Skutečný „Muž, který sázel stromy“: Ind vytvořil vlastníma rukama les větší než Central Park

Když francouzský spisovatel Jean Giono vytvořil postavu Elzéarda Bouffiera, dal světu symbol tiché vytrvalosti – osamělého muže, který desítky let měnil krajinu trpělivým sázením stromů. Jenže zatímco Bouffier byl fiktivní postavou, Jadav Payeng, přezdívaný „lesní muž Indie“, je skutečný (Gionovu knihu však nikdy nečetl).

A co víc – svou cestu nezačal jako starý pastýř, ale jako dvacetiletý mladík, který se rozhodl reagovat na ekologickou katastrofu, jíž byl svědkem. Tam, kde Giono nabídl podobenství o naději, Payeng ho předvedl do reality. V průběhu desetiletí vysadil vlastníma rukama les o rozloze stovek hektarů. Zatímco Bouffier je tedy literární vírou v sílu jednotlivce, Payeng je jejím hmatatelným důkazem.

Jadav se narodil 31. října 1959 v indickém státě Assam. Pochází z domorodého kmene Mising. Když byl malý chlapec, jeden muž mu četl z ruky a řekl mu, že jeho život se bude ubírat směrem Přírody. Toto proroctví se naplnilo.

V roce 1979 narazil Jadav v Assamu v okrese Jorhat na břehu řeky Brahmaputra na desítky mrtvých hadů, kteří uhynuli poté, co je povodně spláchly na bezlesou písčinu. Uhynuli horkem, protože na místě nerostl jediný strom, který by poskytoval stín.

Pohled na „masakr“, jak tento zážitek sám nazval, ho hluboce zasáhl. Obrátil se na lesní správu s prosbou o zalesnění, ale bylo mu řečeno, že na písku nic neporoste. Doporučili mu zkusit bambus. Začal tedy s přibližně dvaceti bambusovými sazenicemi – úplně sám. Začal na písčině pěstovat rostliny a dovážel ze své vesnice červené mravence, protože věřil, že zlepšují kvalitu půdy. Často byl při tom bolestivě poštípán.

V roce 1980 zahájila místní správa krátkodobý projekt zalesnění 200 hektarů půdy, ten byl však po třech letech ukončen. Zatímco ostatní odešli, Payeng zůstal. Opustil školu i domov a rozhodl se na místě usadit. Denně sázel nové stromky, nosil semena, přesazoval sazenice a pečoval o již vysazené rostliny. Postupně rozšiřoval výsadbu na vlastní pěst, bez podpory státu, bez financí a bez publicity.

Postupně na ostrově Majuli vybudoval 1360 akrů lesa známého jako Molai Kathoni (Molaiho les). Byl pojmenován podle Jadavovy přezdívky Molai. Dnes jsou Molaiské lesy domovem jelenů, králíků, bengálských tygrů, nosorožců, několika druhů stěhovavých ptáků a několika tisíc stromů.

Z původně pustého písečného břehu se stal hustý ekosystém s tisíci stromů a více než stovkou druhů rostlin, včetně původních dřevin, léčivých a aromatických bylin, orchidejí či ovocných stromů. Přes 300 hektarů pokrývá bambus.

Les poskytuje útočiště i mnoha ohroženým druhům: bengálským tygrům, nosorožcům indickým, slonům indickým, jelenům, opicím, supům i dalším ptákům. Stádo přibližně sta slonů sem každoročně přichází na zhruba půl roku a v posledních letech se zde narodilo nejméně deset slůňat. A rozmnožují se zde i další druhy zvířat.

Úředníci ze státního lesního úřadu si Payengovy práce všimli až v roce 2008, kdy do oblasti přijeli kvůli slonům, kteří poškodili okolní vesnice. Byli ohromeni hustotou a rozsahem lesa, o jehož existenci neměli tušení. Od té doby místo pravidelně navštěvují.

Je to přesně jako v Gionově novele, kde se o Bouffierově lese dozvědí úřady také až s velkým zpožděním, vysvětlují si ho jako „přírodní úkaz“ a dokonce vedou debaty o tom, komu vlastně patří – aniž by kdokoli tušil, že za ním stojí jediný, trpělivý muž. Bouffier sám o uznání neusiluje, pracuje tiše, mimo pozornost systému – stejně jako Jadav.

Molaiho les začal být brán vážně až ve chvíli, kdy se do něj zatoulalo stádo divokých slonů. Teprve tehdy si širší veřejnost a úřady uvědomily rozsah toho, co Jadav vytvořil. Do té doby pracoval mimo zájem úřadů a veřejnosti. Stejně jako Elzéard Bouffier desítky let pracoval bez potlesku, proměnil pustinu v živý ekosystém a byl „objeven“ víceméně náhodou.

