Článek
„Kdybych ho měl většího, bylo by to pro tebe lepší?“
Ještě před chvílí jí s ním bylo hezky. Teď se opře o loket a zkouší poznat, jak vážně se ptá.
„Proč tě to napadlo?“
„Nevím. Jen mě to zajímá.“
Možná ho to vážně jen zajímá. Možná bude po jejím „ne“ následovat „to říkáš, abys mě uklidnila“. A kdyby řekla „jak kdy“, může v tom slyšet ano, ke kterému se neodvážila přiznat.
Přitom by mu o tom večeru docela ráda něco řekla. Třeba že jí bylo příjemné, když chvíli nikam nespěchali. Nebo že by mu příště chtěla říct, ať ještě chvíli pokračuje stejně. Jenže teď přemýšlí, jak to všechno vměstnat do odpovědi na otázku, jestli by pár centimetrů navíc něco změnilo.
…
Když se jí líbí představa většího penisu
„Líbí se mi velké penisy“ může být stejně prosté jako „líbí se mi široká ramena“. Něco ji na tom přitahuje. Ráda se podívá nebo si něco představí. A až bude s konkrétním člověkem, teprve zjistí, jak se vedle něj cítí a co je jí příjemné.
Může mít i docela konkrétní zkušenost. S jedním mužem jí při styku vyhovoval výraznější pocit tlaku a přisuzuje ho jeho rozměrům. Jenže vzpomínka na dobrý sex obvykle obsahuje víc věcí najednou. Jak moc se na něj těšila, jestli se cítila uvolněně, jak spolu mluvili a co dělali. Když se jí někdo zeptá, co přesně rozhodlo, možná sama nebude vědět.
Mně by v takovém rozhovoru dávala smysl obyčejná otázka. „Když říkáš, že se ti líbí větší, myslíš tím, jak vypadá, nebo nějaký pocit při sexu?“
Odpověď klidně může být „obojí“. A může taky zjistit, že ji ta představa baví, ale při sexu s partnerem jí nic takového nechybí. Obojí se dá říct úplně upřímně.
…
Co nám říká výzkum a co zjistíme až spolu
V roce 2015 vyšla v časopise PLOS ONE studie, ve které 75 žen vybíralo z trojrozměrných modelů velikost, jakou by preferovaly u krátkodobého a dlouhodobého partnera. Jestli jim zvolený rozměr při skutečném sexu přinášel víc potěšení, studie nezjišťovala. Když z ní někdo do titulku vytáhne číslo a nazve ho ideálem, snadno se přehlédne, na jakou otázku ženy ve výzkumu odpovídaly. Studie v PLOS ONE.
Jiný americký výzkum se ptal 1 055 žen na doteky, potěšení a orgasmus. Zhruba 37 procent uvedlo, že při styku potřebuje k orgasmu stimulaci klitorisu. Dalších asi 36 procent ji k orgasmu při styku nepotřebovalo, ale uvedlo, že s ní prožívají orgasmus příjemněji. V tomhle výzkumu se na velikost penisu neptali. Ukazuje spíš, proč se vyplatí ptát i na to, jaké doteky konkrétní ženě vyhovují. Studie o dotecích, potěšení a orgasmu.
Když pak někdo doma přemýšlí, jestli jeho partnerce něco chybí, může začít tím nejjednodušším. Zeptat se jí, co jí posledně dělalo dobře a jestli je něco, co by chtěla příště jinak. Možná mu řekne něco, co ho při čtení tabulek vůbec nenapadlo.
…
„Takhle toho moc necítím“
„Takže jsem malej,“ odpoví muž dřív, než partnerka stačí pokračovat.
Ona přitom chtěla říct, že jí v tu chvíli něco nesedí. Možná je rozptýlená, možná jí nevyhovuje poloha nebo by chtěla na chvíli zpomalit. Třeba zatím ví jen to, že minule jí to připadalo příjemnější. I tak má smysl jí dát čas domluvit.
„Chceš něco změnit?“ je v takové chvíli otázka, na kterou se dá odpovědět. Když se ale každá poznámka o tom, co žena cítí, obrátí v debatu o jeho těle, příště si možná rozmyslí, jestli ji vůbec vysloví. On se pak snaží poznat z jejího výrazu něco, co by mu jinak mohla říct sama.
Podobně snadno se dá špatně přečíst i silná reakce. Výrazný tlak může být příjemný a o chvíli později už nepříjemný. Když řekne „tohle už je moc“, může se prostě zastavit. Nemusí čekat, až ji to bude bolet, ani vysvětlovat, proč jí ještě před chvílí bylo dobře.
Tomu jsem se věnovala i v článku Velký penis: Potěšení, nebo spíš trápení? Právě rozdíl mezi tím, co žena výrazně cítí a co si skutečně užívá, se při hovoru o centimetrech snadno ztratí.
