Na Mauriciu jsem našla ráj na Zemi

V tomto období jsou zde teploty nižší a podnebí sušší s nižším rizikem cyklónů. To radí skoro každý cestovní web, na kterém jsem si zjišťovala informace, než jsem se rozhodla na tento tropický ostrov vyrazit. A co já na to? Proti všem radám jsem se tam nakonec vypravila v polovině února a zůstala až do konce března. A zažila jsem tam vše, co cestovní weby slibovaly – horko, vysokou vlhkost, časté tropické deště, a dokonce i ten cyklón.

On je Mauricius ve skutečnosti krásnou celoroční destinací, jen si musíte ujasnit, co od své dovolené očekáváte. Pokud vám jde spíš o turistiku a poznávání úžasné zdejší přírody, raději se na ostrov vydejte během mauricijské zimy, kdy se teploty pohybují v průměru okolo 25 stupňů Celsia. Pokud se chcete zaměřit převážně na vodní sporty, koupání a opalování, klidně volte léto, jen musíte počítat s větší pravděpodobností bouřek a s tím, že pokud vás omrzí pláž a moře, po horách toho moc nenachodíte. Ani místní se tu během léta do turistiky příliš nehrnou. Teploty přes 35 stupňů a vysoká vlhkost dovedou výšlap dost znepříjemnit.

Když už si budete plánovat dovolenou na Mauriciu, promyslete si také, co vlastně hledáte. Trávíte dovolenou raději v rozmanité společnosti ostatních turistů, máte rádi po ruce širokou nabídku restaurací a kaváren a rádi si vybíráte mezi provozovateli vodních sportů, organizátory výletů a dalších atrakcí, za kterými tak běžně na dovolenou jezdíme? Pak pro pobyt zvolte sever a severozápad ostrova. Největší turistická střediska tu začínají v destinaci Flic en Flac a pokračují odtud po pobřeží na sever přes hlavní město Port Louis až po Trou-aux-Biches a Grand Baie. Největší nápor turistů a největší nabídku služeb čekejte právě zde.

Pokud naopak hledáte klid, krom průzračného moře byste si rádi užili také pobyt v přírodě v místních rezervacích a nevadí vám menší nabídka služeb, volte jihozápad ostrova v okolí La Morne. I zde se můžete ubytovat v pětihvězdičkových hotelových komplexech, kde se o vás královsky postarají a výlety na doporučovaná místa, která na Mauriciu musíte vidět, vám ochotně zařídí.

No a pro dobrodruhy, kteří chtějí zažít autentický Mauricius, tu zbývá jihovýchod a východ ostrova. Neříkám, že tady hotelové komplexy a luxusní ubytování nenajdete, ale nabídka je tu rozhodně menší. Ostatně jihovýchod ostrova bude to první, co pro příletu uvidíte, jelikož právě tady se nalézá letiště. To je ovšem dálnicí spojené se severem a cesta tam trvá jen něco přes hodinu. Největším městem na jihovýchodě je Mahebourg. A právě tam jsem já začala svůj pobyt.

Od několika lidí, kteří na Mauricius cestovali s cestovní kanceláří, jsem slyšela, že jim delegáti doporučovali neopouštět hotelové komplexy mimo organizované výlety s průvodci. Prý kvůli bezpečnosti. Já procestovala Mauricius na vlastní pěst v půjčeném autě křížem krážem, přičemž jsem si ubytování sháněla operativně přes známé webové aplikace, a nikdy jsem se necítila v nebezpečí. Naopak mi zdejší obyvatelé připadali velmi milí a ochotní. Mauricijská republika je obecně považována za jednu z nejbezpečnějších zemí v Africe. V míru tu pospolu žijí lidé s africkým, indickým i evropským původem. Nejrozšířenějším náboženstvím je tu hinduismus, ale vyznává se tu i křesťanství (převážně římskokatolické) a třetí příčka nejsilnějšího náboženství patří islámu. V menší míře je tu pak zastoupený budhismus a další náboženství.

Každodenní život tu vyjde poměrně draho. Většina potravin se na ostrov dováží, což se následně odráží na jejich ceně. Ani služby nepatří k nejlevnějším. Není tedy divu, že skupina chudých lidí je tu zastoupená dost početně. Při dodržení základních bezpečnostních pravidel, vyhýbání se slumům a podezřelým existencím se však o svoji bezpečnost nemusíte bát více než kdekoli jinde.

Poměrně často jsem se po ostrově pohybovala také autobusem. Budete se možná divit, ale autobusové spojení je tu spolehlivé a dopravní síť hustá, takže se hromadnou dopravou dostanete s určitým počtem přestupů téměř všude. Jen se tu moc nedopátráte pomoci s jízdními řády na internetu či v informačním centru. Dobrou pomocnicí vám může být webová stránka www.mauritius-buses.com vytvořená turisty pro turisty. Setkala jsem se však s tím, že některé informace nejsou aktuální a změny některých linek nejsou na stránce reflektované. Avšak umíte-li anglicky nebo francouzsky, vždy se lze na cestu doptat místních.

Jízda autobusem je tu sama o sobě takovým malým dobrodružstvím. Zaprvé nečekejte žádné pohodlí. Místní autobusy zažily dny své největší slávy tak před 50 lety. Ve špičkách také bývají dost plné. Může se vám stát, že vás konduktér do autobusu nevpustí, jelikož se tam zkrátka už nevejdete. Většina autobusů tu používá pouze přední dveře, takže počítejte s tím, že se přes vás budou valit lidi při nástupu i výstupu. A v neposlední řadě je potřeba mít na paměti, že autobusy ukončují svůj provoz mezi 18. a 19. hodinou a noční spoje tu neexistují.

Ostatně na Mauriciu si příliš nepotrpí na bujarý noční život. Obchody, tržiště a většina restaurací a street foodů zavírá kolem 18. hodiny. K večernímu posezení zůstávají otevřené pouze některé podniky v turistických centrech. Místní lidé do restaurací zas až tak nechodí, spíše se potkají v parku, na pláži nebo na ulici. Moje zkušenost je taková, že většina pouličního cvrkotu utichne už kolem desáté hodiny večerní.

Díky tomu, že jsem se po většinu svého pobytu držela stranou od turistických letovisek, jsem si na ostrově užila božský klid a nezřídka se mi podařilo narazit na pláž, kde kromě mě posedávalo jen pár dalších jedinců. Jednou takovou pláží je Pointe d’Esny nedaleko Mahebourgu. Lidé v téhle oblasti navštěvují spíše pláž Blue Bay, o níž já tvrdím, že je to napozlátkované koupaliště, kde snad jediným lákadlem je nedaleký korálový útes považovaný za jednu z nejlepších lokalit ke šnorchlování. Pro mě je Blue Bay příliš hlučná a přeplněná, zatímco Pointe d’Esny, ležící jen asi 3 km vedle, je liduprázdná, tichá a nádherná.

Když si dáte práci, popřípadě se spřátelíte s někým místním, můžete si najít spoustu dalších menších pláží, ukrytých mezi útesy, kde budete úplně sami. Na většinu z nich je obtížný přístup. Určitě se k nim nedá dojet autem. Jejich návštěva vás bude stát kapky potu při pěší túře. Na některé se dokonce dostanete pouze z moře. Ale jestli toužíte po krásných fotkách a privátním zážitku, tak hurá do toho.

Najít ochotného místního průvodce se vyplatí i při návštěvě dalších lokalit. Třeba vodopádů a ukrytých přírodních krás v horách. Musím se přiznat, že do hor jsem se nevydala. V tom horku to zkrátka nešlo. Ale k vodopádům, alespoň k některým, jsem si vyšlápla. Jeden příklad za všechny je krásný vodopád Beau Champ. V přilehlé vesnici vám řeknou, že se k vodopádu dostanete pouze lodí. No, pochopitelně, protože výlety k vodopádu za nějakých 1500 rupií na osobu jsou pro místní zdrojem výdělku. Když ale natrefíte na správného průvodce, nebo jste sami ochotní propátrat okolí, tak najdete stezku, po níž se na vrchol vodopádu dostanete pěšky, a kromě výhledu si budete moct užít i koupání. Na druhou stranu z lodi dost pravděpodobně uvidíte makaky, kteří tu žijí na březích řeky.

Co mi na Mauriciu také učarovalo, to byla setkání s faunou nejrůznějšího ražení. Na ostrově ještě stále žijí druhy endemických živočichů, které nenajdete jinde na světě. Jejich zástupcem, jehož potkáte nejčastěji, je holub růžový. Každý večer se vám přiletí ukázat i kaloni mauricijští, zvaní také mauricijské létající lišky, a to i přes to, že dnes již bohužel patří mezi ohrožené druhy. Endemické jsou tu i různé druhy plazů, zejména gekonů. Připravte se na to, že nějaký ten gekon vás určitě přijde navštívit přímo do pokoje. Bez gekona to tu prostě nejde. Já měla ty své dokonce pojmenované.

V důsledku lidské činnosti a zavlečení invazivních druhů naneštěstí místní příroda dost utrpěla a řada rostlinných i živočišných druhů již vyhynula. Nejznámějším zástupcem vyhynulého endemického živočicha je dronte mauricijský neboli pták dodo či hezky česky blboun nejapný. Ten se stal a dodnes zůstává symbolem Mauricia a jeho vyobrazení tu najdete prakticky na všem. Naštěstí na Mauriciu působí vědecké nadace, jež vyvíjejí snahu o udržení původního lesa a záchranu zdejších druhů. Jednou takovou rezervací, kde vědci usilují o obnovu původní fauny a flory, je ostrůvek Ile aux Aigrettes.

V okolí Mauricia je možné rovněž pozorovat delfíny a velryby. Jen si dejte pozor na výběr poskytovatele výletů. Nenechte se zlákat na plavání s delfíny. Taková setkání probíhají tak, že se desítky lodí vydají ráno na moře a jakmile posádka některé spatří delfíny, začne doslova honička. Skupina lodí delfíny pronásleduje, nezřídka jim křižuje cestu, přičemž z nich do vody skáčou turisté, aby mohli při šnorchlování pod vodou na moment zahlédnout delfína. Podobná kratochvíle se tu dlouhou dobu pořádala i s velrybami, to je však již zákonem zakázáno.

Na Mauriciu si zkrátka přijdete na své, ať už jste jako turisté zaměřeni jakkoli. Můžete tu celé dny popíjet drinky na pláži, nebo se můžete vydat na prohlídku likérek vyrábějících rum, čajových plantáží a přilehlé továrny na zpracování čaje, cukrovarů či nespočtu muzeí a památek z kolonizační éry. Doporučuji návštěvu oceanária v Port Louis a výlet za krokodýly a obřími želvami do zoo La Vanille. A určitě se vydejte i na moře. Na své si přijdou nejen potápěči.

Já se určitě na Mauritius hodlám v brzké době vrátit a dohnat, co jsem ani během více než měsíc dlouhého pobytu nestihla. Tak třeba se tam s někým z vás potkám.