Potraty za socialismu: ženy byly poslány k potupnému výslechu před komisi

Tak tomu bylo v socialistickém Československu od roku 1962. Do roku 1957 nebyly potraty povoleny vůbec, tehdy se dělaly nelegálně a ne vždy odborně. Ročně při nich zemřelo 40 až 50 žen. Národní shromáždění proto v roce 1957 interrupce povolilo zákonem o umělém přerušení těhotenství. V roce 1958 jich lékaři legálně udělali 12 383, o rok už to bylo o 5 tisíc více a jejich počet stoupal.

Jejich počet hned další rok klesl o tisíce. Jít před takovou komisi bylo totiž velmi nepříjemné. Moje teta si to prožila na vlastní kůži. Bylo to potupné, jako na pranýři, a musela odpovědět na dotěrné i intimní otázky.

Další zkušenost má moje kolegyně (50). Její tchyně otěhotněla v době, kdy měla již tři děti. Další dítě už nechtěla. Komise jí ale potrat zakázala.

Kdysi byla interrupce vlastně formou antikoncepce, neboť ta nebyla tak dostupná jako dnes. Živý obraz o tom, jak potupně to na takovém výslechu probíhalo, si mnozí udělali při sledování seriálu Nemocnice na kraji města. V jedné části se před komisi postavila sestřička Ina, která otěhotněla s lékařem Blažejem.

Samotná restrikce potraty nikdy nevyřeší. Vždy budou ženy, které i při zákazu podstoupí riziko nelegálního potratu, a i ženy, které porodí dítě, které pak nebudou vychovávat.

Ženy, které věděly, že komise by jim potrat neschválila, se často uchylovaly k pokoutním způsobům přerušení těhotenství skákáním, lázněmi v horké vodě a pitím červeného vína, i zvedáním břemen.

Prudký nárůst umělých potratů byl zaznamenán v polovině osmdesátých let, kdy byla miniinterrupce povolena a prováděna ženám zdarma za pokračující nedostupnosti jiné antikoncepce. Byla proto využívána jako antikoncepční metoda.

Maxima bylo dosaženo mezi lety 1988 a 1990 (97,1; 98,2 a 96,2 potratů na sto porodů). V porovnání s evropským průměrem byl počet potratů i interrupcí v Česku vysoký. K úbytku nastalo po roce 1990, vlivem dostupnosti antikoncepčních prostředků a zavedením poplatku za provedení interupce z jiného než zdravotního důvodu. Tento trend pokračoval až do roku 2007. Podle dat ÚZIS počet provedených potratů v roce 2020 klesl oproti roku 2011 ze 24 tísíc na necelých 17 tisíc.

V přepočtu na populaci ČR v počtu povedených potratů nijak znatelně nevybočuje z evropského průměru.

Interrupce v České republice je legální až do 12. týdne těhotenství, s lékařským doporučením až do 24. týdne těhotenství, v případě závažných problémů s plodem kdykoliv. Interrupce doporučené lékařem jsou kryty zdravotním pojištěním, interrupce je však i jinak relativně cenově dostupná. Někdy se v češtině pro umělé ukončení těhotenství používá i výraz potrat, který je ale v tomto případě nesprávný.

Počet interupcí v Česku stále klesá. Zatímco na přelomu 80. a 90. let jich lékaři provedli přes 100 tisíc ročně, dnes je to násobně méně. I přesto se rodí stále méně dětí a česká populace stárne. Vloni jich podle předběžných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR bylo 15 333. Dalších zhruba 9,4 tisíce potratů bylo samovolných. Všechna čísla jsou však předběžná a ještě se mohou změnit. Podle odborníků může být důvodem zodpovědnější chování lidí, kteří těhotenství více plánují.

Zdroje: