zvědavosti, nebo ze strachu, že o něčí zájem přijdu.
A někdy mi jako poctivá odpověď vyjde prosté „zatím nevím“.
…
Druhá věc: souhlas nechci používat jako vstupenku bez možnosti návratu.
Mám sklon brát svoje dřívější věty příliš vážně. Napíšu odvážnou zprávu a večer se pak chovám, jako bych měla povinnost splnit její obsah.
Jenže zpráva může zachycovat chuť v konkrétní chvíli. Nemusí představovat závazný program dalšího setkání.
Stejně tak můžu něco chtít, začít a později zjistit, že se necítím dobře. Nemusím čekat na velký důvod, který obstojí před pomyslnou komisí.
Stačí říct:
„Teď už nechci.“
„Potřebuju přestat.“
„Dneska mi to nesedí.“
Tyhle věty si píšu do svého pomyslného manuálu právě proto, že bych je ráda uměla vyslovit bez dlouhého úvodu.
Nechci strávit nepříjemnou chvíli přemýšlením, jak svoje rozhodnutí podat dost mile. A stejné pravidlo chci dopřát i druhému člověku.
Kdyby mi řekl, že chce skončit, chtěla bych to přijmout. I kdyby mě to zaskočilo nebo trochu zamrzelo.
…
Třetí bod je nepříjemně praktický: o ochraně chci mluvit předem.
V představách takový rozhovor obvykle přeskočím. Všechno tam plyne hladce a nikdo nemusí hledat správná slova.
Ve skutečnosti mi pomáhá krátká věta.
„Chci, abychom použili ochranu.“
Nebo:
„Než se do něčeho pustíme, potřebuju probrat bezpečnost.“
Nechci kolem toho vytvářet dojem obvinění. Zároveň nechci svoje přání zmenšovat dodatkem, že je to asi zbytečné, ale já jsem zkrátka taková.
Orálním sexem se mohou přenášet například kapavka, syfilis, herpes, chlamydie nebo HPV. Infekce přitom nemusí mít viditelné příznaky. To, že člověk působí zdravě a nemá žádné potíže, tedy samo o sobě nepředstavuje jistotu. CDC
Tohle mi přijde důležitější než snaha působit zkušeně. Otevřeně pojmenovat ochranu je pro mě užitečnější než předstírat klid, který ve skutečnosti nemám.
A pokud bych po takové větě musela čelit přemlouvání, moje chuť pokračovat by se dost změnila.
…
Ve svém manuálu chci mít také jasno v tom, co se ochranou myslí.
Při orálním sexu na penisu se používá kondom, při kontaktu s vulvou nebo anální oblastí ochranná blána, označovaná také jako dentální rouška či dental dam. Bariérové pomůcky snižují riziko přenosu sexuálně přenosných infekcí; neznamenají úplnou záruku bezpečí.
Nechci z toho vyrábět zkoušku důvěry.
Věta „ty mi nevěříš?“ by mi neodpověděla na otázku, kterou řeším. Můžu někomu věřit, že mi nechce ublížit, a současně chtít ochranu.
Taky nechci automaticky předpokládat, že informace o bezpečnosti má vyřešené on. Je dospělý, já taky. Pokud se rozhodujeme společně, můžeme se společně připravit.
Připadá mi příjemnější mít tuhle věc domluvenou v klidu než později váhat, jestli se ozvat.
Možná tím přeruším spontánní okamžik. S tím dokážu žít. Mnohem hůř bych snášela vlastní mlčení, kdybych celou dobu myslela na něco, co jsem se bála vyslovit.
…
Pak je tu hygiena. Téma, které zní samozřejmě, dokud ho nechci otevřít s někým dalším.
„Dám si sprchu.“
„Pojďme se nejdřív umýt.“
„Dneska mám problém v puse, nechci to riskovat.“
Ani jedna z těch vět mi nepřipadá zvlášť svůdná. Ale všechny dokážou říct něco užitečného.
Péče o ústa patří do běžné hygieny. Zdravotnický portál Healthdirect doporučuje orální sex odložit při vřídcích, poraněních, oparu nebo infekci v ústech. Zároveň radí nečistit si zuby bezprostředně před ním ani po něm, protože čištění může způsobit drobná poranění.
Nechci si ale plést čistotu s ochranou. Sprcha mi může pomoci cítit se příjemněji. Neodpoví za mě na otázky o infekcích.
A nechci ani předstírat, že mi něco nevadí, když mi to vadí. Nemusím druhého člověka shazovat. Můžu svoje přání říct obyčejně a bez posměchu.
Stejnou ohleduplnost bych chtěla slyšet směrem k sobě.
…
Další bod mého manuálu by se týkal otázek, které se nebojím položit.
Kdysi jsem měla pocit, že zkušená žena se neptá. Prostě všechno pozná a plynule se rozhoduje.
Jenže já neumím číst myšlenky. A bylo by dost nespravedlivé čekat stejnou schopnost od partnera.
Můžu se zeptat:
„Je ti to příjemné?“
„Chceš pokračovat?“
„Je něco, co nechceš?“
Nemusím z toho udělat dotazník. Jde mi spíš o možnost mluvit průběžně, když potřebuji něco zjistit.
A pokud dostanu odpověď, chci ji opravdu slyšet. Ne se urazit, že moje první představa nebyla dokonale správná.
To samé platí pro moje odpovědi. Když se mě někdo zeptá, jestli mi něco vyhovuje, ráda bych neříkala automaticky ano jen proto, abych byla příjemná.
Možná se u toho začervenám. Možná budu hledat slova. Pořád mi to připadá lepší než očekávat, že moje mlčení poskytne všechny potřebné informace.
…
V manuálu pro ženy nechci zapomenout ani na situaci, kdy orální sex přijímám.
