Článek
V zájmu každého obchodníka je, aby co nejvíce monitoroval nakupování zákazníků, navázal s nimi přímý kontakt, věděl o nich co nejvíce informací, se kterými by mohl pracovat v rámci svých databází. Díky tomu ušetří na logistice, sníží náklady na marketing a zvýší tím ziskovost.
Věrnostní programy 21. století už zdaleka nejsou jen o sbírání bodů. Trendem jsou různé benefity, jako výhodnější cena při každém nákupu. Nabízejí ho prakticky všichni, ale nejrozšířenější je zřejmě v Tescu.
Zákazník se musí soustředit, aby v záplavě barevných cenovek hlásajících slevu odlišil, je-li nabídka pro něj, pokud nemá klubovou kartičku. V některých typech obchodů, třeba ve velkoobchodním Makru, bez věrnostní karty zákazník vůbec nenakoupí.
Pro tuzemské supermarkety může být dvojí úroveň cen způsobem, jak obcházet dodržování zákona o ochraně spotřebitele
Pro dvojí ceny totiž neplatí stejná pravidla jako pro slevy, i když to člověk v prodejně často ani nerozliší, protože cedulky vypadají podobně.
Prodávající nemusí uvádět nejnižší cenu za posledních 30 dní, pokud cenu pro členy věrnostního programu bude prezentovat jako druhou cenovou hladinu. Nikoli jako informaci o slevě.
Díky tomu pak může supermarket přizpůsobovat ceny v podstatně méně omezené míře.
Obchodní síť ví o vás informace, které si neuvědomujete
Zná vaše chutě a stravovací návyky, rodinný stav, koníčky, přibližný měsíční příjem či dokonce těžká rána po párty na bytě, když jste si večer předtím koupili několik lahví vodky a vína. To vše s vaším souhlasem, protože jste tyto informace předali za nějaké slevy, více či méně šité na míru.
Věrnostní aplikace dnes nabízí informace o slevách, ale i vyhledání nejbližší prodejny a její vytíženost, vytváření a sdílení nákupních seznamů nebo historii nákupů včetně elektronické účtenky.
Aby se zákazník mohl do věrnostního programu zaregistrovat, musí obchodníkovi předat svou e-mailovou adresu, telefonní číslo, datum narození i adresu bydliště.
Čím častěji věrnostní kartu u prodavačky odpípnete, tím detailnější vzorec chování obchodníkovi odhalíte
Program je zdrojem velmi exaktních údajů o aktuálním spotřebitelském chování. Řetězce sbírají informace o zakoupených produktech, celkové výši útraty, četnosti nákupů, druhu použitých platebních prostředků, informace o platební kartě, o počtů kliků a rolování na stránce, ale i informace o unikátní IP adrese, typu prohlížeče, i verzi operačního systému a zařízení uživatele.
Z těchto informací umějí některé aplikace odhadnout, pro kolik členů domácnosti nakupujete, zda máte děti a jak staré atd.
Novinář Charles Duhigg pro Denník The New York Times udělal skvělou reportáž, kterou odkryl byznys věrnostních programů. Popsal příběh, kdy obchodní řetězec nabízel jeho 16leté dceři výhodný nákup zboží pro mladé maminky. Nakonec zjistil, že je opravdu těhotná. Obchodní řetězec, na základě sběru různých údajů, zjistil její stav dříve než její rodina.
Některé supermarkety, jako například Lidl, předávají údaje o zákaznících dál, například sociální síti Facebook
Zákazník by si ale vždy měl v podmínkách služby přečíst, jaká data aplikace sbírá, jaká společnost je spravuje a s kým je sdílí.
Z hlediska Obecného nařízení o ochraně osobních údajů, tedy GDPR, by to mělo být problematické. Firmy takové zpracování osobních údajů obvykle staví na právním základu takzvaného oprávněného zájmu, že je to pro dobro zákazníků.
To se sice jeví jako obhajitelné, ale když se tam objeví ustanovení o reklamních účelech třetích osob, dobro se pak začíná vytrácet. Každý má proti takovému jednání možnost vznést námitku. Je proto nezbytné, aby také řetězce dodržovaly předpisy a respektovaly práva spotřebitelů.
