Článek
- Češi loni utratili za hračky bezmála 8 miliard korun. Velkou část z tohoto balíku přitom utržili čeští výrobci retrohraček, které se původně zrodily za socialismu.
- Vládnoucí ideologie za socialismu měla s módou velké potíže. Její iracionalita především silně narušovala požadovanou plánovitost výroby. Módní vlny však vznikaly i přes všechnu nevůli vedoucích orgánů.
Tou snad největší a také nejiracionálnější byla móda sbírání céček, která zachvátila především děti.
Céčka byly drobné plastové předměty různých barev, z nichž se podle původních představ měly skládat závěsy nahrazující dveře. Děti z nich však vytvářely přívěsky nebo náhrdelníky a také o ně hrály tzv. čáru – tedy hru, při níž bylo cílem hodit své „céčko“ co nejblíže čáře.
Původní sortiment byl výrobními družstvy rozšířen na háčka, eska, áčka, paragrafy apod. Rozšířen byl i výběr barev a vedle třeba zlatých céček se objevily i ve tmě světélkující „fosforová“ céčka. Sběratelské šílenství, které pravděpodobně zůstalo omezeno pouze na Československo, zachvátilo prakticky celou generaci.
Céčka se stala doslova pokladem, za něž bylo možno výměnou získat v dětském světě prakticky cokoli.
Digitální hodinky
Za socialismu byly nejen fetišem, ale přímo symbolem pokroku a budoucnosti, která byla za železnou oponou již přítomností. V Československu se zatím žilo pozadu. A digitálky se vesele pašovaly ze Západu.
Sedmisegmentové digitálky Pulsar. Dámské hodinky, okolo roku 1976.
S tatrovkou kolem sídliště
Malá oranžová tatrovka, takzvaná vyklápěčka, se s námi táhne od dětství až do doby, kdy ji kupujeme svým dětem a vnoučatům. Málokdo však ví, že i ve své motorizované podobě patřila k průmyslovým vítězstvím socialistického Československa. Je jen málo značek, které si do dnešních dob ponechaly svůj název i značku s typickým emblémem.
Měl ji každý kluk. Tak, jak si dnes neumíme představit hlouček prázdninujících dětí posedávajících v parku bez mobilních telefonů v rukou, tak stejně neodmyslitelně patřil k létu ikonický plastový model tatrovky brázdící ulice sídlišť socialistického Československa.
Třebaže skutečná Tatra 148 – její vzor – sjela z montážní linky naposledy v roce 1982, její plastová zmenšenina stále vévodí dětským pokojíčkům, zahradám a pískovištím.
Vzpomeňte na časy, kdy před legendárním Tuzexem stáli týpci s typickou otázkou: „Nějaké bony? Chceš bony?“
V Tuzexu bylo k dostání zboží, které nebylo běžně dostupné na našich pultech, jednalo se hlavně o zboží západní provenience, po kterém byl v socialistickém Československu doslova hlad. Například oblečení, boty, barevné televize, videopřehrávače, videokazety, angloamerická hudba aj.
Cesta k němu však pro člověka nedisponujícího devizami nebyla snadná, získat bony bylo možné jen na černém trhu.
Přesto, že obchodování s tuzexovými poukázkami bylo nelegální, stát tuto skutečnost částečně toleroval. Hlavním důvodem bylo, že docházelo ke konzumnímu uspokojování obyvatelstva a částečnému snižování napětí ve společnosti. Veksláci byli do jisté míry trpěni, jelikož znamenali zdroj valut, které do státní pokladny plynuly ze směny za tuzexové poukázky.
A tak byť v médiích byl černý trh líčen v negativním světle, prakticky proti němu nic zásadního provedeno nebylo.
Která žena nenosila silonky Elite?
Punčochové kalhoty za devatenáct korun. Konečně mohly ženy ukázat své nohy v plné parádě! Kvalitou tyto punčocháče sice nebyly to, co dnes, zato přitahovaly mužské oči jedna radost.
Je libo trvalou? Lybar nebo Taft
Zničila vlasy, ale kdo neměl kučery, nebyl moderní. Odbarvovalo se peroxidem a frčela trvalá, která z vlasů udělala chemlon.
Jediným uznávaným a dostupným stylingovým přípravkem byly laky na vlasy Lybar nebo Taft, které vám na hlavě vytvořily místo účesu helmu, která by pravděpodobně obstála i během nehody. Účesy se pak zpevňovaly cukrovou vodou, nebo dokonce pivem.
Texasky a Burda
Velký poprask pak způsobily džíny, které byly dlouhou dobu vnímány jako symbol revolty proti systému. Lidé využívali nejrůznější způsoby, jak se k nim dostat. Proto nakonec komunističtí funkcionáři ustoupili a vydali se opačnou cestou. Nabídli občanům lokální napodobeninu zvanou texasky. Kalhoty značky Vinettou z oděvního podniku Prostějov se na trh dostaly v roce 1967.
Již od roku 1948 platilo, že touží-li žena po novém módním oblečení, musí si ho ušít samalidé nebo nechat ušít. Ženy proto byly nuceny si oblečení šít, plést či háčkovat. K tomu jim měl sloužit časopis Burda, inspiraci našly i v Praktické ženě a dámských magazínech.
Pojďme si připomenout některá slova, která občas vyjdou z úst pamětníků.
Anketa
Anketa
Prameny:
Michal Petrov: Retro ČS - Co bylo (a nebylo) za reálního socialismu, Nakladatelství: JOTA s.r.o., 2013
