Článek
Po covidovém období se první stupeň školy Heřmánek začal vzdalovat původní vizi celé školy. Rozdílné představy nakonec vedly k odchodu části týmu a ke vzniku projektu GROW. Rozdělení mohlo proběhnout otevřeně a po vzájemné dohodě. Místo toho po něm zůstaly nezodpovězené otázky, rozdílné pohledy a zklamání.
Každá škola se v průběhu let mění. Přicházejí noví učitelé, rodiče i děti a s nimi také nové představy o vzdělávání. Změna sama o sobě nemusí být problémem. Obtíže nastávají ve chvíli, kdy jedna část školy začne směřovat jinam, aniž by se tento rozchod otevřeně pojmenoval.
Právě to se podle vedení školy Heřmánek postupně dělo na jejím prvním stupni. Po období covidu se zdejší tým stále více osamostatňoval a vzdaloval se společné koncepci školy. Navenek se přitom dál hovořilo o jedné cestě. Ve skutečnosti se však představy o vedení, odpovědnosti a budoucím směřování stále výrazněji rozcházely.
Dvě rozdílné představy
Heřmánek je soukromá základní škola, která vyrostla z prostředí domácího vzdělávání a komunity rodičů. Ve své současné podobě propojuje první stupeň, program Teen pro starší žáky a navazující středoškolské vzdělávání. Hlásí se k individuálnímu přístupu, spolupráci s rodinami a inspiraci Montessori pedagogikou.
První stupeň si však postupně vytvářel vlastní způsob fungování. Samostatnost jednotlivého týmu může být přínosná, musí ale zůstat spojena s odpovědností vůči celé škole. Vedení odpovídá za kvalitu výuky, dodržování pravidel, personální rozhodnutí i bezpečné prostředí. Proto nemůže dlouhodobě přehlížet, jestliže se některá část školy vydává jiným směrem.
Rozdílné názory na vzdělávání jsou legitimní. Pokud už ale není možné nalézt shodu, je poctivější připustit, že společná cesta skončila.
Odchod části týmu a vznik GROW
Rozpory nakonec vyústily v odchod vedoucího prvního stupně a větší části jeho kolegů. Spolu s některými rodiči následně vznikl nový vzdělávací projekt GROW.
Je však důležité přesně rozlišovat právní postavení obou subjektů. Zatímco Heřmánek působí jako škola zapsaná ve školském rejstříku, GROW na svých webových stránkách uvádí, že v současné fázi funguje v režimu individuálního vzdělávání. Děti tedy formálně plní povinnou školní docházku prostřednictvím individuálního vzdělávání a GROW jim vytváří každodenní vzdělávací prostředí. Označení „komunitní škola“ zde popisuje podobu projektu, nikoli stejné právní postavení, jaké má registrovaná základní škola.
Nový projekt se v některých principech Heřmánku podobá. Nabízí malé skupiny, individuální přístup, partnerskou komunikaci s rodiči a respektující prostředí. Podobnost vzdělávacích hodnot ovšem sama o sobě nedokazuje neoprávněné převzetí konkrétních materiálů nebo know-how. Takové tvrzení by muselo být podloženo přesným srovnáním dokumentů, metodik, textů či dalších prokazatelných výstupů.
Přesto je pochopitelné, že zakladatelé a vedení Heřmánku mohou vznik GROW vnímat citlivě. Nový projekt totiž vytvořili lidé, kteří své zkušenosti, pracovní vztahy a část pedagogických postupů získali právě v původní škole.
Rozdělení mohlo proběhnout otevřeněji
Podle pohledu vedení Heřmánku existovala možnost dohodnout jasné a důstojné oddělení. Bývalému vedoucímu měla být nabídnuta cesta, jak spolupráci transparentně ukončit a jak o změně komunikovat s kolegy i rodiči.
Takové řešení mohlo respektovat právo části pedagogů a rodin odejít a založit vlastní projekt. Současně mohlo chránit děti, zaměstnance a kontinuitu původní školy. K tomu by však bylo nutné včas a otevřeně říct, že už nejde o společnou vizi.
Odpovědnost za férové rozdělení přitom neleží pouze na jedné straně. Vedení školy musí připustit existenci odlišných názorů a nabídnout srozumitelné podmínky odchodu. Odcházející tým by měl své záměry komunikovat včas, nezamlčovat přípravu nového projektu a jasně oddělit vlastní činnost od jména, zdrojů a výsledků původní školy.
Heřmánek první stupeň zachoval
Přestože odešla významná část týmu, škola Heřmánek svůj první stupeň neuzavřela. Dokončila probíhající školní rok, sestavila nový tým a pokračovala ve vzdělávání rodin, které se rozhodly zůstat.
Rodiče se ocitli před volbou. Někteří chtěli pokračovat v Heřmánku, jiní následovali odcházející pedagogy do nového projektu. Obě rozhodnutí je třeba respektovat. Rodiny mají právo vybrat si prostředí, kterému důvěřují. Aby však jejich volba byla skutečně svobodná, musí dostat přesné informace o personálním zajištění, vzdělávacím programu i právním postavení obou organizací.
Rozchod nemusí znamenat nepřátelství
Vznik GROW nemusí být automaticky chápán jako útok na Heřmánek. Stejně tak ale nelze přehlížet, že nový projekt vyrostl ze vztahů a zkušeností získaných uvnitř původní školy. O to důležitější byla otevřená komunikace, jasné vymezení odpovědnosti a respekt k práci lidí, kteří Heřmánek dlouhodobě budovali.
Rozdělení školní komunity bývá bolestivé, protože se netýká pouze pracovních smluv. Zasahuje děti, rodiče, pedagogy i osobní vztahy. Právě proto by mělo probíhat transparentně a bez vytváření nepřítele.
Tento příběh není jen sporem dvou vzdělávacích projektů. Je také připomínkou, že svoboda založit vlastní školu či komunitu musí být spojena s férovostí vůči prostředí, ze kterého nový projekt vzešel. Rozdílné vize mohou vést ke dvěma samostatným cestám. Neměly by však vést k popírání společné minulosti.