Článek
Jedna z nich, Australanka, se na nás přijela podívat od protinožců. Druhá je Slovenka, trvale žijící v Praze. Australanka se v šatně převlékla do zajímavých jednodílných sportovních plavek, které ji ale nezakrývaly pozadí - zadní část byla vystřižená jako u kalhotek tanga.
Druhá kamarádka na ni nevěřícně zírala a nabídla ji svůj ručník, aby se do něj zabalila na cestu k bazénu. Australanka to s údivem odmítla a řekla, že plavky jsou pohodlné, u nich v Melbourne na bazénech poměrně běžné, že co mají skrývat tak skrývají a že dokonce četla, že u nás ženy chodí do bazénů nahoře bez, a to ona že by tak do vnitřního bazénu nikdy nešla.
Během dohadování, kdy si Australanka vzpomněla, že to vlastně četla o Němkách v berlínských bazénech, kde to úředně posvětil jejich ombudsman (psalo se o tom i u nás), jsme i my došly k bazénu, a přestože jsem cítila v zádech jeden nebo dva kradmé pohledy od ostatních návštěvníků, žádné poznámky jsme nezaznamenaly. Plavčíci ani trenérky, které v drahách vedle nás trénovaly sportovní plavce, si nás také vůbec nevšímali.
Sama bych sice takové plavky na sebe nevzala, ale musím uznat, že kamarádce slušely, i když dávno není postavou modelka. Vzpomněla jsem si, jak jsem kdysi chodívala do stejného bazénu ve dvoudílných plavkách a horní díl si po vstupu do vody sundávala a nechávala mezi startovacími bloky, protože mi vadily ty tkaničky na zádech a bez horního dílu mi bylo ve vodě fajn. Možná bych tento experiment i teď zopakovala, kdybych šla plavat sama, ale ne ve třech.
Po pár minutách se naše Australanka celá rozzářila a hlásila nám, že ve dvou drahách končí plavecký trénink a všechny plavkyně mají také jednodílná tanga! Když kolem nás procházely do šaten, ukázalo se, že to jsou plavky s klasickým zadním dílem, pouze pečlivě srolovaným tak, aby to jako tanga vypadalo. Nevím, jestli to dělají plavkyně kvůli tomu, jak to vypadá, nebo jestli je to při tréninku pohodlnější, ale určitě to dělají naschvál, plavky jim do zadnic nesjely náhodou.
Ano, opačný extrém jsou burkiny a podobné zábaly typu „od krku po paty“, které jsou také předmětem různých vyhlášek a nařízení (viz třeba zde). Chápu, že na jiných místech naší planety jsou takové plavky obvyklé nebo dokonce nutné, ale jsem ráda, že u nás a ve většině Evropy tomu tak není a snad ještě nějakou dobu nebude.
Celý ten zážitek ve mně nechal řadu otázek, která by se dala shrnout pod heslo: co to vlastně jsou ty „zásady slušnosti“, na které se odkazují návštěvní řády většiny bazénů a akvaparků? Od té doby se ze zvědavosti na všech bazénech vyptávám na podrobnosti. Už vím, že v Letňanech, Podolí, Radlicích ani na Strahově by jednodílná tanga nevadila, ale v Radlicích jsem se dozvěděla, že do bazénu „byste nemohla třeba jen se spodním dílem dvoudílných plavek“. Asi zavolám tomu ombudsmanovi (nebo ombudsmance?) do Berlína, jestli by si nechtěl(a) přivydělat i u nás. A otevřu si obchod, kam začnu dovážet australské plavky - pro ty závodní plavkyně.
