Článek
- Pokusy nacistů vytvořit árijskou nadrasu se nezastavily u lidí.
- Jako součást jejich bláznivého snu vytvořit tisíciletou říši, vyvinuli podrobné plány árijských osad a rozsáhlých loveckých parků pro árijská zvířata.
Göring a Himmler zaměstnali nejlepší německé vědce, aby zahájili nesmírně ambiciózní program genetické manipulace, který by změnil běh samotné přírody. Ve fascinujícím spojení politiky a biologie jsou Hitlerova Jurská monstra skutečným příběhem o tom, jak se nacisté pokusili ovládnout přírodu a změnit směr evoluce.
Začalo to jako soukromý projekt mezi dvěma bratry Lutzem a Heinzem Heckovými, spolupráci přijali poté, co se oba spřátelili s Hermannem Göringem, který byl vášnivým myslivcem.
Dva tvorové, na které se zaměřili, byli pratur (velmi velké, divoké a násilnické plemeno dobytka) a tarpan (divoký a agresivní předek moderního koně)
Oblast, kterou nacisté pro tento projekt vyčlenili, byl Bělověžský prales v Polsku, který byl domovem smeček vlků, nepolapitelného rysa ostrovida, losa evropského a některých posledních žijících evropských bizonů.
Bratři se tedy pustili do práce. Křížili španělské bojovné býky a dobytek ze Skotské vysočiny s primitivními druhy z Korsiky a Maďarska. Výsledkem sice nebyl pratur, ale přece jen se jim podařilo stvořit obrovská zvířata-jakési superkrávy. Během druhé světové války používali nacisté jejich obrázky na propagandu-sílu NSDAP měli reprezentovat velká svalnatá těla a masivní rohy tohoto argesivního dobytka.
Heinz Heck (biolog) sehrál důležitou roli při záchraně zubra evropského před vyhynutím, po velkých ztrátách během první světové války. Inicioval první plemennou knihu, nejprve jako kartotéku v roce 1923. Díky jeho úsilí se populace zubra evropského výrazně zvýšila a druh byl znovu vypuštěn do volné přírody.
Během druhé světové války se Lutz Heck (zoolog) zúčastnil drancování varšavské zoo, ukradl nejcennější zvířata a odvezl je do německých zoo. Zvířata varšavské zoo byla v posledních letech války vystavena neustálemu bombardování, Lutz ujistil ošetřovatele ve Varšavě, že zvířata ochrání.
Dobytek, který vyšlechtil Lutz Heck, vyhynul ještě před rokem 1945. Plemná z experimentů Heinze Hecka však žijí v Evropě dodnes, a to převážně v Bavorsku a Nizozemsku
Nemají však rozměry pratura, ale pouze výšku 1,4 metru a váhu 600 kg. Další snahou nacistů mělo být vyšlechtění divokého evropského koně tarpana, který vyhynul koncem 19 století. Výsledkem šlechtění bylo plemeno Heck, které se tarpanovi skutečně podobá, ale původní druh to rozhodně není. Dnes žijí tyto koně převážně v ZOO.
Výsledkem tohoto experimentu je od roku 1932 i tzv. Heckův skot neboli zpětně vyšlechtěný pratur, který je chován i v České republice v zooparku Chomutov, v oboře u obce Křišťanov na Prachaticku, i v krnovské části Chomýž. Heckův skot má sice zbarvení blízké původnímu praturovi, je ale o něco drobnější, má zřetelně kratší nohy, slabší a méně prohnuté rohy. Ani jeho chování není podobné praturovi.
Snímek pratura vyskakujícího v Milovicích z kamionu na zelenou pastvinu obletěl svět
V říjnu roku 2015 bylo malé stádo zpětně šlechtěného pratura vypuštěno do nestátní přírodní rezervace Milovice v bývalém vojenském prostoru Milovice – Mladá. Projekt vznikl díky mezinárodní spolupráci a stádo v Milovicích je první v celé střední a východní Evropě. V rezervaci Meandry Lužnice u Třeboně také přibyly samice pratura.
Zdroje:
https://bmcecolevol.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2148-10-83#:~:text=The%20aurochs%20(Bos%20primigenius)%20was,progressive%20reduction%20of%20its%20habitat
Eric Kurlander: Hitlerova monstra: Třetí říše a nadpřirozeno, Academia 2021, ISBN 9788020031235
Gary Bruce: Přes lví bránu: Historie berlínské zoo, Oxford University Press. 2017, ISBN 9780190234980.