Článek
David si myslel si, že má syna. Ale tenhle syn se lišil od jeho dalších dvou synů. Tam, kde se děti hrály a našly si přátele, tenhle syn ne. Vždycky se zajímal, jak se ostatní spolužáci cítí, a měl by špatný den, kdyby někdo z jeho třídy nedorazil do školy. Přesto neměl mnoho přátel. Jiné děti si nepřišly hrát k nim domů a on nikdy nepožádal, že by chtěl jít ke spolužákům. Od kamaráda, který učil ve škole David slyšel, že jeho syn o přestávce seděl u dveří a pozoroval všechny ostatní děti, jak si hrají a komunikují, ale nikdy jsi nebyl zcela jistý, jako by mezi ně měl zapadnout.
David věděl, že je něco špatně. Syn byl společenský, ale jeho nálady byly vždy donkichotské a rychle se měnily. Přemýšlel jestli nemá bipolární poruchu a dokonce vyhledal pro syna psychologickou pomoc. Bylo mu předepsáno několik různých antidepresiv a stabilizátorů nálady, ale odmítl si je vzít, protože řekl, že se pak cítil prázdný.
Snažil jse mu domluvit schůzky s ostatními dětmi, s každým, kdo by se s ním chtěl stýkat, nebo se chtěl spřátelit. Ale žádná pevná přátelství se ve skutečnosti nevytvořila. Všechno bylo vždy dočasné a pak se zdalo, že ztratil zájem. Syn nevěříl, že ostatní děti se s ním někdy cítily dobře. Tím se vyhýbal odmítnutí, nebo Davidovi prostě neřekl, že si s ním děti nechtějí hrát.
Genderová identita je vnitřní pocit, že jste muž, žena nebo pohlaví podél spektra mezi mužem a ženou. Lidé sdělují své pohlaví ostatním prostřednictvím genderového vyjádření. Toho lze dosáhnout prostřednictvím způsobů, oblečení a účesů.
V mnoha případech děti řeknou, jak se cítí. Davidovi se jeho syn svěřil, že jse cítí jako žena, když mu bylo sedumnáct. Nyní je mu, vlastne ji, dvacet tři let. Během té doby již svou dceru provázel a viděl, jak roste a kvete. Jak se jí daří v navazování přátelství a budování vzrahů. Teď už si je jistá svými rozhodnutími a lidé jsou s ní a kolem ní spokojeni. Po pravdě, kto by ji jako dítě neznal, nikdy by nevěřill, že se nenarodila jako žena. Mladí muži se jdou přetrhnout, aby jí mohli otevřít dveře, jen aby se na ně usmála. V práci je oblíbená u svých zákazníků, zejména starší muži s ní rádi flirtují.
Když se David ohlédne zpět, věří, že sociální problémy dceřina mládí vzešly z toho, že nebyla skutečně sama sebou. Často přemýšlí, jestli by byla šťastnějším dítětem, kdyby se narodila s ženskými genitáliemi. Kdyby ano, mohla by se volněji stýkat s ostatními malými dívkami a možná by si našla dřív přátele místo toho, aby zůstávala uzavřená ve svém samotářském, matoucím a emočně nabitém dětství.
Být transgender není duševní nemoc. Je jí přiřazena diagnóza takzvaného genderového nesouladu. Nikdy nepotřebovala psychoterapeutické léky, aby byla sama sebou, jen potřebovala obnovit rovnováhu přírody. Její tělo neprodukuje hormony, které potřebuje k tomu, aby byla normální.Naopak, mnoho jiných lidí proto užívá nějaký druh hormonální substituční terapie.
Neví jak jsou na tom ostatní rodiny, tenhle příběh je Davidova zkušenost jako rodiče.
David říká, že je moc důležité jestli posloucháte pocity svého dítěte. Proto mluvte se svým dítětem a ptejte se bez posuzování, chcete-li své dítě podpořit. Pokuste se také opustit očekávání, která jste měli ohledně budoucnosti svého dítěte. Místo toho se zaměřte na to, co vašemu dítěti přináší radost a bezpečí. Dítě žijící s podpůrnými rodiči bude šťastnějším dítětem.
Zdroj: příběh napsaný se souhlasem k publikaci Davida a jeho dcery
