Článek
Babička Liduška, které jsme říkali Krasomilka, byla dámskou krejčovou. Ne ledajakou. Učila se v salonu paní Müllerové. To ji nominovalo na klíčový post dámského klanu. Její elegantní dcery měly vkus a umanuté názory. Já jsem v linii poslední, což mi poskytovalo netušené výhody, ale také řízený teror ze tří stran. Svoji dceru nezahrnuji. Už v útlém věku projevila ojedinělost a nedá se dirigovat.
Vážným generačním problémem byl podolek. Neohrožoval babičku. Oblékala čistě šaty s ctným kombiné, což je dámské prádlo spojující funkci spodničky a košilky. Maminka a Apolena nosily šaty anebo kalhoty. Vlastnily spodničky, košilky a kombiné. Já měla přehršel příšerných košilek a nosila je z donucení. Zásobovala mě jimi Apolena. „Kouká ti podolek!“ Zastrč si košilku, ať ti netáhne na záda! “ Věty jsem slyšela ve třech provedeních milionkrát. První znamenala nedbalost a neupravenost. Kromě toho, Apolena považovala čouhání podolku vysloveně za zdravotní hrozbu. K přímému ohrožení života bylo připojeno taktéž nenošení čepice a šály zapříčiňující hrůzostrašná onemocnění. Divže máma, která hučku nikdy nenosila, příšerné nachlazení nedostávala. A prostovlasá babička maximálně s kloboučkem odolávala. Nejčastěji byla chorobná Apolena, kterážto bez baretu nebo kokrhelu či čepice ven prakticky nechodila. Krasomila říkávala, že je Apolena od malička „chabrus na plíce,“ tedy pokrývka hlavy je v jejím případě nevyhnutelná. Nejenže Apolena opatřila spoustu baretek, dokonce nutila Krasomilku, aby Jarušu jedoucí navštívit starší sestru do města, bez ploché měkké kulaté čepice nepouštěla. Maminka s baretem na hlavě odcházela. Cestou ho strhla a vzteky namačkala do kabelky. Před setkáním spokojeně defektní přikrývku vrátila. Divoké pobouření se přelilo k Apoleně. Maminka utržila nesčetně nenápadných šťouchanců a syčených komentářů. Navenek se přitom usmívaly a důstojně vynášely Krasomilčino skvostné odění. Pochopitelně, ani jedné nekoukal podolek.
Naštěstí mě nepotkal osud mnoha spolužáků s kostkovanou košilí upnutou ke krku a zapadlou do tepláků vytažených nad břicho. V té době tak vypadalo poměrně dost lidí, takže se to dalo asi přežít. Namísto tepláků jsem nosila krimplenové kalhoty a blůzičky. Krimplen byla žádaná, podpultová, universální látka nemačkavá. Dostupná ve všech barvách, hladkého, hrubého, silného a tenkého provedení. Elektrizující a umělá. Do šatů a sukní mě gang oblékal méně, protože jsem měla moc hubené nohy. Zapravovat halenku jsem musela.
Apolena, kromě krimplenu, dokázala sehnat manšestrovou látku a džínovinu. Česká variace na džínovinu se doma prala, dřela kartáčem a někdy vylepšovala savem. Krasomilka navrhla a ušila úchvatné prototypy. Někdy mě přizvala k návrhářství. Vyzbrojená českými i západními módními časopisy a svojí fantazií jsem vymýšlela a kreslila. Moc mě to bavilo. Některé nákresy babička pro své zákaznice využila. Babička dokázala na zakázkách vykouzlit díry bez toho, aby je začistila entlem. Přidala i požadované spínací špendlíky. Držela se přitom za hlavu a nahlas uvažovala, co by řekla paní Müllerová.
V době mého dospívání bylo nejstrašnějším přešlapem tričko v kalhotách nebo sukni. Revolta proti zastrkování obnášela výhradně košili nebo tričko přes kalhoty doplněnou o velký svetr pod zadek. Džíny z tuzexu a bagančata pak byly třešničkou na dortu. Mně nastalo peklo. Skříně jsem měla přeplněné vysokou krejčovinou. Domov jsem v ní opouštěla. Ve sklepě se převlékala. Džíny „Superky“ jsem si musela koupit za své peníze z brigády. Naštěstí jsem uprosila tatínka, aby je pomohl zlegalizovat. I vysněné boty koupil a návdavkem přinesl vojenské kanady. Kýžený svetr jsem mu nenápadně uzmula ze skříně. Otec nic neříkal, svetr nehledal, nejspíš mu nechyběl.
Nezastrkovací móda měla ještě jeden efekt. Domněle lichotivou siluetu. Schovala všechny nežádoucí atributy postavy. Já jsem unikát nekonfekčního typu. Skrýt potřebuji nejlépe všechno, snad vyjma nohou. Mně jednoznačně vyhovovala, ale …
Po dost letech zase vidím trička, košile, blůzičky ba i tlusté svetry vsunuté do sukní a kalhot. Heslo: „Zvýrazněte svůj pas“ vyskakuje všude. S výmluvami neobstojíte ani když pas nemáte. Pravdou je, že halenkou přes sukni vyvoláte maximálně vzezření okresní úřednice. Dnes z vás košile ani svetr přes kalhoty rebelku neudělá. Ale není to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Doba pokročila. Nemůžete do kalhot nacpat košili zcela rovně ve stylu brýlatého studenta matfyzu. Povykasáni je to pravé, ale nuda. Lepší je half tuck. To je, když v kalhotách skončí jen půl košile. Případně provedete french tuck. Jednoduše kousek trička vepředu a uprostřed zastrčíte a vzadu necháte viset.
Názvosloví neumím ani vyslovit. Jsem ráda, že jsem ho opsala z internetu. Zvláštní je, že se mně popsané styly líbí na všech ostatních. A moc! Zkouším všechny. Pas nezvýrazní, jen upozorní na oblast, kde mám úplně něco jiného, než se čeká. Dozajista se nedopustím módního přešlapu. S vraženým podolkem vzadu nejsem ledabylá, ale french tuck. Ba, co víc? Můžu se cítit jako stará rebelka. A babička by měla radost, že pas aspoň předstírám.
