Výlet do historie: Olomučany, Nový a Starý hrad, Blanenský tunel a majolika

Osm kilometrů severně od města Adamov leží obec Olomučany, o níž se písemné památky zmiňují v roce 1346. Snad byla založena drvoštěpy a uhlíři z Olomouce, kteří sem přišli mýtit husté lesy, jak napovídá název obce a také obecní znak v podobě dvou zkřížených sekyr. Historicky to ale potvrzené není. Obec se nachází na severozápadním výběžku Drahanské vrchoviny na okraji Moravského krasu. Není proto divu, že v jejím okolí jsou turistické a cyklistické trasy, které vás dovedou do zajímavých míst. Co by určitě nemělo ujít vaší pozornosti, pokud byste se v Olomučanech nacházeli?

Prvními obyvateli Olomučan podle pověsti byli sice drvoštěpové, ale typickým povoláním lidí zde žijících byla výroba železa. Svědčí o tom archeologické nálezy, jež dokládají osídlení už v 5. století př. n. l. V době halštatské tu fungovaly první hutě keltských osadníků. Po Keltech sem v 8. až 9. století přišli Slované, kteří ve výrobě železa pokračovali.

Při procházce zdejší krajinou můžete narazit na zatopené jámy a výsypky, jež jsou němým dokladem života lidí v dávné minulosti. Třeba si představíte středověkého uhlíře u milíře, ve kterém vyráběl dřevěné uhlí. Se železářstvím souvisela další řemesla – těžba vápence, písků, jílů, kterým se obyvatelé Olomučan věnovali.

Do osudu Olomučan zasáhly husitské války i nemoc. Zejména třicetiletá válka za sebou zanechala velkou spoušť a úpadek. K oživení obce došlo v 60. letech 17. století, kdy zde byla založena sklářská huť. Fungovala ale pouze do roku 1712. V roce 1749 zde vznikla dílna na výrobu hliněného nádobí. Jejím majitelům se ale moc nedařilo, tak ji v roce 1852 prodali štýrské rodině Schützů, která ji rozšířila.

Původně se manufaktura zabývala výrobou kameniny a hnědého kuchyňského nádobí. Ale od roku 1880 svůj výrobní program zaměřila na výrobu jemné majoliky a v tomto oboru si získala světový věhlas. Vznikaly zde krásné výrobky – dekorativní talíře, džbány, vázy, žardiniéry na květiny. Pokud byste chtěli některé vidět, je možné je zhlédnout v olomučanském muzeu na obecním úřadě. Vstup si lze domluvit telefonicky.

K ukončení výroby okrasné olomučanské keramiky došlo pět let před vypuknutím první světové války a továrna se přeorientovala na produkci šamotového zboží. V roce 1948 po znárodnění ji převzaly Moravskoslezské keramické závody v Brně.

Historie obce Olomučany přímo souvisí s Novým hradem. Dnes je to opravená zřícenina hradu, jež byl v roce 1493 postaven nad údolím Svitavy v místě předsunutého opevnění původního gotického Starého hradu. Ten byl doložen už v roce 1381. Za úkol měl hlídat cestu z Brna blanenským údolím.

V seznamu jeho majitelů bychom našli i tak významné jméno, jakým byl moravský markrabě Jošt Lucemburský. Jeho strýcem byl Karel IV. a za bratrance měl Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Byl totiž synem Jana Jindřicha Lucemburského, mladšího bratra Karla IV.

Dalším majitelem zvučného jména byl Jiří z Poděbrad, který si z hradu udělal baštu za česko-uherských válek. Ironií osudu to byla vojska jeho zetě Matyáše Korvína, která Starý hrad nakonec dobyla. Tím jeho éra skončila a na jeho místo nastoupil Nový hrad, který byl vybudován v části jeho předsunutého opevnění.

Nový hrad si vybudovali bratři Beneš a Dobeš Černohorští z Boskovic s využitím stavebního materiálu ze Starého hradu. Když jejich rod v roce 1597 vymřel po meči, vyženil panství Maxmilián z Lichtenštejna, jehož ženou se stala dědička hradu Kateřina Černohorská. Tím se dostávají na hrad Lichtenštejnové.

Během třicetileté války táhla švédská vojska okolo Nového hradu hned dvakrát. Poprvé jim za dobytí nestál, ale podruhé se o to pokusili a povedlo se jim to. Údajně kvůli zradě olomučanského občana. Hrad byl ale ještě opraven a na konci 17. století se z něho stalo obydlí pro myslivce.

Na počátku 19. století si hrad Lichtenštejnové přestavěli v romantickém stylu a jeho vzhled doplnili o vysokou věž. Od roku 1920 po pozemkové reformě se Nový hrad stal majetkem státu a od 50. let 20. století se začal postupně měnit v ruinu. Na počátku 90. let se ale jeho obnovy ujali členové Českého svazu ochránců přírody a vdechli mu nový život.

Ze Starého hradu se do současnosti toho mnoho nezachovalo. Ze stavebního materiálu se postavil Nový hrad a existenci původního hradu dokládají příkopy a zbytky základů hradeb a věže. Nový hrad je na to viditelně lépe. Jedná se vzhledově o romantickou stavbu, pěknou na pohled. Do hradu vejdete po padacím mostě, jenž se klene přes skalní příkop. Dostanete se na nádvoří a uvidíte hlásku, hlavní palác a osmibokou věž. Hrad chrání hradba a parkán.

Nyní je Nový hrad zavřený. Svou bránu veřejnosti otevře zase na jaře 2025, a to od dubna do října o víkendech, v čase mezi 10:00 a 17:00 hodin. Otevřenou je pouze za příznivého počasí. Vstupné je dobrovolné.

Nový hrad určitě okouzlí každého milovníka starých pamětihodností. Na své si v jeho blízkosti ale přijdou i šotoušové, tedy ti, kteří se zajímají o vše, co se týká železnic. Kousek od Nového hradu se nachází Blanenský tunel č. 8/1, jemuž se říká Novohradský. Měří 493,5 metru a je jedním z Blanenských tunelů, vybudovaných na trase Česká Třebová – Brno ve 40. letech 19. století. Jako jediný má zachované původní kamenné portály. Jedná se tedy ve své podstatě o stavební raritu.

Zdroj: novyhrad.eu, olomucany.cz, wikipedia.org