Článek
Baťa si velmi brzy uvědomil, že pokud chce budovat prosperující firmu a současně zdravou společnost, potřebuje lidi, kteří nejsou jen „vyučení“, ale samostatní, odpovědní a schopní obstát v reálném životě. Právě z této potřeby vznikl vzdělávací koncept známý jako baťovské školství.
Baťova škola práce: pragmatická pedagogika
Nejznámějším ztělesněním těchto myšlenek se stala Baťova škola práce, založená ve Zlíně v září 1925. Erdély ji označil za „Internát mladých mužů“ – kadetní školu Baťovy armády. Studenti se zde měli naučit, „co rozuměti pod pojmem muž“ – za muže byl považován jedinec, který se umí sám uživit. O čtyři roky později začaly školu navštěvovat i ženy.
Škola měla ambici vychovávat „mladé muže a ženy“, kteří se dokážou sami uživit a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Studenti byli od počátku vedeni k samostatnosti – dostávali mzdu, měli vlastní účet a museli se naučit hospodařit s penězi. Rodiče do jejich života během studia nesměli zasahovat ani finančně, ani materiálně. Cílem bylo, aby se mladý člověk postavil na vlastní nohy.
Součástí školy byl přísný režim: práce ve výrobě, večerní výuka, internátní bydlení a jasně nastavená pravidla. Zákaz alkoholu, kouření či návštěv hostinců byl součástí snahy vybudovat u žáků pracovní disciplínu a sebekontrolu. Jeden z posledních žijících absolventů Jan Viktora popsal režim následovně: „Ráno budíček, večer houkání, večerka, světlo zhaslo. Režim a disciplína. Otce jsem neměl, ten mi zemřel, a tak jsem byl rád, že jsem byl přijatý k Baťovi.“
Škola, která nezačínala u učebnic
Baťovo pojetí vzdělávání bylo blízké tomu, čemu dnes říkáme „učení praxí“. Nešlo o memorování faktů ani o školu odtrženou od světa. Naopak – vzdělávání mělo vycházet z reálných problémů, práce a osobní zkušenosti. Inspirací mu byla americká pragmatická pedagogika, která kladla důraz na aktivitu žáka, jeho jedinečnost a schopnost řešit výzvy.
Hlavní zásadou Baťovy školy práce bylo vyučování věcí potřebných, tedy využitelných v praxi. Baťa to vystihl jednoduše: učit se prací je ta nejlepší metoda: „Přírodopisu by se nemělo učit ve třídě, ale na poli, v zahradě, v lese. A nemělo by se mluvit jen o stromečku samotném, ale i jeho výnosnosti.“ a „Každý má vědět, proč a čemu se učí. Učme se prací. Ta je nejlepší metodou.“
Smyslem učení nebylo jen „vědět“, ale umět. Žáci měli rozumět tomu, proč se něco učí a jak to využijí v životě. Povinné předměty zahrnovaly cizí jazyky (budoucí manažeři se učili angličtinu, němčinu a francouzštinu), účetnictví, kreslení a obchodní korespondenci, ostatní předměty byly volitelné.
Škola podporovala rozvoj osobnosti a charakteru, nalezení sebehodnoty a smyslu života i práce. Studium se, kromě odborných předmětů, zaměřovalo i na psychologii, komunikaci, principy řízení a finanční gramotnost. Každý student byl povinen vytvářet si finanční rezervu (s výhodným úrokem deset procent) a stát se finančně nezávislým na své rodině.
Z úspor mohl kupovat pouze vánoční dárky pro blízké, ostatní výdaje musel schválit vychovatel. Za peníze ušetřené za tři roky studia si pak absolvent mohl koupit baťovský domek. Nejlepší absolventi pracovali ve filiálkách v Indii, Kanadě i Číně.
Kolektiv, kritické myšlení a charakter
V baťovském vzdělávacím systému hrálo důležitou roli vědomí sounáležitosti. Studenti byli vedeni k tomu, aby se cítili jako součást kolektivu, který drží pohromadě a sdílí odpovědnost – nejen vůči sobě navzájem, ale i vůči firmě jako celku. Kolektiv byl důležitý, ale ne na úkor individuality. Učení nebylo jen přípravou na povolání, ale i na život v demokratické společnosti.
