Článek
Kadeřnice byly za socialismu považované téměř za bohyně, obzvlášť ty šikovné. O ně byl takový zájem, že měly kalendář plný na týdny dopředu, a ačkoliv platy kadeřnic nebyly nijak závratné, hodně si vydělaly na spropitném, které od svých zákaznic dostávaly. S ohledem na jeho hodnotu pak také dávaly přednost oblíbeným klientkám.
Kdo si vysoká dýška nemohl dovolit, musel vzít zavděk ne tak šikovnými kadeřnicemi, a podle toho pak často vypadal výsledek, kdy žena odcházela ze salonu s účesem ve tvaru helmy nebo s vlasy spálenými kysličníkem, případně s nepovedenou trvalou v podobě zmoklého pudla.
Jak ale vypadaly služby s velmi omezenými prostředky?
Způsob, jak kadeřnictví za totality fungovala, se po pádu železné opony příliš nezměnil. Kromě vybavení byl zásadním rozdílem fakt, že v době komunismu byly tyto zkrášlovací služby odděleny a existovala kadeřnictví pro dámy, zatímco pánové chodili do holičství. Ženy si tak stejně jako dnes chodily ke kadeřnicím nejen pro nový účes, ale také si poklábosit pod sušáky, přečíst si Vlastu a Květy a trochu se vymanit z každodenní rutiny.
Je libo trvalá, nebo číro?
Právě trvalá ondulace byla v dobách komunismu nejoblíbenějším účesem, který vydržel týdny, i když za cenu zničených vlasů. Ženy často chodily do kadeřnictví také pro účes zvaný vodová, kdy se mokré vlasy jen natočily na natáčky a nechaly uschnout pod velkým sušákem. Nemohly chybět ani krátké účesy připomínající střih podle hrnce, staré dámy si pak s oblibou dávaly přelivy, které jejich bílé vlasy barvily do modra či růžova.
I v šedých dnech pod dohledem se mladí lidé občas snažili vymanit z konzumního života a svoji revoltu dávali najevo třeba právě svým účesem. Občas proto dívky nosily neupravené dlouhé žíně ve stylu hippie a později zkrepovatělou trvalou podobající se koňské hřívě, ty nejodvážnější si po vzoru mužských protějšků vyráběly na hlavách číro. Tyto účesy však žádná kadeřnictví neprováděla.
Odbarvovalo se peroxidem a frčela trvalá, která z vlasů udělala chemlon
Jediným uznávaným a dostupným stylingovým přípravkem byly laky na vlasy Lybar nebo Taft, které vám na hlavě vytvořily místo účesu helmu, která by pravděpodobně obstála i během nehody. Účesy se pak zpevňovaly cukrovou vodou, nebo dokonce pivem.
Spousta z nich si kadeřnici nemohla dovolit, a tak experimentovala doma. Domácí péče o kštici byla jednoduchá, jelikož nebylo na výběr, k dostání byl pouze březový, kopřivový či heřmánkový šampon. Lesk pak ženy hřívě dodávaly různými maskami vyrobenými podomácku jako například vajíčky, odvarem z kopřiv nebo octovou vodou.
