Článek
Keporkaci jsou známí svými obrovskými prsními ploutvemi, ale mě na nich ještě víc fascinují jejich hluboké, moudré oči. Jako by se člověk díval do hlubin vesmíru (mně osobně připomínají mlhovinu Helix přezdívanou Boží oko). Mohlo by se zdát, že u těchto monumentálních tvorů nelze očekávat vlastnosti, které tak rádi považujeme za ryze lidské – jako je nezištná pomoc nebo soucit. Opak je ale pravdou. Vědci v posledních letech zjišťují, že v těchto něžných obrech sídlí skutečný altruismus a empatie.
Keporkak jako hrdina z temných hlubin
Keporkaci jsou inteligentní zvířata, která umí řešit problémy a vzájemně komunikovat. V roce 2009 pozoroval mořský ekolog Robert Pitman na Antarktidě skupinu kosatek, které shodily z ledové kry tuleně a chtěly ho zabít. Vtom připlul keporkak, tuleně vyzvedl na své břicho a držel ho tam, dokud kosatky neodpluly s nepořízenou. Proč ale keporkak zachraňuje tuleně, když z toho nemá žádný zjevný prospěch a vzdává se příležitosti k lovu či odpočinku, jen aby zachránil cizí zvíře? Pitman analyzoval 115 podobných případů z různých částí světa a snažil se pochopit, proč keporkaci riskují svůj život a aktivně chrání zvířata jiných druhů, kromě tuleňů i lachtany, měsíčníky svítivé, mláďata velryby šedé, sviňuchy, rypouše, plejtváky malé a další druhy.
Plavou přitom často z velkých vzdáleností (a to i v případě, kdy se blízko nich nachází potrava, které by mohli dát přednost), takže nejde o náhodné setkání. Keporkak kosatky pronásleduje, najíždí na ně, vydává výhružné zvuky, plácá ocasem a seká s ním ze strany na stranu, nebo mává prsními ploutvemi. Trvá to průměrně 1 až 2 hodiny, v jednom případě dokonce více než 7 hodin. A často jsou úspěšní. Takový aktivní a nezištný mezidruhový altruismus je přitom unikátní, keporkaci jsou jedinými kytovci, u nichž bylo toto chování zaznamenáno. Jejich motivace je záhadou, kosatky totiž loví pouze mláďata keporkaků a oslabené dospělé jedince.
Podle vědců mohou mít keporkaci s kosatkami nevyřízené účty. Vyráží na obranu kdykoliv uslyší zvuky lovících kosatek bez ohledu na to, kdo je obětí. Jejich zvuky často během krátké doby přilákají další keporkaky, kteří se k útoku přidají. Podle Pitmana se u keporkaků možná vyvinul mechanismus, který původně sloužil k ochraně vlastních mláďat a vlastního druhu, ale přešel i na jiné druhy (nezáměrný altruismus). Keporkak může připlavat dřív, než vůbec zjistí, koho kosatky loví. I Pitman však připouští, že může jít o jednu z nejpozoruhodnějších forem mezidruhového prosociálního chování u kytovců – záměrný altruismus.
Unikátní případ
Byl zdokumentován zatím jediný případ, kdy kosatky zachránily keporkaka. V lednu 2022 na pobřeží Západní Austrálie pomohly vyčerpanému zvířeti, které mělo ocasní ploutev zamotanou do zbytků rybářských sítí a nemohlo plavat. Kosatky na bezbranného keporkaka oproti všem předpokladům nezaútočily. Začaly kolem něj opatrně proplouvat a podplouvat dokud neuvolnily lana, které táhl za sebou. Pak odpluly a nechaly ho v klidu. Podle mořských biologů se k němu chovaly velmi klidně a empaticky, jako by vnímaly jeho bezmoc a rozhodly se pomoci. Bylo zmapováno i 34 případů, kdy kosatky přinesly lidem k lodi dárky – ulovenou kořist nebo mořské řasy - a pak sledovaly, jak lidé zareagují.
Nan Hauser s keporkakem, který ji v roce 2017 chránil před žralokem tygřím
Případ Nan Hauser jako nejsilnější důkaz pro záměrný mezidruhový altruismus
Mořská bioložka Nan Hauser se 14. září 2017 potápěla u ostrova Rarotonga na Cookových ostrovech, když k ní najednou připlavali dva keporkaci. Jeden z nich se přiblížil přímo k ní, začal do ní strkat a snažil se ji schovat pod prsní ploutev. Nan dostala strach, že jí toto obrovské zvíře ublíží, protože nikdy předtím nic podobného nezažila. Poté co ji keporkak pár minut postrkoval, zahlédla poblíž jiné zvíře. S hrůzou si uvědomila, že je to pětimetrový žralok tygří. Nakonec ji keporkak vynesl na hladinu a dopravil zpět k lodi, mimo dosah žraloka. Na videu je vidět, že se ještě vynořil, aby zkontroloval, že je Nan v bezpečí a pak odplul.
