Film Zelená karta: úchvatný byt se skleníkem, devadesátkový New York a čistá filmová nostalgie

Peter Weir je jedinečný režisér, který má na kontě atmosférické a mysteriózní klenoty jako Poslední vlna a Piknik na Hanging Rock i divácky úspěšné snímky Truman Show a Společnost mrtvých básníků. Zelená karta je jeho jedinou čistokrevnou romantickou komedií, zachovává si však typické weirovské motivy: střet různých kultur, žánrové kontrasty a ironický humor. Sám Weir ji popisoval jako „malý, křehký film“.

Film Zelená karta funguje jako dokonalá časová kapsle. Měla jsem štěstí zažít podzimní New York devadesátých let na vlastní kůži jako malá holka, a možná právě proto mám od té doby takovou slabost pro filmy jako Tajemná vražda na Manhattanu, Láska přes internet a Zelená karta. Žánru romantických komedií se většinou vyhýbám, s několika málo výjimkami. Jednou z nich je právě Zelená karta, kterou můžu vidět kdykoli, její scénář znám téměř nazpaměť a pořád mě neomrzela. Je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec.

Film vypráví příběh páru, který měl nejdřív svatbu, teprve pak se poznal a nakonec se do sebe zamiloval. Brontë (Andie MacDowell, na které Weir oceňoval její přirozenost. Andie vzpomíná, že jí říkal před natáčením: „Nechtěl, abych vypadala jako modelka. Měla jsem nadváhu a Peter mi říkal, abych nehubla.“) touží po unikátním bytě se skleníkem, který je však nabízen k pronájmu výhradně manželskému páru.

Aby ho získala, uzavře fingovaný sňatek s francouzským imigrantem Georgesem (pro většinu amerických diváků tehdy neznámý Gérard Depardieu, kterému Weir napsal roli na míru a rok trpělivě čekal, až bude mít čas), který naléhavě potřebuje získat zelenou kartu k pobytu v USA. Když je začne podezřívat imigrační úřad, jsou nuceni se k sobě nastěhovat a předstírat společný život.

Propast mezi jemnou, asketickou a spořádanou Brontë a živelným, neotesaným Georgesem, se zdá být nepřekonatelná. Přestože jsou jako oheň a voda a naprosto odlišné osobnosti – Georges jí maso a kouří, zatímco Brontë je vegetariánka, dává přednost kávě bez kofeinu a müsli, kterému Georges posměšně říká ptačí zob – během víkendového maratonu lží se do sebe navzdory všem rozdílům skutečně zamilují.

Z vedlejších rolí patří k nezapomenutelným postavám Brontëin přítel Phil („Počkat, vy jste číšník z té restaurace.“), její nejlepší kamarádka Lauren („Phila jsem neměla ráda, takovej suchar, bože.“) a všetečná sousedka paní Birdová („Co jste se nastěhovali, jsou tu jen samé trable.“).

Středobodem filmu je Brontëin střešní byt se skleníkem (můžete si ho prohlédnout ZDE) v historické budově Aylsmere (z roku 1894), která se nachází na adrese 60 West 76th Street v Upper West Side. Skleník vypadá jako zimní zahrada se záplavou přirozeného světla, fontánou uprostřed a velkou střešní terasou. Z některých záběrů je vidět propojení skleníku s útulným obývacím pokojem, což vytváří dojem, že interiér a exteriér tvoří jeden celek.

Když Brontë poprvé vstoupí do bytu, okamžitě se pustí do zanedbaného skleníku, aniž by si vůbec sundala kabát. V podstatě každá scéna odehrávající se ve skleníku je kouzelná, právě on dodává filmu jeho jedinečnou atmosféru. Když jsou francouzské dveře propojující skleník s obývacím pokojem otevřené, působí byt jako jeden velký prostor propojený se zelení.

Velký obývací pokoj je zařízen klasickým nábytkem včetně psacího stolu, u něhož Georges píše fingované milostné dopisy, které mají imigrační úředníky přesvědčit o pravosti jejich manželství. Kuchyně je naopak malá, ale velmi útulná a stylová, s retro spotřebiči a okny, kterými je vidět panorama New Yorku.

Hudební doprovod k Zelené kartě je vším, jen ne předvídatelným podkresem k milostnému příběhu. Hans Zimmer hudbu nejen napsal, ale v podstatě celou ji také sám nahrál. Jeho hudba však nedostává tolik prostoru, protože ve filmu samotném zaznívá velké množství klasické hudby a písní, například několik skladeb od Enyi.

Ačkoliv jinak její hudbu nevyhledávám, skladba Watermark je hudební klenot (místo syntezátorů v ní dominuje akustický klavír). Právě s ní mám celý film spojený. Skladba zazní v momentě, kdy Phil (Brontëin přítel) vypráví Brontë o výpravě, z níž se zrovna vrátil, a ona si poprvé uvědomí, že k Georgesovi cítí náklonnost. Ve stejné chvíli Georges sedí v jejím bytě a vytváří fotoalbum, které má oklamat úředníky na imigračním. Také on si v tom okamžiku uvědomí, že se do Brontë zamiloval.

Weir měl neomylnou ruku i při výběru Mozartovy hudby: nadpozemsky krásné Andantino z Koncertu pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K 299, melancholické Adagio z Koncertu pro klarinet a orchestr A dur, K 622 i hravé Rondo z Koncertu pro flétnu a orchestr G dur, K 313 se k filmu dokonale hodí. Hudební mozaiku doplňuje závěrečná gospelová Eyes On The Prize v podání Emmaus Group Singers.

Zelená karta je zkrátka vizuální a hudební klenot, který diváka pohltí svou atmosférou i po opakovaném zhlédnutí. Kombinace atmosférického soundtracku, specifické estetiky devadesátkového New Yorku a nezapomenutelného bytu se skleníkem zraje jako víno a dokazuje, že ty nejkrásnější věci v životě potřebují čas a péči, aby rozkvetly.

🎬 Máte-li rádi filmové návraty do devadesátek, přečtěte si i článek o mé další filmové srdcovce Apollu 13:

Apollo 13: natáčení v beztíži, Costner místo Hankse a nespravedlivě zkreslený Swigert

Zdroje

APPELO, Tim a HENRIKSON, Christopher. What is it about Andie MacDowell?: https://ew.com/article/1991/01/18/what-it-about-andie-macdowell/

BETWEEN NAPS ON THE PORCH. Take a Tour of the Beautiful, Historic Apartment in the movie, Green Card: https://betweennapsontheporch.net/tour-the-apartment-and-greenhouse-in-the-movie-green-card/

HEARTY, Kitty. French Connection: http://www.peterweircave.com/articles/articled.html

HOOKED ON HOUSES. Andie MacDowell’s Apartment in “Green Card”: https://hookedonhouses.net/2011/11/07/andie-macdowells-apartment-greenhouse-from-green-card/

MOVIE MUSIC UK. Green Card – Hans Zimmer: https://moviemusicuk.us/2021/01/21/green-card-hans-zimmer/

ON THE SET OF NEW YORK. Green Card (1990): https://onthesetofnewyork.com/greencard.html

SWIFT, Brendan. The battle to make Peter Weir’s ‚Green Card‘ an Australian film revealed: https://if.com.au/the-battle-to-make-peter-weirs-green-card-an-australian-film-revealed/