V takové chvíli se dokážu začít pozorovat zvenku. Jak vypadám. Jestli se tvářím správně. Jestli bych měla nějak výrazněji reagovat.
Najednou jsem zaměstnaná vlastní prezentací a sotva vnímám, jak se skutečně cítím.
Nechci si na to vymýšlet další předpis. Třeba že se musím okamžitě uvolnit, protože jinak zase něco dělám špatně.
Pomohlo by mi spíš mít možnost říct, že jsem nervózní. Nemuset vypadat zkušeněji, než si připadám. A vědět, že když něco není příjemné, můžu to pojmenovat.
Taky nechci předstírat reakce kvůli pochvale. Rozumím tomu pokušení. Druhý se snaží a já nechci jeho snahu zranit.
Jenže jestli budu dávat nepravdivé odpovědi, těžko pak pozná, co mi opravdu vyhovuje.
Radši bych řekla jednu trochu rozpačitou větu než příště znovu hrála scénu, kterou jsem sama pomohla napsat.
…
Další pravidlo: nemusím si svoji chuť zasloužit výkonem.
Můžu něco dělat ráda, protože mě těší partnerova radost. To mi připadá hezké.
Jakmile si ale začnu říkat, že musím být lepší než někdo přede mnou, úplně se mi změní nálada. Přestanu být s konkrétním člověkem a nastoupím do soutěže, do které mě možná ani nikdo nepřihlásil.
Nechci sbírat body za odvahu. Nechci přijímat cizí zkušenosti jako seznam povinných položek. A nechci slyšet srovnávání s bývalou partnerkou podané jako motivaci.
Pokud někdo něco preferuje, může mi to říct přímo. Já se pak můžu rozhodnout, jestli to chci taky.
Nepotřebuju k tomu ženu, kterou neznám, postavenou do role soupeřky.
A sama nechci partnerovi dokazovat, že je dost dobrý jen tehdy, když splní moje očekávání bez jediné otázky.
Tohle si musím připomínat zvlášť ve chvílích, kdy jsem nejistá. Tehdy totiž umím cizí pochvalu zaměnit za vlastní spokojenost.
…
Do manuálu si píšu i to, že vzájemnost nemá podobu okamžitého účtu.
Nechci u intimity v hlavě vést tabulku, kdo komu co poskytl. Zároveň nechci dlouhodobě přehlížet, že zájem, pozornost a snaha směřují jen jedním směrem.
Ty dvě věci se dají odlišit.
Když dnes něco nechci, nemusím to vyrovnat jinou praktikou. Když mi partner věnuje pozornost, nevzniká tím povinnost oplatit ji přesně stejným způsobem.
Ale pokud se o moje pohodlí nezajímá vůbec, potřebuji si toho všimnout.
Možná bych mu řekla:
„Mám pocit, že teď hodně řešíme, co chceš ty. Potřebuju, abychom mluvili taky o mně.“
Zní to méně efektně než chytrá hláška. Jenže hláškou bych snadno schovala, co mi doopravdy chybí.
A nechci čekat tak dlouho, až místo jednoho konkrétního přání vyslovím celou sbírku výčitek.
…
Co dělat, když se něco nepovede nebo je to trapné?
Tohle bych v manuálu hledala možná nejdřív.
Protože v mojí hlavě mají intimní chvíle zvláštní zvyk probíhat bez zaváhání. Nikdo si nepotřebuje odkašlat, napít se ani oznámit, že mu něco nesedí.
Ve skutečnosti jsme pořád dva obyčejní lidé.
Chci mít možnost zastavit, posadit se, zasmát se vlastnímu rozpakování. Nemusím okamžitě všechno zachraňovat ani pokračovat jen proto, aby večer neměl „špatný konec“.
Pokud mě něco bolí nebo se cítím špatně, skončím. Nechci bolest překládat jako zkoušku odolnosti.
Zdravotní potíže, nové vřídky nebo podezření na infekci pak patří k lékařskému posouzení. Healthdirect doporučuje vyhledat zdravotní péči při vřídcích po orálním sexu, podezření na sexuálně přenosnou infekci nebo jiných znepokojivých příznacích.
Trapná chvíle sama o sobě pro mě nemusí znamenat nepovedené setkání. Hodně by záleželo na tom, jak se k sobě v tu chvíli zachováme.
…
A poslední stránka? Rozhovor potom.
Ne hodnocení známkou. Žádné „tak kolik bodů?“, i kdyby to mělo být ze srandy.
Spíš obyčejná možnost říct, co mi bylo příjemné, co mě překvapilo a co příště nechci. Někdy to zvládnu hned. Jindy až později, když mi přestanou v hlavě překážet rozpaky.
Také bych chtěla umět probrat testování bez obviňování. CDC doporučuje mluvit o sexuálních aktivitách včetně orálního sexu se zdravotníkem, aby bylo možné zvolit odpovídající testování.
Nečekám, že všechny tyhle rozhovory zvládnu elegantně. Občas určitě řeknu něco nešikovně. Možná se nejdřív schovám za vtip a pak se k vlastní otázce budu vracet.
Ale nechci kvůli tomu mlčet úplně.
Když jsme tehdy seděli na pohovce, nakonec jsem mu řekla, z čeho jsem nervózní. Nedostala jsem přednášku ani ujištění, že všechno určitě dopadne dokonale.
Zeptal se, co by mi pomohlo.
Chvíli jsem přemýšlela.
„Vědět, že nemusím nic dokazovat.“
Přikývl. Potom vzal jednu z těch posledních sušenek a druhou mi nechal.
Pořád jsem neměla jasno ve všem. Ale už jsem alespoň řekla otázku, kvůli které celý můj pomyslný manuál vznikl.
