Článek
Samozřejmostí bylo mít doma šicí stroj a dokázat „spíchnout“ sukně, šaty, halenky či oblečení pro děti, umět plést a háčkovat, takže o svetry, šály, čepice nebo háčkované dečky nebyla nouze.
Kromě ručních prací ženy například doma vyráběly vlastní šunku nebo jogurty
Na venkově se organizovaly zabijačky, pekly se buchty a koláče, mlela se strouhanka nebo se vyráběly domácí nudle. Právě pečení, vaření a zavařování patřilo mezi běžné úkoly hospodyňky, takže se dělaly ve volném čase. Když zrovna ženy nebyly v práci nebo se nevěnovaly dětem, manželovi či úklidu, vytvářely zásoby na zimu.
K sousedskému a kamarádskému setkávání žen v jejich volném čase patřilo také sdílení tipů a vychytávek na úklid domácnosti, šití a pletení nebo společné sdílení zajímavých receptů, které se tehdy psaly na papír. Snad v každé domácnosti měla žena sešit, kam si zapisovala nebo lepila recepty od maminky, babičky, sousedek či přítelkyň nebo vystřižené z časopisů.
Návštevy u kadeřnice
I při sezení u kadeřnice dělaly ženy něco rukama, například pletly nebo si četly ženské časopisy jako Vlasta, Žena a móda, Burda, Květiny či humoristický Dikobraz. Na této návštěvě si mohly i popovídat a sdílet své radosti i starosti. Kadeřnice jim uvařila i typického „turka do skla“, takže si alespoň na chvíli odpočinuly.
Co se týká sledování televize, to bylo typické spíše večer, protože přes den na to nebyl čas. Pozdější pořady pro ženy v 80. letech umožňovaly například podle televize cvičit aerobik, což byl velmi oblíbený pořad, a to v typickém sportovním oblečení. Pro ženy, které dbaly svůj vzhled, se tak stal tento domácí trénink oblíbeným rituálem.
Volný čas ženy trávily i návštěvami
Většinou se to neobešlo bez manželských protějšků, takže nejen rodinné, ale i sousedské a přátelské návštěvy byly na denním pořádku, ale pozor – bez ohlášení! Bylo úplně normální, že o víkendu či večer někdo nečekaně zazvonil, prostě se rozhodl strávit čas ve společnosti známých. Hosty se patřilo pozvat dál a nabídnout nějaké občerstvení. Do restaurací a kaváren se moc nechodilo, a tak se mnohé společenské kontakty odehrávaly doma po pracovní době.
Na konci komunistické éry bylo v ČSSR na čtvrt milionu rekreačních chalup a chat
Pokud nebyla zrovna pracovní sobota, jelo se na celý víkend na chatu. Lidé z města se sbalili a odjeli na venkov, kde si pěstovali ovoce, zeleninu a okrasné rostliny. Chataření bylo spojeno například s cyklistikou, rybolovem, koupáním v řece či jezeře, večerním posezením u ohně s přáteli nebo spoustou možnosti volného pohybu. Děti měly dostatek prostoru k pohybu a domů se často vracely až večer, když už na stole byla večeře.
Po sovětské invazi byla omezená možnost cestovat do zahraničí, a tak se výlety na chatu staly vhodnou příležitostí, jak trávit volný čas. Pro podnikavce a kutily byla navíc koupě a zvelebování chalupy či chaty jednou z mála možností, jak investovat legálně svoji práci a peníze do soukromého vlastnictví. Čechoslováci se tak postupně staly přímo národem chalupářů.
Snad každý si vzpomene na klasické filmy Dovolená s Andělem či Anděl na horách
Ilustrují podobu kolektivních dovolených. Pracující dostávali výběrové poukazy na odborovou rekreaci nejprve za odměnu, postupně se však měnily na rodinné dovolené masového charakteru.
Od roku 1968 už byla běžná i volná sobota, a narůstaly tak i možnosti individuálního trávení volného času v tuzemsku nebo zahraničí. Populární však zůstaly až do pádu režimu odborové akce umožňující výjezdy do ciziny, například v zotavovnách ROH v Jugoslávii a Itálii.
A co vy?
Anketa
Zdroje:
Ján Simkanič, Mé dětství v socialismu, BIZBOOKS 2014, ISBN 978-80-265-0297-5,
Profantová Zuzana a kol., Žili sme v socializme I. – Kapitoly z etnologie každodennosti, Bratislava 2012, ISBN 9788088997498.
