Proč toužíme po časech, které jsme nezažili: Anemoia a nostalgie po neprožitém

Představte si, že máte stroj času. Kam byste cestovali? Většině z nás v hlavě okamžitě naskočí konkrétní historická éra, která nás fascinuje a chtěli bychom ji zažít na vlastní kůži. Tento zvláštní stav mysli – stesk po časech, které pro nás existují jen v knihách nebo na filmovém plátně – se nazývá anemoia. Není to jen prázdné snění, ale fascinující psychologický fenomén. Pojďme společně prozkoumat, proč naše mysl tak ráda emigruje do minulosti.

Tradiční nostalgie je založena na vzpomínkách člověka na vlastní zážitky. Nostalgické vzpomínání na minulost, například na místa, která jste navštívili, nebo na lidi, které jste znali, je podle psychologů léčivé. Pomáhá léčit dnes tak častou osamělost a existenciální úzkosti. Anemoia neboli touha po minulosti, kterou jste nikdy nezažili, je však jiná.

Autorem termínu je John Koenig, který ve svém Slovníku obskurních smutků (The Dictionary of Obscure Sorrows) popsal anemoiu následovně: „Při pohledu na staré fotografie je těžké nepocítit touhu po cestování. Bodnutí nostalgie po éře, kterou člověk nikdy neprožil. Touhu projít rámem do černobílého světa, i kdyby jen proto, aby si sedl na kraj cesty a sledoval procházející místní. Lidi, kteří žili a zemřeli dříve, než kdokoli z nás dorazil, kteří spí v těch samých domech, v nichž bydlíme my, kteří se dívají na stejný měsíc, dýchají stejný vzduch a mají stejnou krev v žilách – a přesto žijí v úplně jiném světě.“

Podle profesora filozofie Felipe De Brigarda z Dukeovy univerzity je anemoia tvůrčí proces, kdy vzpomínání neznamená pouhé vyhledávání záznamu v paměti, co se stalo. Místo toho mozek vytváří simulaci těchto minulých událostí. Tento druh nostalgie založené na představivosti je ovlivněn příběhy o minulosti. Možná jste četli nebo slyšeli romanticky zabarvené popisy různých historických období nebo míst, představujete si, jak by tato místa nebo časy vypadaly, a pak cítíte touhu je zažít na vlastní kůži.

Rozhodující tedy není historická pravdivost ani osobní zkušenost, ale schopnost vytvořit psychologicky přesvědčivou simulaci minulého světa. Každý člověk může prožívat nostalgii po idealizované minulosti, kterou nikdy nežil, pokud je schopen si ji živě představit. Pokud je vytvořený obraz živý, vyvolá stejný nostalgický prožitek jako skutečná autobiografická vzpomínka.

Ludwig je jedinou historickou osobností, kvůli které bych bez váhání opustila naši dobu, jen abych ho mohla poznat, slyšet jeho hlas a poslouchat, jak improvizuje na klavír, i když vzhledem k jeho nepředvídatelné povaze by to setkání mohlo dopadnout všelijak.

Konkrétně bych na stroji času nastavila „Vídeň 22. prosince 1808“, kdy se konal legendární čtyřhodinový koncert v promrzlém Divadle na Vídeňce, na kterém zazněly mimo jiné premiéry 5. a 6. symfonie a 4. klavírního koncertu (u klavíru tehdy naposledy seděl hluchnoucí Beethoven, který pohlcen hudbou v jednu chvíli zapomněl, že hraje na klavír jako sólista, vyskočil, začal divoce dirigovat orchestr a z klavíru přitom srazil svícny). Šlo o jeden z nejpozoruhodnějších a zároveň nejchaotičtějších a nejbizarnějších koncertů v dějinách hudby, který šlo přežít jen s pořádnou zásobou horké čokolády.

