Hlavní obsah

Skrytý život chobotnic v podmořských městech Octopolis a Octlantis. Vybudují vlastní civilizaci?

Foto: Jana Daňhelová pomocí DALL-E

Vizualizace, jak by mohlo vypadat podmořské město, kdyby chobotnice rozvinuly své sociální dovednosti pozorované v lokalitách Octopolis a Octlantis

Na australském pobřeží objevili vědci místa, kde chobotnice nežijí jako samotáři, ale staví si podmořská městečka z mušlí a ulit. Společně tam komunikují, bojují o lepší bydlení a dokonce se navzájem navštěvují. A řeší i sousedské potyčky.

Článek

Chobotnice je inteligentní a samotářský tvor. Vědci však zjišťují, že nejsou zdaleka tak samotářské, jak dosud předpokládali. V australském zálivu Jervis Bay objevili v hloubce 15 metrů podmořská městečka, která postavily chobotnice sydneyské (Octopus tetricus). Ty byly dříve považovány za striktní samotáře. Žijí zde společně desítky jedinců, kteří se zde nejen pravidelně setkávají, ale dokonce tvoří komunitu. Znamená to konec mýtu o podmořských samotářích?

Octopolis: město postavené na lidském odpadu

V roce 2009 bylo v zálivu Jervis Bay objeveno Octopolis. Podmořské město ve tvaru elipsy tvoří soustava úkrytů vybudovaných kolem kusu rezavého železa, v nichž tehdy žilo bok po boku kolem 16 chobotnic. Někteří jedinci byli výrazně aktivnější než ostatní, jiní naopak výrazně méně aktivní. Chobotnice v Octopolis vyráží lovit potravu, kterou si pak nosí zpět a konzumují ve svém úkrytu. Prázdné schránky pak vyhodí ven. Vrstvu schránek postupně zpevňuje sediment, což umožňuje budovat další úkryty a stanoviště. Chobotnice si dokonce z mušlí a kamínků vytváří i „předzahrádky“, ačkoliv ve skutečnosti jde spíše o barikády, které mají chránit vchod do úkrytu, kombinované s popelnicí.

V roce 2023 byly v Octopolis pozorovány čtyři chobotnice, které byly klidné, jen jedna přerovnávala ulity. Počty jedinců zde pravidelně klesají a opět stoupají, protože v lokalitě se často objevují žraloci, trnuchy a další predátoři, jejichž přítomnost narušuje chování chobotnic a vede k poklesu jejich počtu. Některé úkryty jsou překvapivě propracované a hluboké až 40 centimetrů, vyložené lasturami, a kolem vchodu jsou umístěny další předměty. Chobotnice z úkrytů pravidelně odstraňují bahno, řasy a další nečistoty, kolem vchodu uspořádávají materiál a používají přitom i předměty, které jim neslouží jako potrava. Jedna chobotnice si například přinesla kus houby a zatarasila s ní vchod do úkrytu. Přesto se vědci zdráhají označovat je jako architekty měst a preferují spíše označení inženýři prostředí nebo ekosystému.

Foto: CSIRO, Wikimedia Commons, CC BY 3.0

Záliv Jervis Bay

Octlantis: ekologická architektura v praxi

Octlantis bylo objeveno nedaleko Octopolis v roce 2016, kdy zde žilo kolem 13 jedinců. Jako základ posloužil v tomto případě malý skalní výčnělek. Nebyl zde žádný lidský předmět jako v Octopolis, který by vysvětloval shromažďování chobotnic: „Kromě skalních výčnělků si zdejší chobotnice navršily hromady schránek živočichů, kterými se živily – především mlžů, jako jsou srdcovky a hřebenatky. Tyto hromady schránek dále upravovaly tak, aby v nich vytvořily úkryty, čímž se z těchto chobotnic stali skuteční inženýři prostředí.“ V roce 2023 bylo v Octlantis pozorováno šest chobotnic. Na rozdíl od těch v Octopolis byly velmi aktivní, často opouštěly své úkryty, pohybovaly se po okolí a setkávaly se. Jeden samec zamířil přímo k páru, po krátké potyčce vyhnal druhého samce, usadil se v jeho úkrytu a pokusil se spářit se samicí.

V obou městech mají chobotnice zcela odlišné společenské návyky typické pro obratlovce. Vědci u nich pozorovali časté a složité sociální interakce, včetně vyhánění z úkrytů a vylučování jedinců z komunity. Podle mořského biologa Davida Scheela vznikají podobná „města“ na místech, kde je dostatek potravy, ale málo místa na úkryty: „Zdá se, že když jsou ty správné podmínky, dospěje evoluce k velmi podobným výsledkům i u velmi odlišných skupin organismů.“ Chobotnice se pravděpodobně vzájemně setkávají již velmi dlouho, jen o tom lidé zatím nevěděli. Aby se u nich totiž mohlo projevit tak komplexní chování, musí se pravidelně setkávat a vzájemně interagovat po celé generace.

Podle vědců jsou některé činnosti chobotnic záměrné, ale samotná existence měst je pravděpodobně nezamýšleným důsledkem jejich individuálního chování. K tomu, aby vzniklo skutečné město, je potřeba víc, než že se několik chobotnic nastěhuje do sousedství. Města jsou společenství, která vznikají a jsou udržována díky vzájemné spolupráci jejich obyvatel. A ta u chobotnic zatím chybí. Octopolis ani Octlantis nejsou kolektivní stavby - nevznikly plánovaně ani koordinovaně týmovou prací. Každá chobotnice si postavila a udržuje svůj úkryt sama. Žijí sice v těsné blízkosti, ale přesto samostatně.