Za svou práci získal řadu ocenění. V roce 2012 mu univerzita Jawaharlal Nehru University udělila titul „Forest Man of India“. V roce 2015 obdržel vyznamenání Padma Shri, jedno z nejvyšších indických státních ocenění. Získal také čestné doktoráty a stal se inspirací pro dokumentární filmy i dětské knihy. Dokument Forest Man režiséra Williama Douglase McMastera byl dokonce oceněn na festivalu v Cannes.

Jeho život zůstává i přes mezinárodní uznání velmi prostý. Žije s manželkou Binitou a třemi dětmi v malé chatrči poblíž lesa. Živí se prodejem kravského a buvolího mléka. Přišel však o desítky kusů dobytka, které ulovili tygři z jeho lesa. Přesto z toho neobviňuje zvířata, ale člověka a rozsáhlé ničení původních lesů. Tvrdí, že příroda má svůj potravní řetězec a člověk by ho měl respektovat.

Opakovaně zdůrazňuje význam environmentální výchovy a navrhuje, aby každé dítě zasadilo při nástupu do školy alespoň dva stromky a staralo se o ně. Věří, že ochrana přírody musí začínat u dětí. On sám pokračuje v zalesňování dalších písčitých ostrovů v oblasti.

Pravidelně upozorňuje i na nedostatečnou ochranu území před pytláky. V jednom případě se sice podařilo zabránit zabití nosorožce díky jeho včasnému varování a zásahu úřadů, jindy byl však nosorožec navzdory jeho snaze zastřelen.

V prosinci 2025 vypukl v lese požár – v oblasti, kterou na základě vize svého otce pomáhala vysazovat i jeho dcera Munmuni Payeng. Požár vypukl náhle, rychle se rozšířil, zničil tisíce mladých stromků a poškodil přilehlé biotopy pro ptáky a drobná zvířata. Kvůli podezření na úmyslné zapálení vyvolala událost rozhořčení veřejnosti i výzvy k vyšetřování.

Munmuni a dobrovolníci se snažili oheň uhasit vlastními silami, zatímco místní politici a ekologičtí aktivisté požadovali důkladné vyšetření a ochranu lesa, který slouží jako důležitý symbol dlouholeté práce rodiny Payengů. Podle oficiálního vyšetřování zatím nebylo potvrzeno úmyslné zapálení a existuje i verze, že požár vznikl nešťastnou náhodou kvůli nezajištěnému ohništi.

Význam Payengovy práce dalece přesahuje jeho osobní příběh. Studie ukazují, že jím vytvořený smíšený les má srovnatelnou druhovou pestrost i další atributy jako přirozený les. Pomáhá omezovat erozi půdy, zmírňovat dopady povodní, přispívá ke zvyšování biodiverzity i k boji proti klimatickým změnám. V regionu, kde Brahmaputra každoročně mění tok a ničí břehy, Molaiho les chrání krajinu i místní komunity.

Jadavův příběh ukazuje, že každý člověk může utvářet budoucnost naší planety. I bez akademického titulu donutil vědeckou komunitu uvažovat jeho způsobem o ochraně přírody na místní úrovni. Jeho les se stal symbolem, že jediný člověk může svou vytrvalostí a vírou změnit krajinu i myšlení lidí kolem sebe. Je skutečným mužem, který sázel (a stále sází) stromy.

Zdroje

GHOLZ, S. The Boy Who Grew a Forest: The True Story of Jadav Payeng. Sleeping Bear Press, 2019. ISBN 978-1534110243.

GIONO, Jean. Muž, který sázel stromy. Přeložil Jiří REYNEK, ilustroval Pavel ČECH. Literární čajovna Suzanne Renaud, 2006. ISBN 9788086653129.

GOGOI, D. Jadav Molai Payeng – the ‚Forest Man of India‘. Current Science, 2014, 106(4), 499.

YASHWANT, S. The Strange Obsession Of Jadav Payeng. Sanctuary Asia, 2012, 32(6).

EQUATOR INITIATIVE. Jadav Payeng’s Molaikathoni: https://www.equatorinitiative.org/2024/11/12/jadav-payeng-s-molaikathoni/

FOURTANÉ, S. Jadav Payeng: The man who planted an entire forest by himself: https://interestingengineering.com/science/jadav-payeng-the-man-who-planted-an-entire-forest-by-himself

JAISWAL, U. Majuli administration rules out foul play in fire near Jadav Payeng forest: https://www.telegraphindia.com/north-east/majuli-forest-fire-probe-district-rules-out-foul-play-near-jadav-payeng-molai-kathoni-prnt/cid/2140339#goog_rewarded

SHARMA, M. The Man Who Made a Forest: https://timesofindia.indiatimes.com/home/sunday-times/deep-focus/the-man-who-made-a-forest/articleshow/12488584.cms