Nostalgie tedy není jen pasivní vzpomínání na to, co jsme prožili. Lidský mozek umí vytvářet detailní představy nejen skutečných minulých událostí, ale také hypotetických, alternativních scénářů, idealizovaných historických období nebo zcela imaginárních situací. Je schopen vzít střípky z filmů, hudby, knih a vyprávění a poskládat z nich tak dokonalou mentální simulaci minulosti, že k ní začneme cítit skutečné, hluboké emoce. V podstatě prožíváme stesk po domově, ve kterém jsme nikdy nebydleli.

Toužíte vyřešit nějakou historickou záhadu (třeba ve čtvrti Whitechapel zjistit, kdo byl Jack Rozparovač), cítíte stesk po fiktivním světě nebo postavě (třeba po Londýně Sherlocka Holmese), nebo chcete na vlastní oči vidět pravěkého ptakoještěra Quetzalcoatla? Procházet se New Yorkem osmdesátých let, nebo nasávat atmosféru Vídně konce 18. století a tančit na večírku s Mozartem? Přestože jste v té době nežili a nemůžete na ni mít reálné vzpomínky, ten pocit nostalgie je reálný.

Narodili jste se do špatné doby? Tento pocit zažívá čím dál více lidí. Podívejte se na film Woodyho Allena Půlnoc v Paříži a zjistíte, že hlavní hrdina Gil trpí přesně tím samým. Sní o dávné Paříži a setkání s umělci jako Salvador Dalí, Pablo Picasso a Francis Scott Fitzgerald. Zjišťuje však, že tito umělci naopak touží po období renesance.

Felipe De Brigard k tomu říká: „Ve filmu Půlnoc v Paříži je Gil přehlcen nostalgickými myšlenkami na Paříž 20. let 20. století – kterou on, jako moderní scenárista, nezažil – přesto jsou jeho pocity čistě nostalgické. Pociťovat nostalgii po době, v níž člověk ve skutečnosti nežil, je zjevně běžným jevem, soudě podle všech těch diskusních fór, stránek na Facebooku a webů, které se tomuto tématu věnují.“

Možná má každá generace tendenci věřit, že to nejlepší už bylo. I Gil si nakonec uvědomí, že kdyby žil ve dvacátých letech, pravděpodobně by zase toužil po jiné době. Pochopí, že utíkání do minulosti a nostalgie mu nepomohou a že člověk musí žít v přítomnosti, i když je třeba neradostná.

I moje touha po Beethovenově Vídni dostává značné trhliny při zjištění, že tehdejší Vídeň byla vším možným, jen ne romantickým městem vonícím kávou a čokoládou. Ve skutečnosti šlo o přelidněnou metropoli plnou bláta, odpadků, splašků, koňského trusu a všudypřítomného zápachu, kde se epidemie šířily mnohem snáze než vůně čerstvě pražené kávy.

Nebylo by nakonec rozumnější místo minulosti toužit po budoucnosti a zjistit třeba, jaká čísla budou vylosována v příští Sportce?

Zdroje

KOENIG, John. The Dictionary of Obscure Sorrows. Simon & Schuster, 2022. ISBN 978-1-5011-5364-8.

DE BRIGARD, Felipe. Nostalgia and Mental Simulation: https://people.duke.edu/~fd13/2018/De_Brigard_2018_Nostalgia_Last_Draft.pdf

JARRETT, Christian. Anemoia: the psychology behind feeling nostalgic for a time you’ve never known: https://www.sciencefocus.com/the-human-body/anemoia-nostalgia

KAMB, Steve. Be Careful of the Past You Never Knew (Nostalgia vs. Anemoia): https://stevekamb.com/be-careful-of-the-past-you-never-knew-nostalgia-vs-anemoia/

RELATIVE NOSTALGIA. Koenig’s anemoia is not my anemoia: https://relativenostalgia.com/posts/koenigs-anemoia-is-not-my-anemoia

THE HISTORY OF THE WEB. This is what you’re nostalgic for: https://thehistoryoftheweb.com/postscript/this-is-what-youre-nostalgic-for/