Dvě směny a jeden karafiát: MDŽ za totáče bylo svátkem mužů a ženské dřiny

Jeho historie je mnohem starší a spojená s bojem za práva žen a také v Československu měl specifickou podobu, na kterou si dnes mnozí vzpomínají s úsměvem.

Zajímavostí je, že první Československá republika patřila v otázce práv žen mezi pokrokové státy. Už po vzniku republiky v roce 1918 měly ženy nejen právo volit, ale také kandidovat do parlamentu.

Mezinárodní den žen (MDŽ) se zde začal oficiálně slavit v roce 1921. Organizovaly ho zejména ženské spolky, odbory a levicová politická hnutí, které upozorňovaly na nerovnost platů či náročné pracovní podmínky žen.

I když se situace postupně zlepšovala, realita byla stále komplikovaná , ženy často pracovaly a zároveň se staraly o domácnost i děti.

Režim slavil úspěchy žen a jejich přínos k budování socialistické vlasti. Neudělal nic pro to, aby ženám ulehčil od břemen v domácnosti nebo při výchově dětí.

Stereotypy nebyly zpochybňovány a obraz mužů tvrdě pracujících na živobytí svých rodin byl dokonce posílen. Ženy byly naopak vykreslovány jako ty, od kterých se očekávala bezpodmínečná péče o domácnost a děti, ale také profesní aktivita.

Po roce 1948 se svátek stal jednou z velkých oficiálních událostí socialistického kalendáře. Komunistický režim ho proměnil na masové oslavy pracujících žen.

Na slavnostech se objevovaly delegace dělnic, družstevnic či mnohodětných matek, které přijímal například prezident Klement Gottwald.

Propaganda vyzdvihovala ženy v „netradičních“ povoláních, například traktoristky, výpravkyně vlaků nebo pracovnice v těžkém průmyslu. Ve skutečnosti však velká část žen stále zvládala dvojí zátěž: zaměstnání i domácnost.

Když jsem se ptala babičky, nevzpomenula na politické projevy, ale vzpomínala spíše na atmosféru oslav. V závodech a kancelářích se připravovaly malé večírky. Na stolech nechyběly obložené chlebíčky, koláče, zákusky, otevřelo se víno nebo borovička a ženy dostaly symbolický karafiát. Postupem času se k červeným karafiátům přidaly růžové a bílé karafiáty, stejně jako odrůdy gerber a tulipánů.

Zajímavé je, že na tyto oslavy se často těšili i muži, někteří dokonce více než samotné oslavenkyně. Po oficiální části se totiž program často přesunul do restaurace nebo hospody.

MDŽ se slavil i ve školách. Děti recitovaly básničky, připravovaly malá vystoupení a maminkám i paní učitelkám nosily květiny nebo vlastnoručně vyrobené dárky.

Velké oslavy se konaly i v továrnách, kde pracovalo mnoho žen a při příležitosti svátku dostávali květiny, diplomy nebo malé dárky, od knih až po kuchyňské utěrky.

Skutečným hitem MDŽ však byly nylonové punčocháče. Někdy se jich objednalo tolik, že vydržely ještě dvě nebo tři oslavy. Bohužel při dlouhém a nesprávném skladování křehly a byly nepružné, což nezabránilo v zařazení do balíčku ke Dni žen v příštím roce.

Tisk byl zase povinen psát o ženách, které zastávaly „typicky mužská“ zaměstnání a úspěšně skloubily rodinné a pracovní povinnosti. Ostatní dny v roce však pro pracující ženy nebyly tak růžové. Socialistické úřady zneužívaly Den žen k propagandistickým účelům a práva žen byly propagovány pouze během této události.

Po roce 1989 se MDŽ ocitl v nemilosti. Mnozí ho vnímali jako symbol komunistického režimu a oslavy postupně ustupovaly do pozadí.

Mnoho žen jej odmítalo slavit a nově vzniklá pracoviště fungující na principech volného trhu jej vynechávala ze svých programů důležitých událostí. Trvalo roky, než se začalo opět mluvit o jeho původním významu, připomínat boj žen za rovnost a spravedlivé postavení ve společnosti.

Dnes je 8. březen opět běžným svátkem v mnoha zemích světa. V některých městech, například v Berlíně, je dokonce státním svátkem a dnem pracovního volna.

I když se mnohým vybaví zejména retro obraz : karafiát, sklenka nebo láhev vína a podnikový večírek, Mezinárodní den žen má mnohem hlubší význam.
Připomíná dlouhý a často náročný boj za práva, která dnes považujeme za samozřejmé, od volebního práva až po stejné pracovní příležitosti.

A možná právě proto má smysl si tento svátek připomenout.

Nejen jako nostalgickou vzpomínku na časy minulého režimu, ale také jako připomínku toho, že společenské změny nikdy nepřicházejí samy od sebe.

Na Mezinárodní den žen se politici předbíhají ve statusech o tom, jak jsou ženy úžasné. Jenže mezi řádky to často zní tak, že by měly být hlavně milé, laskavé a stát po boku svých mužů.

Ale nezapomínejme, že MDŽ není o tom, aby ženy dostaly květiny a poslušně se usmívaly, ale aby se braly v potaz jejich práva i postavení ve společnosti.

A jak jste na tom Vy? Jaký je Váš názor?

Zdroje:

https://www.seznamzpravy.cz/tag/podcast-mdz-110201,

vzpomínky babičky autorky,

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/proc-se-slavi-mezinarodni-den-zen-pripomina-boj-newyorskych-svadlen-za-rovnopravnost-84064,

https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-oslavovat-zeny-a-jejich-postaveni-ve-spolecnosti-je-dulezite-40508930.