Článek
1. Jízdenka a doklady
Většina přepravců nyní nabízí on-line jízdenku, kterou si lze zobrazit v mobilu. To je jistě pěkné, ale rozhodně se vyplatí si jízdenku stáhnout do telefonu předem a udělat si alespoň kopii obrazovky její části s QR kódem, který při nástupu do autobusu musíte předložit. Nedostupné připojení k internetu při odjezdu vás tak nemůže zaskočit. Pokud váš mobilní telefon občas vynechává nebo mu baterie vydrží jen chvilku, zvažte možnost vytištění QR kódu na papír, je to pořád nejspolehlivější.
Pro cesty do zahraničí počítejte s tím, že řidič bude při nástupu požadovat i doklad totožnosti a cestovní doklad, platný pro příslušnou zemi případně země, kterými budete projíždět (občanský průkaz pro cesty po EU nebo cestovní pas pro cesty mimo EU).
Pokud doklady v pořádku nemáte, zvažte, jestli do autobusu nastoupíte, i když si toho řidič nevšimne a do busu vás vpustí. Hraniční i namátkové policejní kontroly jsou dnes běžné a asi nechcete být vyloženi někde na hranici nebo uprostřed dálnice, jak se to stalo jedné spolucestující na mé nedávné cestě busem přes Německo.
2. Jak rozvrhnout věci při balení
Obvykle je v ceně jízdenky jedno zavazadlo do zavazadlového prostoru (kufr) a neomezený počet (menších) zavazadel do kabiny. Je dobré zvážit, co dát do kufru a co si vzít s sebou do kabiny, abyste na jednu stranu neměli třeba kabel na dobíjení telefonu v kufru, kam se během cesty nedostanete, a na druhou stranu abyste do kabiny nebrali zbytečnosti – při plně obsazeném autobuse už by vám nemuselo zbýt místo pro nohy nebo na pohodlné nadechnutí.
Zavazadlo v nákladním prostoru zatím vždy docestovalo se mnou tam, kam mělo, nicméně na kamarádku jednou zbyl na konečné zastávce už jen cizí kufr, podobný tomu jejímu. Vevnitř byly dvoje trenky a štos hanbatých časopisů. Proto si vždycky představuji, jestli bych mohla existovat pohodlně pouze s kabinovým zavazadlem, kdybych o kufr během cesty přišla (doklady, dokumenty, léky, základní hygienické potřeby - zvlášť ty, co se nedají rychle koupit, eventuelně i náhradní spodní prádlo apod.)
3. Druhé sedadlo a na záchod v busu
Řada společností nabízí na dálkových linkách možnost přikoupit si za poplatek (ne za plnou cenu další jízdenky) sedadlo navíc, buď protější u stolečku, nebo sousední v řadě. Obvykle to v přepočtu vyjde na částku kolem pětistovky a významně to zlepší cestovní pohodlí – můj rekordní zážitek bez přikoupeného sedadla je sdílení dvousedačky s asi stopadesátikilovým pánem, evidentně kuřákem, který si navíc nechtěl, neuměl nebo nemohl dát nohy do ostřejšího úhlu než pravého. Doporučuji používat za jízdy toaletu na palubě autobusu, i když občas vypadá všelijak. Dálkové autobusy sice dělají občasné přestávky na benzínových pumpách, kde se střídají řidiči a kde je možné si odskočit, ale spoléhat na to nelze. Na toaletách může být fronta, zvlášť když autobusů dorazí víc najednou, a pokud cestujete sami, řidiči nemají šanci se při odjezdu dozvědět, že někdo chybí. Dobu přestávky vždycky oznámí předem, přidají dvě nebo tři minuty – a jedou. Pokud tou dobou náhodou ještě sedíte v kabince, pá-pá…
4. Vyberte si pohodlné oblečení na cestu
O pohodlném oblečení na dlouhé cesty jsem už psala. Džíny a jiné těsné oblečení opravdu na pohodlí cesty nepřidají. Velice důležité je také vrstvení oblečení, abyste se mohli přizpůsobit teplotě v kabině, pokud se teplota v kabině nemůže přizpůsobit vám – buď kvůli technické poruše klimatizace nebo kvůli paličaté(mu) zimomřivé(mu) či na proudění vzduchu citlivé(mu) spolucestující(mu). Záměrně se snažím o rodově neutrální větu, abych se nedotkla té nedůtklivé paní, kvůli které jsme si na to vzpomněla.
Na jedné nedávné cestě jsem si v tomhle sama „naběhla“ – měla jsem hodně teplou mikinu přes hlavu bez rozepínání a pod tím tenké pohodlné body. V kabině bylo zdánlivě docela příjemně, ale klimatizace nešla regulovat, takže v bodýčku mi za chvíli bylo chladno a v mikině ze mne teklo. Nakonec jsem se do ní jen tak nějak napůl zamotala, aby v duchu jsem si nadávala – lehčí nebo alespoň rozepínací vrstva nebo dvě by byly daleko vhodnější.
5. Vychytávky do kabiny
Už se mi několikrát vyplatila powerbanka s dostatečnou kapacitou. Dálkové autobusy sice nabízejí USB zásuvky nebo dokonce zásuvky 230 V, ale ty ne vždy fungují nebo se o jednu musíte podělit se spolucestujícím. Dobře nabitá powerbanka vám v těchto případech umožní používat váš telefon po celou dobu cesty a třeba se podívat na nějaké filmy, které často autobusové společnosti na jejich wifi síti nabízejí.
Mimochodem, dobíjecí kabely jsou kapitola sama pro sebe. Obvykle vozím dva, zvlášť od té doby, kdy se mi ten jediný, co jsem s sebou měla, zpřelámal hned za konektorem a já jsem potom dobíjela po zbytek cesty s křečovitým přidržováním kablíku v té jediné poloze, ve které fungoval. Asi by bylo i výhodné mít jeden z těch kabelů s USB konektorem „za roh“, když je zásuvka umístěna tak nešikovně, že jsou před ní například vaše nohy (v horším případě nohy spolucestujícícho).
A jaké postřehy pro zlepšení pohodlí na dlouhých cestách máte vy?
