Článek
- Když se mluví o socialistickém školství, mnozí si představí idylický svět plný pionýrů a lásky k vlasti.
- Vzpomínky na tehdejší dobu prozrazují, jak odlišné bylo školství ve srovnání s dneškem – od ideologických hesel na zdech až po povinné přezůvky v přeplněných učebnách.
- Škola i učitel byli komunistickému režimu odpovědni, socialistický vliv byl patrný ve všech oblastech vzdělávání.
Kdo se stáne lékařem a kdo půjde pracovat do továrny?
Hlavní roli v životě každého žáka sehrála hned od prvního dne soudružka učitelka. Měla v rukou nevídanou moc. Tato pravomoc nebyla pro mnoho dětí, které od raného věku navštěvovaly jesličky a školky, nic nového.
Po absolvování povinné školní docházky, měl učitel, většinou to byly ženy, v pravomoci psaní posudků. Posudek mohl ovlivnit další studium a kariéru žáka. Vlastně rozhodl o celém jejo budoucím životě. Pokud žák nepocházel z politicky vyhovující rodiny, neměl velkou šanci dostat se na školy, na které by chtěl. Z tohoto důvodu mnoho nadaných žáků končilo na učebních oborech.
Totéž se pak opakovalo i na školách středních. Také proto soudružky učitelky, první a poslední školní den nebo na svátek učitelů, dostávaly květiny, nejčastěji červené karafiáty. Nejen jako projev úcty a uznání. Prostě stálo za to být v jejich přízni.
Škola a rodina měla společně vychovávat socialistického občana
Škola měla za úkol vychovávat žáky k socialistickému vlastenectví, k proletářskému internacionalismu, k budování socialismu a k obraně vlasti. Také se musela podílet na slavení politických svátků a pomoc národnímu hospodářství.
Pořádala brigády, besídky, průvody, ale i sestavovala nástěnky a žáky důrazně seznamovala s významem politických svátků. Slavily se také narozeni a nebo úmrtí velkých představitelů socialismu.
Samotné třídy byly velice stroze vyzdobené. Nástěnky byly chápány jako důležitá součást školní výuky (rodinný archiv).
Komunistický režim postihl i učitelské povolání
Učitelem se nemohl stát každý. Adepti na toto povolání byli včetně jejich rodin přísně politicky kádrováni. Učitelé byli povinni se postgraduálně vzdělávat. Museli se zúčastňovat ideově politických školení a pedagogických čtení, která byla ideologicky zaměřena.
Každý učitel měl na škole svou osobní složku nebo-li výkaz, kam se také zakládalo jeho hodnocení. Práci učitelů ve škole kontrolovali školní inspektoři dohlížejíci na to, zda učitelé vychovávají a vydělávají žáky v duchu socialismu. Dále měli na školách podporovat Pionýrskou organizaci.
Vzpomínáte na vrzající kladinu, otravný šplh a potrhané žíněnky?
Hodiny tělocviku byly velmi důležité a kromě zdravého těla měly formovat i tehdy žádoucí poslušnost a zároveň učit kolegialitě. To přesně odpovídalo socialistické představě o modelové ženě a modelovém muži.
Na hodiny tělocviku byly děti většinou rozděleny na dívky a chlapce, náplň ale byla víceméně stejná. Každý tělocvik začínal seřazením podle velikosti do řady a pokřiky „dnešnímu cvičení nazdar“ a odpovědí „zdar“, které byly přejaty ze Sokola.
Jednotný cvičební úbor-noční můra devčat za socialismu
Kluci měli na sobě bílé tílko a červené trenýrky ušité z praporoviny, zatímco děvčata nosila bílá trička s krátkými rukávy a modré trenýrky z teplákoviny. Povinné byly také boty na cvičení v bílé barvě. Dívčí verzí, kterou dodnes známe pod názvem „jarmilky“, byly nazouvací látkové boty s gumou přes nárt. Chlapeckým botám se říkalo „toníky“ a měly nárt s rozparkem podloženým jazykem a tkaničkami.
Jo. A pak táta prišel do školy v imperialistickém tričku se šišatým míčem a nápisem American football, a jeho rodiče měli co vysvětlovat.
Školy se v období socialismu vyznačovaly početnými přeplněnými třídami
Běžně bylo i 35-40 žáků v jedné třídě. Už na základní škole byla přesně určená pravidla, která museli všichni striktně dodržovat. Například ve třídě museli mít žáci vždy perfektně uklizenou lavici, všechny věci musely být na svém místě.
Typickým prvkem socialistického školství byly těžké hranaté aktovky. Mezi bezplatné pomůcky, které žáci dostali, patřil například slabikář, sešity a inkoustové plnicí pero.
