Kdo byla Beethovenova Nesmrtelná milovaná?

Badatelé se shodují na jediné věci – adresátkou dopisu byla buď Josefína Brunsvik-Deym-Stackelberg, anebo Antonie Brentano. Zatímco Josefínu Beethoven potkal poprvé v roce 1799, těsně před jejím prvním sňatkem, s Antonií se seznámil až v roce 1810. Do Josefíny se vášnivě zamiloval v roce 1804, kdy náhle zemřel její první manžel, a následující tři roky se jí dvořil, ovšem „po ludwigovsku“ – vášnivě, žárlivě a s notnou dávkou podezíravosti. Josefína ho však nutila jejich setkání i dopisy tajit, žádala ho, aby ji „nemiloval tak vášnivě“ a na jeho zamilované dopisy odpovídala, že ho miluje „jak jedna spřízněná duše může milovat druhou“.

Naproti tomu vztah Beethovena s Antonií byl od počátku duchovní, což bylo v souladu s její zbožností a jeho morálním kompasem. Beethoven Antonii a její rodinu pravidelně navštěvoval v letech 1810 až 1812, a vytvořil si blízký vztah s ní, jejím manželem Franzem i jejich dětmi.

Beethoven napsal dopis Nesmrtelné milované (Unsterbliche Geliebte) v reakci na událost z 3. července 1812. Napsal ho tužkou, kterou mu dala sama adresátka. Dopis měl ukrytý v „tajné“ zásuvce spolu s miniaturním portrétem a Heiligenstadtským testamentem. Miniatura Antonie ukrytá spolu s dopisem, stejně jako iniciály A a T zmíněné v Beethovenově deníku v následujících měsících a letech, mohou odkazovat na Antonii (respektive Toni, jak Antonii říkali její blízcí) jako adresátku. Dopis neuvádí místo ani rok sepsání, neobsahuje jméno ani iniciálu adresátky (ačkoli ve svých dopisech Josefíně ji opakovaně oslovoval buď celým jménem, ​​nebo iniciálami J nebo P jako Pepi). Pravděpodobně nechtěl adresátku kompromitovat. Právě miniaturní portrét je klíčový při identifikaci Nesmrtelné milované – jako by nahrazoval jméno adresátky.

Beethoven napsal dopis v reakci na událost, která se stala 3. července 1812 v Praze, kdy mu rozrušená adresátka nečekaně vyznala lásku a touhu s ním žít, poté odešla a zanechala ho v naprostém šoku. V celém dopisu je patrný jeho vnitřní konflikt mezi touhou tuto lásku přijmout a vědomím, že ji musí odmítnout, protože jinak by zradil své morální zásady (zničil by Antoniino manželství a rodinu, navíc Beethoven miloval Antoniina manžela Franze a jejich děti stejně jako ji). V dopise však vyjadřuje zoufalou touhu, aby ho adresátka nepřestala milovat („miluj mě dál“), ať už jim osud bude přát, nebo ne.

Dopis nemohl odeslat, protože Antonie cestovala do Karlových Varů se svým manželem a dcerou. Pokud by dopis adresoval oběma Brentanovým, Franz Brentano by si ho mohl přečíst (což by oba kompromitovalo), ale kdyby ho adresoval pouze Antonii, vypadalo by to dost podezřele (zvlášť kdyby na obálku napsal své jméno a zpáteční adresu). Proto si dopis nechal pro sebe a Brentanovým zřejmě napsal další dopis a domluvil si s nimi setkání v Karlových Varech o tři týdny později, kde bydleli ve stejném hotelu.

Beethoven v dopise Nesmrtelné milované píše: „Du leidest“, tedy „trpíš“. Franz Brentano používá v dopise Clemensu Brentanovi z října 1812 stejný termín leidend, když popisuje, jak Antonie v červenci v Praze (psychicky) trpěla: „Vaše přítomnost by mi zvedla náladu, potřeboval jsem ji, protože moje Toni tam velmi trpěla.“ („meine Toni auch daselbst noch sehr leidend war“).

V polovině července píše Beethoven z Teplic dopis příteli, se kterým se měl 3. července sejít v Praze: „Mrzí mě, milý Varnhagene, že jsem s tebou nemohl strávit svůj poslední večer v Praze […] ale okolnost, kterou jsem nemohl předvídat, mi v tom zabránila.“

V té době byla povinná registrace všech cestujících a registry byly vedeny opravdu pečlivě. Zatímco Beethoven i Brentanovi jsou registrováni jak při odjezdu z Vídně, tak při příjezdu do Prahy, Teplic (Beethoven) a Karlových Varů (Brentanovi), jméno Josefíny není nikde zaznamenáno. Písmeno K. v dopisu pravděpodobně odkazuje právě na Karlovy Vary (Karlsbad), kde se Brentanovi ubytovali a kam za nimi na konci července přijel Beethoven.

První zápis v Beethovenově deníku (Tagebuch), který si vedl od roku 1812, se pravděpodobně týká Nesmrtelné milované a iniciála A. odkazuje na Antonii, která v listopadu odjela z Vídně do Frankfurtu a do Vídně se už nikdy nevrátila: „Pro tebe už není štěstí kromě tebe samotného, ​​ve tvém umění – Ó Bože, dej mi sílu, abych přemohl sám sebe, neboť nic mě nesmí poutat k životu. Takhle je vše s A. ztraceno.“

V roce 1816 řekl Beethoven svému známému, že „před pěti lety poznal ženu, svazek s níž by považoval za největší štěstí svého života. Bylo to nemyslitelné, téměř nemožné, chiméra – nicméně pořád je to jako první den. Tuto harmonii, dodal, ještě nikdy nezažil! Nikdy té ženě nevyznal lásku (Erklärung), ale nemůže to dostat z hlavy.“.

V roce 1819 to byla právě Antonie, kdo pověřil Stielera vytvořením Beethovenova nejslavnějšího portrétu, kde drží rukopis Missa Solemnis. Stieler poté vytvořil miniaturu tohoto portrétu speciálně pro Antonii.

Kdyby byl dopis určen Josefíně, proč by ho Beethoven schovával šest let po její smrti, a to spolu s Antoniiným portrétem? Pokud byl dopis určen Antonii, ale nikdy jí ho neposlal ani nedal, mohla si ho přečíst i po jeho smrti (opožděné vyznání lásky), takže by jeho schovávání dávalo smysl. Josefína ale zemřela v roce 1821 a schovávání dopisu by nedávalo smysl, když adresátka již nežila a dopis je mohl oba posmrtně kompromitovat.

Dopis Nesmrtelné milované tedy vznikl v reakci na událost, kdy adresátka vyznala Beethovenovi svou lásku, zřejmě jediná žena, která ho milovala a přijímala takového, jaký byl, nejen jako génia a umělce, ale především jako muže. Antonie charakterizovala Beethovena jako „velkého, vynikajícího muže“, který „je jako lidská bytost větší než jako umělec“.

Zdroje:

Solomon: Beethoven Essays: https://archive.org/details/beethovenessays00solo/page/162/mode/2up?view=theater

Solomon: New Light on Beethoven's Letter to an Unknown Woman: https://www.jstor.org/stable/741416

Kopitz: Der Brief an die Unsterbliche Geliebte. Fakten und Fiktionen: https://www.klaus-martin-kopitz.de/Texte/UnsterblicheGeliebte.pdf

Bowden: Beethoven's 'Immortal Beloved': a passionate or compassionate relationship?: https://www.jstor.org/stable/24615689?searchText=&searchUri=&ab_segments=&searchKey=&refreqid=fastly-default%3Af63756d94460005cef922ce6e1cf2b69&initiator=recommender&seq=1

Thayer: The Life of Ludwig van Beethoven, Volume I, II, III:

https://www.gutenberg.org/ebooks/43591

https://www.gutenberg.org/ebooks/43592

https://www.gutenberg.org/ebooks/43593