Baťův Zlín očima turisty: Co rozhodně nesmíte vynechat

Zlín ale ještě stále nese v sobě odkaz zdejšího podnikatele Tomáše Bati. A ten nespočívá pouze v pojmenování hlavní městské třídy po zakladateli obuvnické firmy Baťa, ale v celkové urbanistické koncepci. Na ní se podíleli významní architekti třicátých let. Kam se ale poděla původní městská zástavba?

V roce 1322 si valašskou osadu Zlín koupila česká a polská královna Eliška Rejčka (známá i jako Richenza) a darovala ji nově založeného cisterciáckému klášteru na Starém Brně. A o padesát pět let později Zlín získává městská práva. Začalo se zde vařit pivo, město smělo užívat obecní pečeti a mělo i hrdelní právo, takže se zde mohly vesele vynášet ortely smrti i popravovat.

Vlastního kata si ale Zlín nejspíš nedržel, protože se jednalo o poměrně finančně nákladnou záležitost, na kterou nebyla městská kasa stavěná. O existenci hrdelního práva však svědčí zdejší místní pojmenování „pod šibenicama“ v části města zvané Cigánov, kde se až do poloviny 20. století nacházela krátká ulice Katovec.

Z Cigánova vede do kopce směrem na sídliště Jižní Svahy slepá ulice Vývoz. Lze si jí projít pěšky. Na jejím konci, kde již začíná panelová sídlištní výstavba, je pěkný výhled na Zlín. Asi málokoho napadne, že podobný pohled bylo to poslední, co v minulosti viděli odsouzenci. Právě tu bylo místo poprav.

Zlín se z malé osady vyvinul během 15. až 16. století v nejlidnatější město v širším okolí. I jeho vzhled doznal změn, zejména jeho nejvýznamnější budovy. Původní gotická tvrz byla přestavěna na zámek v renesančním slohu, přebudován byl i gotický kostel a radnice. Došlo k tomu v 80. letech 16. století.

Na počátku 17. století čelil Zlín výbojům uherských bočkajovců, kteří ho vyplenili a poničili. Co nezničili oni, dokonala třicetiletá válka. Z původních 194 rodin, které ve Zlíně žily, zůstalo jen 14. O této době svědčí místní pojmenování Růmy, Pústky, Na požáře. Z těchto válečných pohrom se město vzpamatovávalo až do 18. století, kdy došlo k oživení řemesel – soukenictví i ševcovství, a dokonce tu chvíli fungovala i manufaktura na výrobu plátna.

Opravdový rozvoj města Zlína pak přišel s působením obuvnického továrníka Tomáše Bati. Nebylo náhodou, že se od roku 1910 během dvaceti let počet jeho obyvatel zdesateronásobil. A výrazně se změnil i jeho vzhled. Z malého valašského městečka vyrostl v moderní město ve funkcionalistickém stylu, o což se zasloužili renomovaní architekti – František Lydie Gahura, Vladimír Karfík, Miroslav Lorenc.

Zlín jako město ani ve středověku neměl hradby, které by ho chránily. A zatímco v jiných sídlech se hradeb postupně zbavovali, aby si vytvořili prostor pro rozšíření měst, tak ve Zlíně během baťovského budování ve 20. a 30. letech minulého století padly za oběť celé ulice a domy. I z tohoto důvodu se z původního Zlína mnoho nedochovalo. Jeho dlouhou historii připomíná pouze kostel svatého Filipa a Jakuba a zlínský zámek.

V roce 1923 se Tomáš Baťa stal poprvé zlínským starostou a ve funkci vydržel dlouhých devět let, a to až do své předčasné smrti v roce 1932. Není asi náhodou, že v této době došlo k výrazné architektonické proměně Zlína. Jako starostovi a zároveň majiteli největší zlínské továrny se Tomáši Baťovi mohly jeho urbanistické vize dobře prosazovat.

Přestože je současný Zlín ryze moderní město s absolutním minimem starých pamětihodností, tak za návštěvu stojí. I ty funkcionalistické stavby mají své kouzlo. Například opravený Památník Tomáše Bati, kterému byla rekonstrukcí navrácena původní krása, je určitě hoden navštívení. Od jeho vstupu se můžete pokochat pohledem na Gahurův prospekt a vevnitř budovy zase funkcionalisticky pojatému prostoru a maketě letadla Junkers F13, ve kterém zahynul při letecké tragédii v roce 1932 Tomáš Baťa i se svým pilotem Jindřichem Broučkem.

Hezký pohled na Zlín je i z nejvyššího patra 21. budovy, zlínského mrakodrapu. Povozit se v něm můžete oběžným výtahem, tzv. páternosterem, což je také zajímavý zážitek. Hned naproti mrakodrapu přes třídu T. Bati stojí hotel Zlín, původně Společenský dům. Ještě nedávno se jmenoval hotel Moskva, ale od války na Ukrajině ho přejmenovali, což je místní tradice. Není to tak dávno, co se Zlín jmenoval Gottwaldov.

Baťova továrna již neslouží svému účelu. Ještě před Sametovou revolucí byste se do jejího prostoru mohli dostat pouze jako její zaměstnanci národního podniku Svit. Dnes se můžete mezi továrními budovami volně pohybovat, protože tovární areál ožil řadou kaváren, bister, obchody. Najdete tu také knihovnu, muzeum a galerii výtvarného umění, a to v budově 14|15 Baťova institutu.

V městské části Kostelec, kam vás doveze MHD linka č. 4 nebo 5 se nachází ZOO Zlín-Lešná, jež patří v kraji k nejnavštěvovanějším turistickým cílům. Určitě se vypravte i sem. Stojí to za to.

Zdroj: Procházky starým Zlínem, Jindřich Bobák, ISBN 80-860093-40-9, zlin.eu