Článek
Houbovou polévku i kávu babička vařila stejně. Jediný rozdíl byl v tom, že voda v houbové polévce opravdu vařila.
Babička byla famózní dámskou krejčovou. Šití bylo jejím posláním a vášní. Dokázala, že i tehdejší vesnické ženy byly šik, pokud by šly na pole v šatech od ní. Ony však modely vynášely do kostela, divadla, na svatby a křtiny a jely v nich na dovolenou nebo lázní. V hávech se promovalo, maturovalo, tančilo na plesech a zábavách. Sjížděly se k ní dámy z velkých i malých měst, vesnic a vísek. Zkrátka šila pro ženskou „honoraci,“ jak své zákaznice nazývala. Zakázkové knihy nebylo kam ukládat a přijaté látky k objednávkám zabíraly všechny dostupné skříně. Veškerý čas nejraději trávila v malé dílně, kde jí pod rukama kvetly i nejhorší materiály látek.
Věhlasu ovšem dosáhla i tam, kde se nerada zdržovala, protože „neměla čas.“ Nikdy nepřipustila, že ji něco nebaví. Předváděla neuvěřitelné výkony. Celá rodina se snažila být jí oporou a nenápadně a dobrovolně přebírala domácí práce. Přesto v kuchyni často hořelo.
Babička několikrát denně připravovala pro sebe a manžela, mého dědečka, kávu. Rituál se pravidelně opakoval. Když nadešel správný čas, dědeček navštívil babičku v dílně. Velmi jemně upozornil, že oba mají chuť na kávu. Babička řekla, „ba, ba.“ Děda pobídku nikdy nemusel opakovat. Babi nechtěla, aby ji oslovil „osobo,“ což by znamenalo, že dědečka rozzlobila. Nerada ho hněvala. Než by držela týdenní lítost a pláč, raději okamžitě postavila konvičku s vodou na sporák a vrátila se k šití. Občas stihla přijít ještě ve chvíli, když se voda právě vyvařila. Mnohdy zastihla konev v jiném, dále nepoužitelném tvaru. Babiččina domácnost měla nejvyšší spotřebu konví na ohřev vody v celé Evropě. Panice nepropadala. V klidu nandala dvě malé lžičky kávy do hrnku a zalila teplou vodou z bojleru. Dědečkovi, bez mrknutí oka, předložila hrnek s kávou. Dědeček nejenže za kávu poděkoval, také ji pochválil a délku přípravy nekomentoval.
Děda Emil byl vášnivý houbař a miloval houbovou polévku. Podávala se pětkrát v týdnu. V babiččině provedení se jednalo o houbovou polévku v časové tísni. Polévka měla stejnou ceremonii jako káva. Dědeček se v době oběda šel zeptat babičky do dílny, jestli už má hlad jako on. Babička odvětila „ba, ba,“ a běžela vařit. Do hrnce postupně naházela rozkrájené brambory, přidala dvě hrsti hub, lehce osolila a zalila vodou. Pod kastrolem zapálila oheň a šla šít. Někdy se vrátila, když ucítila dým hořící utěrky, kterou u hrnce zanechala. Většinou obsah kastrolu zachránil dědeček, jehož hlad byl silnější než čekání a dolil vodu. Tu a tam babička vaření polévky opakovala a použila některý z rodinou darovaných hrnců.