Na rozdíl od současnosti byl kladen důraz na upravený vzhled a hygienu.Ihned po usednutí do lavic, uši, krk a ruce byly přísně kontrolovány vyučujícím.
Školství nemělo prostor pro demokratický rozvoj a zavedla se ideová jednotnost vzdělávání. Tyto nové zákony měly vliv i na vznik učebních osnov a plánů. Učebnice byly režimem přísně schvalovány, zejména v předmětech jako dějepis, který musel odrážet ideologii socialismu. Socialistická hesla vykukovala z každé nástěnky a tehdejší prezident si je prohlížel z obrázků ve třídách.
Koženková školní aktovka. Nosili jste na zádech podobnou?
Tělesné tresty byly v minulosti normální, dnes je to skandál
Byli učitelé, kteří pouze psali poznámky, jiní žáky fackovali. Zůstalo to mezi učitelem a žákem a nikdo nic neřešil. Pokud si žák doma stěžoval a učitel měl pověst spravedlivého kantora, jeho autoritu zastávala i rodina. Ale byli i učitelé, kteří trestali nepřiměřeně.
Moje zkušenost s učiteli, kteří byli „hands on“ je taková, že to byli většinou chlapi. Měli jsme ale učitelku, která po nás házela velkým svazkem klíčů, a občas někdo z mých spolužáků dostal ránu. Já jsem to neschytala, byla jsem „šprtka“.
V současné době podle školního řádu hrozí žákům represe
Od napomenutí třídním učitelem až po vyloučení ze školy - podle závažnosti provinění. Často rodič, místo aby svému dítěti domluvil, přijde do školy s tím, že dá dítě na jinou školu. To je alfa a omega problému, protože školy potřebují žáky, aby jich bylo co nejvíce, protože jsou tak financovány.
Od 1. ledna 2026 občanský zákoník výslovně říká, že péče o dítě má probíhat bez tělesného trestání, bez působení duševního strádání a bez jiných ponižujících opatření.
Dnes již učitel nemá dostatečnou autoritu. Mnoho učitelů proto rezignovalo, mladí odcházejí a zbytek se těší na důchod. Nelze se však přiklánět pouze k zneurotizovanému učitelskému sboru, problém je zřejmě oboustranný. Jan Amos Komenský tvrdil, že chyba nechuti k učení není v žácích, ale v učiteli. Vždycky byli nejen dobří učitelé, ale i horší. A také ti, kteří na katedru prostě nepatřili.
Albert Anker (1896).
Pravda bude někde uprostřed
Pokud by se dnes ve třídě objevil filmový učitel „Igor Hnízdo“ se svou výchovnou „rákoskou“, určitě by se našel žák, který by iniciativně zveřejnil jeho počínání na YouTube a pedagog by měl opletačky s policii.
Na druhou stranu, z některých současných žáků a studentů by byl po pár minutách „na prášky“ i učitel národů Komenský.
Komunisté udělali ve státě spoustu negativních věcí, ale jednu z pozitivních jim nelze upřít
Systém středních škol a učilišť pro přípravu širokých mas pracovníků do výrobního procesu. Po vystudování, nebo s výučním listem, měli v podstatě hotové lidi přímo do výroby.
Zahraniční investoři neustále volají po kvalifikovaných lidech do výroby, protože potřebují hotové, vzdělané a hlavně levné lidi. A místo toho tu máme masy vysokoškoláků bez budoucnosti, protože různé pseudoobory, které vznikly jen za účelem získání prostředků od státu a studentů na činnost té konkrétní školy, nemají na trhu práce reálné opodstatnění.
A co na to říkáte Vy?
Anketa
Prameny:
https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/kviz-socialismus-telocvik/?seznam-hp=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Ministerstvo spravedlnosti ČR: Rozvodová novela (účinnost 1. ledna 2026; vysvětlení změn včetně nepřijatelnosti tělesných trestů) – https://msp.gov.cz/web/msp/rozvodov%C3%A1-novela
KOLÁŘ, Zdeněk a Marie FRÝBORTOVÁ. Formování socialistického učitele. Praha: Univerzita Karlova, 1985, ISBN 60-038-85
KOZEL, František. Triedny učiteľ v socialistickej škole. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1974, ISBN 67-342-75
ZOUNEK, Jiří, Michal ŠIMÁNĚ a Dana KNOTOVÁ. Socialistická základní škola pohledem pamětníků – sonda do života učitelů v Jihomoravské kraji. Praha: Wolters Kluwer, 2017, ISBN 978-80-7552-493-5