…
Když jí na velikosti skutečně záleží
Některým ženám na velikosti záleží. Pro jednu je to součást toho, co ji na mužském těle přitahuje. Druhá má ráda určitý pocit při styku a všimla si, že ho s některými partnery zažívá snáz. Kdyby se jí někdo zeptal, jestli je bez toho dlouhodobě nespokojená, možná by odpověděla až po chvíli přemýšlení.
Právě na tom mi přijde užitečné se zastavit. Co by si přála častěji? Vyhovuje jí něco v určitých chvílích, nebo je to potřeba, která se jí ozývá pravidelně? Přemýšlí o tom sama od sebe, nebo teprve od chvíle, kdy se jí partner začal opakovaně ptát?
A pokud opravdu zjistí, že jí něco chybí, může to říct. „Mám ráda výraznější pocit tlaku a chtěla bych zjistit, jestli najdeme něco, co bude příjemné nám oběma.“ Takhle partner ví, o čem se spolu baví. Když uslyší „s bývalým jsem tohle řešit nemusela“, nejspíš bude mít ještě dlouho v hlavě bývalého a o jejím přání se moc nedozví.
Stejně tak má právo se ozvat on. „Chci vědět, co ti vyhovuje. Když mě srovnáváš s bývalým, bolí mě to.“ Dovedu si představit, že po takové větě chvíli nebude co dodat. Klidně se k tomu můžou vrátit později, až oba budou mít chuť mluvit i o něčem jiném než o tom srovnání.
…
Když už se ptá potřetí
„Ale fakt ti to stačí?“
Napoprvé bych asi odpověděla bez velkého přemýšlení. Podruhé bych se zeptala, co ho na mé odpovědi znejistilo. A potřetí bych už nejspíš byla podrážděná, i kdybych chápala, že je pro něj to téma citlivé.
Je těžké mluvit uvolněně o sexu, když víš, že druhý bude v každém slově hledat, jestli ho náhodou šetříš. Řekneš, že ti bylo dobře. Zeptá se, proč jsi nepoužila slovo „skvěle“. Řekneš, co se ti líbilo, a on začne přemýšlet, proč jsi nezmínila jeho velikost.
V tu chvíli bych zkusila říct: „Myslím vážně, že mi s tebou bylo dobře. Všímám si ale, že ti moje odpověď moc nepomáhá. Čeho se vlastně bojíš?“
Možná teprve pak řekne, že ho kdysi někdo srovnal s jiným mužem. Nebo že se ho dotkla poznámka, kterou ona sama dávno pustila z hlavy. Pak spolu můžou mluvit o tom, co ho trápí. Partnerka mu může říct, jak to má ona, a zároveň si přát, aby stejný rozhovor nemuseli vést po každém sexu.
…
Když spolu chtějí něco vyzkoušet
„Tak teď zjistíme, jestli se ti větší líbí víc.“
Po takové větě bych se asi začala hlídat. Co když se mi nová věc bude líbit a on v tom uslyší, že mi doteď nestačil? A co když mi příjemná nebude a on si bude myslet, že jsem to schválně nechtěla zkusit pořádně?
Jiný večer by ze stejného nápadu mohla být docela obyčejná zvědavost. Oba mají chuť něco zkusit a můžou si říct, jak jim to sedí. Třeba je to pár minut baví a pak mají chuť na něco jiného. Někdy z toho vzejde užitečnější postřeh než verdikt, zda bylo „větší“ lepší. Třeba že jí výraznější pocit vyhovuje chvíli, nebo že ji to láká hlavně v představách.
O podobných rozpacích jsem psala v článku Vibrátor při sexu ve dvou: Jak ho zapojit, aby se partner necítil odstrčený. U podobných věcí bych si předem ujasnila, jestli mě ten nápad láká i ve chvíli, kdy z něj nemusí vzejít vůbec žádný závěr.
Někdy i po několika upřímných rozhovorech zůstane mezi dvěma lidmi rozdíl. Jednomu něco chybí, druhému navrhovaná změna nesedí. Pak dává smysl probrat, jak důležité to pro oba je a jestli existuje něco, co by s chutí zkusili společně. Těžko se k tomu doberou, pokud jeden ze slušnosti pořád říká, že je spokojený, a druhý doufá, že to tak jednou opravdu bude.
…
Na co bych se zeptala místo otázky na centimetry
Kdyby vedle mě ležel muž a zeptal se, jestli by nám větší penis zlepšil sex, asi bych si od něj nejdřív chtěla půjčit trochu času. Abych se mohla vrátit k tomu, jak mi s ním před chvílí bylo, a říct mu něco pravdivého, co se týká nás dvou.
Mohl by se zeptat třeba: „Co ti dneska dělalo dobře? Je něco, co bys příště chtěla jinak?“
Možná by mu řekla, že jí na velikosti v některých situacích opravdu záleží. Možná by odpověděla mnohem prostěji.
„Jak jsem ti říkala, že se mi to líbí? Tak v tu chvíli jsi přestal. Já bych chtěla, abys příště ještě chvíli pokračoval stejně.“
Tohle mu chtěla říct už předtím. Jen se jí ta věta do otázky na velikost nějak nevešla.




