Článek
- Žádné dvě evropské země k sobě nemají tak blízko jako Česká republika a Slovensko. To je dáno geograficky i kulturně-historicky.
- Více než dvě pětiny Čechů mají na Slovensku kamaráda či známého, čtvrtina vzdáleného příbuzného a desetina blízkého příbuzného (sourozenec, rodič, dítě).
- Čtyři pětiny občanů ČR rozumí dobře slovensky, bezmála třetina deklaruje, že umí slovensky mluvit a pětina čte knihy ve slovenštině.
V Martinské deklaraci z října 1918, v níž se Slovensko přihlásilo k České republice a vzniklo Československo, se tvrdí, že Češi a Slováci jsou dvě větve stejného československého národa. Je to pravda?
Není. V etnickém smyslu takový národ nikdy neexistoval. Jednoduše neprobíhalo ani soužití Čechů s Slováků. Kamenem úrazu se stala oficiální teorie tzv. čechoslovakismu, která, i při uznání svébytnosti slovenštiny, prosazovala, že jde o dvě větve jednoho národa. Tato myšlenka měla své zastánce i mezi Slováky, ale především své politické opodstatnění. Po celou dobu první republiky byla totiž německá menšina v ČSR početnější než slovenský národ a Češi představovali při vzniku republiky pouze asi 46% obyvatelstva. Jen spojením obou národů se dosáhlo potřebné většiny.
Podobně jako v případě Němců se i vztahy se Slováky vyhrotily v době krize. Tehdy už nová slovenská inteligence těžce nesla, že místa jsou obsazena Čechy. Rostoucí nezaměstnanost nutila stále více Slováků k emigraci. Úplná autonomie by prý všechny problémy vyřešila, ale bylo zřejmé, že mnohým by ani autonomie nestačila.
Mapa Československé republiky (1918-1945). Mapa národností.
Kdo na koho doplácí
Celá další desetiletí společného státu pak provázely různorodé rozmíšky či pohledy na věc, včetně otázek kdo na koho doplácí, stejně tak se neustále objevovala Pittsburská dohoda, která se stala jen cárem papíru. Závazky v ní formulované skončily jako v dětské říkance: Sliby se slibují, blázni se radují.
Na otázku, jestli se nesplněný slib při vzniku státu stal základem dalších problémů, historik a právník Petr Pithart odpovídá:
Stal, slib politika a státníka je prostě slib, který se musí dodržet. Případně říct:Promiňte, já jsem se mýlil. A k tomu tady nebyla odvaha. Dlouho se s námi počítalo jako se svorníkem, proto bylo tak velkým zklamáním, že národy a národnosti žijící uvnitř, spolu nedrží. I proto, a také proto, jsme byli tak lehce obětováni v Mnichově. My jsme neuznávali menšiny, my jsme byli národní stát.
Kde jsou kořeny jazykové podobnosti obou národů?
Jazykovědci říkají, že oba jazyky vznikly zhruba před tisíci lety ze stejného praslovanského nářečí. Oba národy pak po staletí prožívaly pod nadvládou jiných a oba se zachránily podobným způsobem. Zatímco ti, kteří chtěli moc, majetek, vzdělání a podobně, se museli asimilovat, aby toho dosáhli, původní řeč přežila mezi obyvatelstvem na venkově.
Bratři jako klišé?
Češi považují podle sociologických průzkumů Slováky za nejoblíbenější národ. Myslíte, že to platí i opačně? Asi ano, ale nejsem si jistá, jakou vlastně mají takové statistické srovnávání hodnotu. Mně se zdá poměr vzájemných sympatií obou národů vyrovnaný. Možná je na Slovensku té pozitivity trochu víc, nesetkávám se tam třeba s takovým postojem, jaký si část Čechů osvojila při dělení federace: Nebyli jsme vám dost dobří, tak si trhněte.
Na základě čeho a kdy vzniklo mezi našimi národy pevnější pouto než k jiným sousedům? Devět z deseti Čechů považuje vztahy ČR a SR za dobré
Já si myslím, že výjimečné pouto je dáno už tou jazykovou příbuzností. Když chceme jedni druhým něco říct, jde to skoro stejně snadno jako v mateřském jazyce. Naše styky jsou tak bezbariérové.
Obě kultury se už nyní vyvíjejí a budou vyvíjet svým vlastním tempem
Pokud provedeme průřez generacemi, zjistíme, že obě generace považují Slovensko za více nábožensky zaměřený národ. Typické slovenské jídlo jsou pro všechny halušky s brynzou a pro Čechy vepřo-knedlo-zelo. Všichni se také shodnou na tom, že je rozdíl mezi českou a slovenskou kulturou a v tomto směru se budou Češi a Slováci postupem času od sebe více a více vzdalovat. Domnívám se, že mladší generace bude mít čím dál tím větší problémy při vzájemné komunikaci, neboť už nyní je možné vysledovat jazykovou bariéru. Před rozpadem Československa na dva samostatné státy bylo Československo chápáno jako jeden národ a kultura jako společná - československá.
Jak již ve svém díle o kultuře mezi Čechy a Slováky napsali Vladimír Reis a Jiřina Kintnerová :
Je třeba, aby se neopakovaly chyby, aby se podporovalo vše efektivnější, aby se objasnilo, co přetrvává do budoucna a co zaostává v minulém, co Čechy a Slováky na cestě před rozdvojovalo, ale především jaký cíl je spojoval.
Anketa
Prameny:
TABERY, P. Rozdělení Československa: Je pro Čechy stále tématem? [online]. 2008 [cit.2009-01-11]. Dostupné z WWW:<http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=303&lst=113>
Reis, V., Kintnerová, J. Kultura mezi Čechy a Slováky. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-200-1460-8.
Augusta, P., Honzák, F. Československo 1918-1938. Praha: Albatros, 1992. ISBN 13-141-KMČ-92.
Augusta, P., Honzák, F. Československo 1938-1945. Praha: Albatros, 1999. ISBN 13-778-99.
