Článek
Která žena dnes v šedesáti vypadá na svůj věk, tak zaspala dobu. Správně by se měla pyšnit obličejem hladkým jako dětský zadeček, pevným břichem nejlépe s tzv. pekáčem buchet a samozřejmě také ultra štíhlou postavou. Tlak společnosti na dokonalý vzhled neustále sílí. Patrné je to zejména v oblasti showbusinessu, kde se celebrity předhánějí, která má mladší vzhled.
Téměř běžnou součástí života se staly plastické operace a zkrášlující procedury. Jsou prezentovány jako poměrně rychlé a docela účinné řešení toho, jak docílit ideálního vzhledu. Pod fasádou dokonalosti se ale skrývá nějaká ale. Je plastická operace skutečně cestou k vnitřnímu štěstí a spokojenosti? Nebo se jedná jen o povrchní vylepšení, jež přinese pouze krátkodobé uspokojení?
Stárnout přirozeně neumí každý
Při pohledu na některé celebrity by člověk nejraději i nějakou tu slzu uronil, jak se jim ty plastické operace nepovedly. Příkladem je Donatella Versace, kterou musí při pohledu na sebe do zrcadla vždycky píchnou u srdce. Ne, opravdu není ani trochu hezká. Možná, kdyby zůstala přirozená, zestárla by do zajímavého vzhledu. Ani Melanie Griffith, Goldie Haw, Meg Ryan, Priscilla Presley nevypadají po plastikách zrovna nejlépe. Minimálně mají obličeje bez mimiky. Ale pod nánosem make-upu to není tak patrné. A kdyby ještě žil Michael Jackson, tak by se možná už celý rozpadl. I Mickey Rourke byl svého času opravdu kus krásného chlapa. A dnes? Škoda mluvit. Ani jemu ty plastické operace moc nepomohly k věčnému mládí.
Lidé se, co se týká jejich tělesné schránky, zaměřují především na vnější slupku. Řeší kdejakou vrásku, jež se postupem času objeví. Navštěvují kosmetické salóny, nechají si píchat botoxové injekce, aby se jich zbavili. Případně rovnou vlezou pod kudlu plastického chirurga, aby z nich vykouzlil člověka mladšího o celou generaci.
Navrch huj, vespod fuj
Já vám nevím, ale mi přijde o dost podstatnější, jak na tom jsou vnitřní orgány než obličej a povislá kůže na pažích. Lidé neváhají vydat tisíce korun, euro či dolarů za vylepšení vzhledu svého těla, aby ho pak huntovali nezdravou stravou či alkoholem. Faktem ale je, že nejsem žádná celebrita, jejíž úspěšnost v showbusinessu hodně závisí na tom, jak vypadá. Mohu si dovolit stárnout přirozeně, aniž by mě za to probírali v denním tisku. To je ta výhoda anonymity běžného člověka.
Někteří jedinci se na plastických operacích stávají přímo závislými. To může svědčit pro to, že ani operační zákrok jim nepřinesl kýžené uspokojení. Možná ano, ale nevydrželo jim to moc dlouho. Ve skutečnosti se nemohou mít rádi. Jak je pak ale má mít rádo jejich okolí? Když je člověk sám se sebou spokojený, vyzařuje přirozenou krásu. Ta může kolikrát atraktivnější než uměle nabobtnalé pysky do podoby kačeřího zobáku.
Zdroj: autorský článek
