Článek
Body se, na rozdíl od halenky nebo trička, nemůže vykasat nad pas sukně nebo kalhot (samozřejmě kromě extrémně vykrojených body, kde lemy záměrně vylézají a odhalují kůži boků) a navíc v pase neškrtí guma od kalhotek (pokud si je tedy žena neoblékne pod body).
S komfortem při nošení souvisí jedna zásadní věc - dolní zapínání. U některých body, např. s rolákem, je to jediná možnost jak si body obléct, u ostatních usnadňuje použití toalety. Problémem ovšem může být (ne)pohodlí, způsobené právě samotným zapínáním. Bývají to patentky, háčky nebo suchý zip. Viděla jsem i klasické knoflíky a knoflíkové dírky, ale moc si nedovedu představit, jak se s tím, zvláště v rychlosti někde na toaletách, pracuje.
Zapínání na patentky je nejčastější a relativně jednoduché na obsluhu. Patentky (někdy se jim říká z němčiny přejatým výrazem „druky“) mohou být buď plastové nebo kovové, všité na zesíleném kousku látky. Často je na jednom konci všito několik řad patentek a výběrem, do které řady se body zapne, lze regulovat napnutí bodýčka podlé výšky jeho nositelky. Jejich nevýhodou je, že se časem mohou opotřebovat a zvýšit tak riziko nechtěného rozepnutí. Veselou historku kolegyně, které se rozeplo body pod sukní v práci („najednou plop-plop a měla jsem ocásek“), když vytahovala šanon z police vysoko nad hlavou, jsem sice nezažila na vlastní oči, ale věřím, že k důstojnosti pracovního procesu nepřispěla. Dalším, poměrně častým jevem je vytržení patentky, které může a také nemusí jít spravit jehlou a nití, obvykle ne však hned na místě.
Zapínání na háčky je nejbezpečnější, ale na manipulaci nejnáročnější, zvláště ve stísněných podmínkách kabinky toalet. I háčky často bývají - podobně jako u podprsenek - ve více řadách a lze tak regulovat délku body.
Suchý zip je jednoduchý na obsluhu, nicméně jeho spolehlivost, zvláště při nedokonalém překrytí obou částí při rychlém zapínání, nemusí být vyhovující. Určitě ho nelze doporučit tam, kde náhlé rozepnutí může způsobit trapas. To mi připomíná, že naposledy jsem na suchý zip narazila na dívčím cvičebním trikotu, který byl hodně ke krku, takže ho nešlo obléct jinak než rozepnutím dole. U cvičebního trikotu je ovšem jinak rozepínání v dolní části úplný nesmysl - občas ho bohužel vidíme i na trikotech na jógu nebo na atletiku. Vždycky si říkám, že snad necvičím ani tak dlouho, abych musela během cvičení rychle na toaletu, ani v takovém spěchu, abych se nestihla převléct z rozepínacího body do bezpečného trikotu bez nevzhledného zapínání mezi nohama. Baletky také nemají na svých trikotech dole rozepínání, že.
A teď zásadní otázka - kdy je zapínání na body opravdu potřeba? Tvrdím, že má smysl pouze u kousků, které nelze bez rozepnutí vůbec obléknout, případně u body, přes které má žena několik dalších vrstev oblečení, a svlékání body na toaletě by byla velká komplikace (mimochodem, než jsem se v podobné situaci ocitla, nikdy mne nenapadlo, jak důležitý je věšáček v kabince - zkuste si složit a vybalancovat sako na držáku toaletního papíru, abyste se „vyhádila“ z bodýčka bez rozepínání, co máte pod ním :)
Když už tedy je body rozepínací, o pohodlí rozepínání rozhoduje hlavně jeho umístění. Bohužel nejčastěji je na místě, které je na body úplně nejníž, což je, zejména při sezení, velmi nepohodlné.
Mnohem pohodlnější jsou body se zapínáním posunutým buď dopředu, jako je tomu např. u řady jezdeckých body:
nebo dozadu, kde se zvláště u body úzkých střihů (tanga, string nebo T-front) schová zapínání těsně nad nebo mezi půlky zadečku:
Obě řešení mají však své nevýhody - zapínání vzadu není vhodné pro body s klasickým (širokým) spodním dílem, zapínání vpředu zase vypadá divně při převlékání třeba v šatnách fitka nebo bazénu.
Při nákupu body je tedy způsob jeho zapínání důležitý faktor, alespoň pro mne. Možná se výrobci zamyslí a začnou nabízet více variant, a kde není zapínání nezbytné, nebudou ho na body umisťovat vůbec.
