Článek
Za nás bylo líp, všechno stálo pár korun, slýcháme často od generace, která prožila mládí v socialismu. Pohled na staré účtenky s rohlíkem za třicet haléřů sice vyvolává příjemnou nostalgii, ale realita kupní síly byla pro běžného občana neúprosná.
Zatímco základní potraviny stát masivně dotoval, cokoli modernějšího bylo pro běžného smrtelníka téměř nedosažitelné.
Typickým symbolem tehdejšího statusu byl barevný televizor
Český statistický úřad (ČSU) zveřejnil interaktivní grafiku, která ukazuje, kolik zboží a služeb šlo pořídit za průměrnou mzdu. Na křivce u televizorů je vidět několik výkyvů. Je to dáno tím, že do srovnání byly řazeny modernější (a dočasně dražší) televizory.
U většiny druhů zboží a služeb platí, že si Češi mohou dovolit více. ČSU nabízí alespoň relativní srovnání, jak výrazně od roku 1985 konkrétní zboží či služby zlevnily či zdražily.
První československý televizní přijímač Tesla 4001A z roku 1953.
Pět měsíců o chlebu a vodě
V polovině 80.let se průměrná hrubá mzda v Československu pohybovala kolem 2 920 Kčs. Jenže průměr je ošemetná věc – většina lidí brala spíše kolem dvou tisíc. Pokud jste zatoužili po barvách v obýváku, museli jste zamířit do prodejny Elektro a doufat, že jim zrovna přivezli zboží.
Legendární barevný televizor Tesla Color 416 stál tehdy neuvěřitelných 13 000 až 15 000 Kčs. Matematika je to krutá: průměrný pracující na něj musel vydělávat zhruba pět měsíců. A to mluvíme o situaci, kdy by dotyčný neutratil ani korunu za nájem, jídlo nebo oblečení. V reálném životě se na televizi skládala celá širší rodina nebo se na ni šetřilo několik let a koupila se z úspor na vkladní knížce.
Na pořízení barevného obrazu musel tedy průměrný Čechoslovák vydělávat 5,1 měsíce. Pokud započítáme náklady na bydlení a jídlo, rodina na televizi běžně šetřila 2 až 3 roky.
Tři směny v supermarketu a máte domácí kino
Dnes je situace diametrálně odlišná. Průměrná mzda v Česku v roce 2025 dosáhla kolem 49 215 Kč. Podívejme se ale na ty nejhůře placené pozice. Když jsem si přivydělávala na brigádě v supermarketu, tak jsem vydělala kolem 200–220 Kč čistého na hodinu.
Slušnou chytrou 4K televizi s obří úhlopříčkou pořídíte v akci za 7 500 Kč. To znamená, že na ni vyděláte za zhruba 35 až 38 hodin čistého času. Stačí tedy odpracovat tři dvanáctihodinové směny a můžete si domů odvézt technologii, o které se inženýrům v Tesle v roce 1985 ani nesnilo. Porovnání pěti měsíců dřiny tehdy a tří dnů práce dnes mluví za vše.
Na technologicky nesrovnatelně vyspělejší přístroj dnes průměrný zaměstnanec vydělává zhruba 5 pracovních dní. Pokud se však podíváme na brigádníka v supermarketu se mzdou 200 Kč na hodinu, stačí mu na televizi necelých 38 hodin čisté práce – tedy zhruba 3 až 4 dvanáctihodinové směny.
Nešlo jen o peníze, ale o ponižování v poradovnících a stání ve frontách
Kritici dnešní doby často namítají, že staré přístroje vydržely věčnost. Možná, ale zapomínají na to, kolikrát u nich musel sedět opravář s pájkou v ruce.
Navíc nákup v socialismu nebyl o výběru, ale o štěstí a známostech. Pokud jste neměli „známého v Elektru“, mohli jste mít peněz, kolik jste chtěli, ale televize prostě pro vás nebyla na skladu.
Podobně to bylo i s dalšími statky
Auto: Na Škodu 120 (cca 58 000 Kčs) jste museli mít 20 průměrných platů a pořadník na několik let. Dnes slušné ojeté auto koupíte za 2–3 platy.
Elektronika: Videorekordér v 80. letech stál i 20 000 Kčs – tedy téměř tři čtvrtě roku práce. Dnes je to technologie, která v podstatě zanikla, protože ji nahradil internet, který máme v kapse.
První barevné vysílání na území ČSSR se pak uskutečnilo 14. února 1970, kdy ve Vysokých Tatrách na Slovensku probíhalo mistrovství světa ve sjezdovém lyžování, jehož podmínkou byl barevný přenos pro zahraniční televizní společnosti.
Proč tedy na socialismus tolik lidí vzpomíná?
Nostalgie je klamavá. Lidé nevzpomínají na fronty na banány nebo na nedostupnou elektroniku, ale na své mládí. Faktem ale zůstává, že socialismus sice garantoval levné mléko a nájem, ale technologicky a ekonomicky nás uvrhl do hluboké minulosti.
To, co dnes považujeme za naprostou samozřejmost, byl pro naše rodiče nedosažitelný luxus, který si museli doslova vytrpět. Až vám tedy bude příště někdo tvrdit, že za socialismu bylo „všechno za hubičku“, připomeňte mu tu barevnou televizi, která tehdy stála půlroční životní úsilí.
Kotoučové magnetofony Tesla B93, B115, B116, B730, B56 a B100 (1970-1986). Ceny se obvykle pohybovaly od 2 000 do 5 000 Kčs.
A jak jste na tom Vy? Pamatujete si, kolik stála vaše první barevná televize a jak dlouho jste na ni šetřili?
Anketa
Prameny:
Srovnání cen vychází z archivních ceníků národního podniku Tesla a aktuálních nabídek největších českých e-shopů s elektronikou,
Údaje vycházejí z analýz mezd v řetězcích (Penize.cz) a strukturálních statistik ČSÚ pro maloobchod v roce 2023–2025: https://csu.gov.cz/rocni-strukturalni-statistiky-obchodu?pocet=10&start=0&podskupiny=122&razeni=-datumVydani
https://web.archive.org/web/20220518094057/https://www.tesla.cz/historie/,
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-zlevnily-televize-zdrazilo-kino-ci-posta-srovnani-cen-s-rokem-1985-40310496
