Článek
V mnoha případech děti řeknou, jak se cítí. Davidovi se potomek svěřil, když mu bylo 17. Nyní je mu 23.
Myslel si, že má syna.
Ale tenhle syn se lišil od jeho dalších dvou synů. Tam, kde se děti vždy bavily a našly si přátele, tento syn ne. Vždycky se zajímal, jak se ostatní cítí, a měl by špatný den, kdyby někdo z jeho třídy nedorazil do školy. Přesto neměl mnoho přátel. Jiné děti si nepřišly hrát k nim domů a on nikdy nepožádal, že by chtěl jít ke spolužákům. Od kamaráda, který učil ve škole, David slyšel, že o přestávce seděl u dveří a pozoroval všechny ostatní děti, jak si hrají a komunikují, a nikdy si nebyl zcela jistý, jak mezi ně zapadnout.
Věděli, že je něco špatně. Byl společenský, ale jeho nálady byly vždy donkichotské a rychle se měnily. Přemýšleli o bipolární poruše a dokonce vyhledali lékařskou a psychologickou pomoc. Bylo mu předepsáno několik různých antidepresiv a stabilizátorů nálady, ale odmítl je vzít, protože řekl, že se cítil prázdný.
Snažil jse mu domluvit schůzky s ostatními dětmi, s každým, kdo by se s ním chtěl stýkat nebo se chtěl spřátelit, ale žádná pevná přátelství se ve skutečnosti nevytvořila. Všechno bylo vždy dočasné a pak se zdálo, že ztratil zájem. Nevěříl, že ostatní děti se s ním někdy cítily dobře a on se vyhýbal odmítnutí nebo Davidovi prostě neřekl, že si s ním děti nechtějí hrát.
Ale genderová identita je vnitřní pocit, že jste muž, žena nebo pohlaví podél spektra mezi mužem a ženou. Lidé sdělují své pohlaví ostatním prostřednictvím genderového vyjádření. Toho lze dosáhnout prostřednictvím způsobů, oblečení a účesů.
Nyní David své dítě zná jako svou dceru téměř sedum let. Během té doby ji provázel a pozoroval, jak roste a kvete, jak se na dítě sluší. Dařilo se jí a daří v navazování přátelství a budování vztahů. Je si jistá svými rozhodnutími a lidé jsou s ní a kolem ní spokojeni. Po pravdě, kto by ji jako dítě neznal, nikdy by nevěřill, že se nenarodila jako žena. Mladí muži se jdou přetrhnout, aby jí mohli otevřít dveře, jen aby se na ně usmála. V práci je oblíbená u svých zákazníků, zejména starší muži s ní rádi flirtují.
Když se ohlédne zpět, věří, že sociální problémy jejího mládí pramenily z toho, že nebyla skutečně sama sebou. Často přemýšlí, jestli by byla šťastnějším dítětem, kdyby se narodila s ženskými genitáliemi. Kdyby ano, mohla by se volněji stýkat s ostatními malými dívkami a možná by si našla pár přátel místo toho, aby zůstávala uzavřená ve svém samotářském, matoucím a emočně nabitém dětství.
Stále na ni pohlíží tak, že má jiný zdravotní stav, než jsi původně uvědomovali. Být transgender není duševní nemoc. Je jí přiřazena diagnóza takzvaného genderového nesouladu. Nikdy nepotřebovala psychoterapeutické léky, aby byla sama sebou, jen potřebovala obnovit rovnováhu přírody. Její tělo neprodukuje hormony, které potřebuje k tomu, aby byla normální, stejně jako mnoho jiných lidí proto užívá nějaký druh hormonální substituční terapie.
Neví jak ostatní, to je jeho zkušenost jako rodiče.
Lituje, že byl nucen změnit svou spověď na anonymní. Bohužel někdo, s kým kdysi pracoval, začal pomlouvat jeho dceru. Začal být také obtěžován v práci natolik, že byl nucen opustit svou práci.
Žijeme ve 21. století, mnoho lidí rádo tvrdí, že žijeme v tolerantní společnosti. Je nešťastné, že ve skutečnosti žijeme v netolerantní a utlačující společnosti. Když se něco takového stane, tak si David myslí, že jeho dcera by byla více chráněna v nikábu.
Poslouchejte pocity svého dítěte. Mluvte se svým dítětem a ptejte se bez posuzování, chcete-li své dítě podpořit. Pokuste se také opustit očekávání, která jste měli ohledně budoucnosti svého dítěte. Místo toho se zaměřte na to, co vašemu dítěti přináší radost a bezpečí. Dítě žijící s podpůrnými rodiči bude šťastnějším dítětem.
Zdroj: autorský článek