Přestože se v baťovském systému kladl důraz na výkon a loajalitu, nešlo o bezmyšlenkovitou poslušnost nebo slepé podřízení autoritě. Baťa své žáky naopak povzbuzoval ke kritickému myšlení, k otevřenému vyjadřování nespokojenosti a k aktivnímu řešení problémů.
Tento přístup úzce souvisel s principy pragmatické pedagogiky, zejména s tzv. problémovým vyučováním, které vycházelo z myšlenek amerického pedagoga Johna Deweyho. Podle Deweyho nemá být škola uzavřeným světem zaměřeným na sebe, ale živým sociálním prostorem, v němž se žáci učí fungovat ve společnosti. Škola je v tomto pojetí zmenšeným obrazem světa – místem, kde se formují vztahy, hodnoty, sociální identita i smysl pro odpovědnost.
Dewey kladl důraz na žáka jako aktivního účastníka vzdělávání, nikoli jako pasivního příjemce informací. Výuka se měla opírat o jeho schopnosti, nadání i vnitřní prožívání. Zásadní roli v tomto procesu sehrával učitel, který jen nepředával znalosti, ale byl průvodcem, osobností a nositelem demokratických hodnot. Díky tomu se tyto hodnoty přenášely na žáky a následně i do společnosti. S touto filozofií se Baťova škola práce v mnoha ohledech ztotožňovala.
Výsledky, které mluvily samy za sebe
Prvním stupněm byla základní odborná škola, druhým dvouletá průmyslová škola mistrovská. Malá část absolventů pokračovala na vyšší průmyslovou školu s maturitou. Celkem školu úspěšně absolvovalo více než deset tisíc studentů. K absolventům patří i Emil Zátopek a Ludvík Vaculík.
Z absolventů Baťovy školy práce se rekrutovali vedoucí pracovníci, podnikatelé, správci prodejen i odborníci, kteří se uplatnili doma i v zahraničí. Většina absolventů dokázala získané dovednosti využívat po celý život. Baťovské školství tak nebylo jen nástrojem pro potřeby jedné firmy, ale funkčním modelem vzdělávání, který propojoval práci, osobní rozvoj a morální výchovu.
Druhá světová válka a následný nástup komunismu zabránily dalšímu rozvoji tohoto systému. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla škola zrušena. Přesto se k myšlenkám Tomáše Bati znovu vracíme.
Proč je Baťa aktuální i dnes
Baťovy školy práce nelze v současnosti jednoduše obnovit, ale jejich základní myšlenka zůstává aktuální. V době, kdy se diskutuje o tom, že škola připravuje žáky spíše na testy než na život a absolventi škol nejsou připraveni na praxi, působí Baťův přístup až překvapivě moderně.
Nešlo mu o perfektní známky, ale o schopnost obstát v pracovním i osobním životě. Právě v tom může být baťovské školství inspirací i pro současný vzdělávací systém. Školu chápal nikoli jako instituci odtrženou od života, ale jako místo, kde se člověk učí žít, pracovat a nést důsledky svých rozhodnutí. V tom spočívá síla jeho odkazu.
Zdroje
KONČITÍKOVÁ, Gabriela. Baťovy školy práce. Šumice: Inspirace Baťa, 2025. ISBN 978-80-908183-4-7.
ERDÉLY, Evžen. Švec, který dobyl světa. Zlín: Archa, 1990. ISBN 59-078-90.
KOSTKA, Karel. Tomáš Baťa a baťovské školství. Frýdek-Místek: Alpress, 2018. ISBN 978-80-7543-663-4.
NÁDVORNÍK, Josef, Pravoslav EHNERT, Jindra JABŮRKOVÁ, Miroslav KOUTNÝ, Josef MAYZLÍK a Bohuslav VÁCLAVÍK. Baťova škola práce. Zlín: Klub absolventů Baťovy školy ve Zlíně, 1995.
KVASNIČKA, Josef, ŠPIČKOVÁ, Petra. Byly to tři roky režimu a disciplíny, vzpomíná pamětník na Baťovu školu práce: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/byly-to-tri-roky-rezimu-a-discipliny-vzpomina-pametnik-na-batovu-skolu-prace-364916
Baťovy školy práce: http://batastory.net/cs/milniky/batovy-skoly-prace