Foto: Sylke Rohrlach, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Chobotnice sydneyská

Italská domácnost v podání chobotnic: války o bydlení, sousedské spory a házení mušlí

Soužití v Octopolis a Octlantis není idylické, vědci zde pozorovali časté teritoriální spory, vytlačování jedinců z úkrytů a agresivní chování. Chobotnice musí být neustále ve střehu a hlídat svůj úkryt před zvědavými sousedy, odrážet jejich útoky, krást jim stavební materiál nebo po nich házet mušle. Problémem je i kanibalismus.

Vzhledem k tomu, že Jervis Bay je oblast s hojností potravy, ale zároveň s častým výskytem predátorů, pro chobotnice je stěžejní mít bezpečný úkryt, i když boj o něj může být vyčerpávající. Čilý městský ruch totiž přitahuje predátory včetně žraloků (moje oblíbené video ze seriálu Zvířecí špioni pod hladinou ukazuje, jak robotická chobotnice zachránila živou před žraloky tím, že jí přinesla kokosovou skořápku).

Směřují chobotnice k vlastní civilizaci?

Příroda nastavila chobotnicím biologické hodiny neúprosně - dala jim vysokou inteligenci, ale nedala jim dostatek času, aby ji mohly naplno využít a předávat si vědomosti z generace na generaci. Překážkou by teoreticky nemusel být ani jejich krátký život, pokud by stihly předat své znalosti a dovednosti kolegům a další generaci. Bylo prokázáno, že chobotnice jsou schopné učit se pozorováním. Když netrénovaná chobotnice v akváriu vidí jinou chobotnici, jak otevírá nádobu s jídlem, dokáže to zopakovat. Schopnost přebírat znalosti od zkušenějších tedy mají, stejně jako předpoklady pro sociální chování. Chobotnice umí být společenské a přátelské. Když jim vědci z Johns Hopkins University podali drogu extázi, začaly se navzájem dotýkat a „tančit“.

Foto: Niki Hubbard, Wikimedia Commons, CC BY 4.0

Jak by vypadala jejich civilizace?

Kdyby překonaly své biologické limity, mohly by vytvořit civilizaci. Podle zoologa Tima Coulsona by byly právě ony slibným kandidátem na inteligentní druh, který by vytvořil civilizaci, kdyby lidstvo vyhynulo. Peter Godfrey-Smith, který zkoumal Octopolis, však místo chobotnic sází spíš na papoušky kakadu: „Jedna lokalita a několik let v měřítku evoluce nic neznamenají. Prostředí podobná tomuto by musela do jisté míry vydržet tisíce let, aby to mělo větší efekt. Ale tato lokalita umožňuje zkoumat jednu možnou cestu v postupující evoluci chobotnice.

Lze předpokládat, že jejich civilizace by byla velmi odlišná od té lidské. Jejím základem by byla ekologicky udržitelná infrastruktura, chobotnice by používaly přírodní materiály, obnovitelné zdroje energie a recyklovaly by odpad. Stavby by vrstvily nad sebou a propojovaly tubusy, v nichž by se pohybovaly pomocí vodních proudů nebo přísavek. Místo strojů by využívaly biotechnologie a biovýrobu. Komunikovaly by vizuálně pomocí světla a barev. Ale ruku na srdce – když sledujeme, jak úspěšně chobotnice řeší všemožné hádanky a úkoly a s jakým odhodláním v Octopolis a Octlantis budují své úkryty, možná je pro nás dobře, že zatím nespolupracují. Setkání s takto vyspělou civilizací by totiž pro lidstvo nemuselo dopadnout nejlépe.

Zdroje

FIORITO, Graziano a SCOTTO, Pietro. Observational Learning in Octopus vulgaris. Science, 1992, 256(5056), 545-547. DOI 10.1126/science.256.5056.545.

GODFREY-SMITH, Peter. Jiné mysli: O původu inteligence chobotnic. Academia, 2023. ISBN 9788020034410.

SCHEEL, David et al. Octopus engineering, intentional and inadvertent. Communicative & Integrative Biology, 2018, 11(1), 1-4. https://doi.org/10.1080/19420889.2017.1395994.

BBC EARTH. ‚Underwater city‘ reveals mysterious octopus world: https://www.bbcearth.com/news/underwater-city-reveals-mysterious-octopus-world

HOARE, Philip. Octlantis: the underwater city built by octopuses: https://www.theguardian.com/environment/shortcuts/2017/sep/18/octlantis-the-underwater-city-built-by-octopuses

LIVNI, Ephrat. Octlantis is a just-discovered underwater city engineered by octopuses: https://qz.com/1077632/octlantis-is-a-just-discovered-underwater-city-engineered-by-octopuses

METAZOAN. Octopolis and Octlantis: https://metazoan.net/109-octopolis-and-octlantis/

WASTA, Vanessa. Asocial octopuses on ecstasy just want hugs, scientists say: https://hub.jhu.edu/2018/09/21/octopus-ecstasy-study/

WELLS, Sarah. If Humans Die Out, Octopuses Already Have the Chops to Build the Next Civilization, Scientist Claims: https://www.popularmechanics.com/science/animals/a63184424/octopus-civilization/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz