Článek
Že, čeština ve 14. století pro osobu s touto etickou povahou stvořila slovo pokrytec. Jednoduše překlonila slovo pokrýt, které označovalo toho, kdo se pokrývá přetvářkou.
Dohledala jsem, že etymologický význam slova pochází z řeckého hypokrites (herec), což je výstižné. Pokrytec i herec hraje divadlo. V dávné minulosti římského císařství, v době vznikajícího Nového zákona, byl herec, který hrál divadlo a nasazoval si různé masky, vhodným příměrem. Postupem času se herec stal symbolem pokrytectví, protože v přeneseném smyslu Římané používali slovo hypokrites pro licoměrnost a neupřímnost. Slovanské jazyky měly podobná slova staropolskému licemierniku. Mnoho jazyků slovo hypokritia a její odvozeniny používá např.
francouzština má pro pokrytce slova: hypocrite, jésuite, tartuffe, cafard …
angličtina: hypocrite, canter, simulator, humbug, make-believer, dissimulator …
italština: simulatore, tartufo falso, baciapile, ipocrira, misirizzi, lumacone …
španělština: hipócrita, impostor, nebulón, tartufo, mojigato, mosca muerta …
polština: hipokryta, obludnik, falszyeiec …
Ke slovu pokrytec najdeme v různých slovnících podobná slova, jako je: podvodník, lhář, intrikán, falešník, manipulátor, zrádce, klamář, jidáš, renegát, proradník, obojetník, nálicha, pochlebník, podlec, jezovita, hypokrit …
Říká se, že když obludnika (moc se mi slovo líbí, i když je polské) odhalíme, nemůžeme brát vážně jeho názory. Bývá to jedinec vypočítavý, neupřímný a prolhaný. Přetvařuje se ve svůj prospěch. Kohokoliv podrazí, jen aby sám „vypadal dobře“ a ze všeho vyšel jako vítěz. Typickým znakem je falešné a úlisné vystupování, účelové pochlebování, a vtírání se do něčí přízně. Pokrytec rád zapáleně kritizuje druhé a následně kritizované chování sám využije, ovšem to už je z kritiky přednost.
Sáhněme si do svědomí. Všichni jsme se někdy ocitli v roli pokrytce. Někteří v ní našli zalíbení a rys si ponechali. Doslova se v ní cítí jako ryba ve vodě. Když máme zájem, můžeme se sami najít nebo ještě lépe vypátrat pokrytce, licoměrníka nebo chcete-li farizeje v několika základních psychologických typech.
Já znám Bertu, jejíž náturu plně vystihuje uvedený čtvrtý bod. Berta znamenitě zastupuje všechny dušezpyty, jak za chvíli poznáte. Aby se vám lehce odhalovalo, uvádím jednotlivé profily s jednoduchými příklady:
Čistý pokrytec
Čistá forma pokrytectví se projevuje u toho, kdo vědomě jedná v rozporu se svými niterními a předváděnými zásadami. Např. zapálená ekoložka, které neváhá půl zahrady prolít Roundupem.
Vypočítavý pokrytec
Jinou podobou je vypočítavé pokrytectví. Při něm osoba jedná v plném rozporu s prezentovanými zásadami, ale v souladu se svým osobním přesvědčením. Takový člověk vykřikuje, že konzumovat maso je nemorální, přitom jí maso. Vypočítavě hlásá něco, co je sice v rozporu s jeho vnitřním přesvědčením, ale zalíbí se skupině vegetariánů, resp. lže, aby se zavděčil nebo lidově řečeno leze někomu do …
Nepravdivý pokrytec
Třetí formu (ne)pokrytce psycholog popíše jako osobu, která jedná v souladu s prezentovanými zásadami, ale v rozporu s vlastním přesvědčením. Jinak to lze říci tak, že člověk říká nepravdu jen proto, že nemá odvahu jednat podle vlastních zásad. Taková osoba sice o svém přesvědčení klame, ale to ještě nemůžeme pokládat za pokrytectví, leda že by sama osoba rozpor mezi vnitřním přesvědčením a chováním vyjevila. Pokud rozpor zná veřejnost, je člověk právem nazván pokrytcem a jeho chování za farizejské.
Odhalený pokrytec
Když někdo nevědomě jedná v rozporu s prezentovanými zásadami (tzn. nevědomky lže) a zároveň v rozporu se svým niterným přesvědčením (tzn. věří své nevědomé lži) je také pokrytec. Ovšem jeho pokrytectví musí odhalit někdo jiný, než je on sám. Jako příklad můžeme využít vegetariánství. Osoba veřejně uznává a vnitřně se ztotožňuje s vegetariánstvím, ale jí ústřice, protože je nepovažuje za maso. A tady musí nastoupit pohled jiné osoby, která ví a nahlas řekne, že ani ústřice vegetarián nejí.
_________________________________________________________________
Sedíme na poradě našeho malého, čistě ženského oddělení. Tušíme příval nových úkolů a jednoho speciálního, aniž jsou dosavadní hotové. Jedna po druhé zvažujeme, co a jak jsme ještě schopné udělat. Poslední dobou láteříme častěji než dřív, ale jako vždy zadání splníme. Máme pochybnosti o kvalitě, protože ji nahrazuje kvantita, ale …
Slovo si bere rozlícená Berta a stupňuje hlasitost. Poslední dvě věty na nás bezdůvodně křičí: „Nechápu, o čem se bavíme. Já mám rozpracované tři velmi těžké případy (víme, že jeden těžký a dva standardní) a dva ještě složitější dokončuji (víme, že jeden těžký za ní dokončuje vedoucí a druhý běžný dopracovává sama). Další práci nám dát nemohou! Musíme se bránit! Jestli některá z vás pokrytecky lpí na pracovním místě v tomto ústavu, tak si klidně nechte naložit! Já podám výpověď! Víc a lépe pracovat nemohu! Rozhodně do … nikomu nepolezu! Ať někdy pracují líní kolegové z jiných oddělení!“
Kolektivně stihneme doladit společné nazírání na situaci a společensky únosnou argumentaci, když rozrazí dveře energická ředitelka instituce. Šeptaná předtucha nabývá reálnějšího obrysu. Jindy komisní představená je nezvykle plná pochopení. Slyšíme poprvé, že se vytížením asi bude zabývat a zváží pracovní skupinu nebo dočasné přeskupení rozpracovaných agend. Šéfka nestíhá dokončit veletoč svých myšlenek. Ze židle se zvolna, s nepatrným úsměvem, zvedá Berta. Je zcela oproštěna výrazu lité šelmy a měkkým hlasem ševelí „Já mám téměř všechno hotové a speciálku ráda udělám.“
Jsme oněmělé úžasem nad hereckým převtělením Berty. Mimoděk se takřka stáváme představitelkami třetí formy (ne)pokrytce. Toužíme Bertě roztrhat občanku a na záda ji nalepit plakát s hanlivými slovy. Nic z toho nebude. Pomsta krátce probíhá jen v našich myslích. Zůstáváme konzistentně mírumilovné, věcné a tvůrčí.
Odůvodnění pracovního stavu se rázem mění v malichernou výmluvu a planou stížnost. Pohasla jiskřička naděje, která skýtala nedokončené úvahy ředitelky. Berta nadlouho opanovala místo na piedestalu nejschopnější úřednice. My ostatní zůstáváme sice nefarizejskými divačkami, ale zároveň je nám přisouzena role tanečnic, kterým nezbývá tančit rychleji, než se hraje.
Žertem situace je zřízení pomocné pracovní skupiny pro Bertin nově nabytý úkol. Berta dává obden výpověď z práce. Každý třetí den rozmetá dokumenty po kanceláři, aby je následující den pečlivě rovnala. Poněkolikáté koupila novou klávesnici k počítači. Kdo může, tak se zasloužilé pracovnici vyhýbá, aby nemusel čelit Bertiným pravdám. Svědci setkání Berty s ředitelkou mají nutkavý pocit blinkání.
Až někdy Bertu potkáte, vezměte nohy na ramena a utíkejte pryč.