„Když jsem si sundala masku, cloumaly se mnou silné emoce. Cítila jsem, že mi velryba projevuje lásku, starost a péči. Řekla jsem mu, že ho miluji, a když odplouval, poděkovala jsem mu. Úlevou se mi zatajil dech a pak jsem se rozplakala, úplně přemožená tím momentem. Cítila jsem větší motivaci než kdy dřív tyto tvory chránit. Existuje mnoho zdokumentovaných setkání, kdy keporkaci projevují chování, které bychom mohli označit za altruistické, a věřím, že toto byl další takový příklad – myslím, že ta velryba žraloka viděla a snažila se mě od něj odtlačit.“
O rok později se setkali znovu. Do zálivu připlul keporkak a Nan podle ocasní ploutve poznala, že je to ten samý, který ji zachránil. Skočila do vody a kytovec ji hned poznal, připlul k ní, natáhl k ní prsní ploutev a nechal se pohladit. Nan to označila za jeden z nejnádhernějších okamžiků svého života a shrnula to slovy: „Kdyby mi někdo vyprávěl tenhle příběh, nevěřila bych mu.“
Velrybí altruismus, který vědcům zamotal hlavu
Její příběh je nejsilnějším argumentem pro teorii záměrné ochrany – keporkak správně odhadl nebezpečí hrozící člověku a chránil ho před ním. Sama Nan přiznala, že celou dobu vůbec nechápala, co se děje, a měla velký strach. Velryba do ní narážela hlavou, snažila se ji schovat pod svou prsní ploutev a dokonce ji celou zvedla nad hladinu. Teprve když si všimla obřího žraloka, který kolem nich kroužil, všechno jí došlo. Velryba ji celou dobu kryla vlastním tělem před predátorem a tlačila ji do bezpečí.
Skeptici do té doby tvrdili, že na kosatky útočí keporkaci automaticky, protože instinktivně chrání mláďata. Jenže žralok tygří nepředstavuje pro dospělé čtyřicetitunové keporkaky vážnou hrozbu a na žraloky navíc nemají takovou „alergii“ jako na kosatky. Keporkak musel také poznat, že Nan je suchozemský tvor. Přesto se rozhodl investovat energii a riskovat zranění, aby ji chránil. Opodál byl navíc druhý keporkak, který v tu samou chvíli plácal ocasem o hladinu a žraloka držel v šachu, zatímco ten první zachraňoval Nan.
Vědecká komunita sice dodnes vede debaty o jejich motivaci, ale pro Nan je to jasný důkaz mezidruhové empatie a vědomého altruismu. Keporkak viděl bezbranného tvora v nouzi a pomohl mu. Ať už za jejich chováním stojí evoluční instinkt, nebo vědomý altruismus a empatie, výsledek je stejný – ukazují nám, že ochrana slabších má v přírodě své nezastupitelné místo.
Zdroje
PITMAN, Robert et al. Humpback whales interfering when mammal‐eating killer whales attack other species: Mobbing behavior and interspecific altruism?. Marine Mammal Science, 2016, 33(1), 7-58. DOI 10.1111/mms.12343.
TOWERS, Jared. Testing the waters: Attempts by wild killer whales (Orcinus orca) to provision people (Homo sapiens). Journal of Comparative Psychology, 2026, 140(1), 45–55. https://doi.org/10.1037/com0000422.
FOX 5 NEW YORK. Humpback whales may be altruistic: https://www.fox5ny.com/news/humpback-whales-may-be-altruistic
HAUSER, Nan. Experience: a whale saved me from a shark attack: https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2023/sep/29/experience-a-whale-saved-me-from-a-shark-attack
KUTA, Sarah. Orcas Appear to Be Sharing Their Prey With Humans—but What Does It Mean?: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/orcas-appear-to-be-sharing-their-prey-with-humans-but-what-does-it-mean-180986913/
RUSSELL, Katie. Biologist reunited with the whale that saved her: https://www.bbcearth.com/news/biologist-reunited-with-the-whale-that-saved-her
SABRI, Roya. Humpback whales: Are they altruistic mammals?: https://www.csmonitor.com/Science/2016/0808/Humpback-whales-Are-they-altruistic-mammals
