Článek
Během expanze anglických kolonií z pobřeží Severní Ameriky do střední části tohoto kontinentu v 18. a na počátku 19. století se jako zásadní jevil problém s dopravou mezi pobřežními přístavy a vnitrozemím. Tenkrát bylo nutné cestovat po souši s dobytčím potahem po špatně upravených silnicích, což bylo pomalé a neekonomické. Bylo zřejmé, že komu se podaří vytvořit levnou a spolehlivou cestu na západ, ten získá velkou ekonomickou výhodu.
Plány na výstavbu kanálů
Už George Washington hodlal v 80. letech 18. století proměnit řeku Potomac ve splavnou spojnici východu se západem. Tento jeho záměr byl proveden ve skutečnost v podobě kanálu Patowmack. Jenže tu byla finanční překážka – vysoké stavební náklady a nedostatečné příjmy nakonec vedly k jeho konci. Problém byl také ve splavnosti, která byla omezena na pouhý měsíc nebo dva během roku.
Dalším plánem byla výstavba kanálu, jenž by spojoval východní Alabamu se západními jezery Ontario a Erie. Nápad, který se poprvé objevil v roce 1808, zaujal tehdejšího newyorského guvernéra DeWitta Clintona. Jenže se setkal se skepsí, takže plán si vysloužil přezdívku Clintonovo bláznovství. Přesto se mu podařilo v roce 1817 získat od zákonodárců příslib 7 milionů na jeho výstavbu, která ve stejném roce začala. Veškeré práce byly prováděny jen za pomoci lidských rukou, s primitivním ručním nářadím a dynamitem. Jednalo se o úžasný technologický výkon na tehdejší dobu.
Původní kanál byl dlouhý 584 kilometrů a vedl z Alabamy po řece Hudson do Buffala na jezeře Erie. Práce na něm byly dokončeny 26. října 1825 a jako první se po něm plavila flotila lodí vedená guvernérem DeWittem na palubě lodi Seneca Chief. Cesta z Alabamy do Buffala jí trvala deset dnů.
Kdo z výstavby Erijského kanálu nejvíce těžil
Konkurenční výhodu díky výstavbě Erijského kanálu získal New York, jenž se stal mezinárodním obchodním centrem a hlavním přístavem Atlantiku pro celý Středozápad. Těžilo z něho i město Buffalo, které se rozrostlo z pouhých 200 osadníků v roce 1820 na 18 000 obyvatel o dvacet let později, a stalo se tak druhým největším městem státu po New Yorku. Erijský kanál přinesl těmto městům prosperitu, ale jeho dopad byl daleko širší. Otevřel východní a zámořské trhy zemědělským produktům ze Středozápadu a umožnil stěhování obyvatel na západ.
Erijský kanál přinesl i negativa, totiž nucené vysídlení indiánského kmene Haudenosaunee z New York na Středozápad. Dalším bylo poškození životního prostředí v důsledku ničení divoké přírody.
Erijský kanál ve 20. a 21. století
Velkou část původní trasy Erijského kanálu nahradil v roce 1918 nový New York State Barge Canal. O významný pokles komerční dopravy na něm se zasloužila výstavba dálnic a silnic během druhé poloviny 20. století. V roce 1992 byl tento nový kanál přejmenován na New York State Canal Systém. Od té doby je využíván především pro rekreační dopravu a v malém množství pro nákladní dopravu.
V oblasti Erijského kanálu v současnosti žije na 2,7 milionu obyvatel. Kanál, který funguje jako zajímavá turistická destinace pro zájemce z celého světa, je každoročně otevřený od května do listopadu. Během zimního času probíhá jeho údržba. Po jeho trase jsou otevřeny kempy, motely a muzea. Je to místo ideální i pro dovolenou na kolech.
Zdroj: nationalgeographic.com, visitbuffalo.com, wikipedia.org
